Dvě Toyoty Camry dělí 30 let, přesto mají hodně společného

Největší světová automobilka ve své historii sice tu a tam vyráběla revoluční, ba atraktivní sportovní modely, pokud však jde o manažerské sedany, těžko hledat konzervativnějšího výrobce. Když se podíváte na dvě Toyoty Camry, jejichž rok narození se liší o 30 let, seznáte, že ta starší musela vypadat archaicky už v době svého vzniku a také soudobý vůz příliš invence neskýtá. O tom ale tyto „sleepery“ nikdy nebyly. Dosud se tohoto japonského sedanu prodalo skoro 20 milionů kusů.

Na rozdíl od jiných japonských značek Toyota k těm škarohlídsky vysmívaným nikdy nepatřila. Její auta možná nevypadala vždy nápaditě, pod konzervativním pláštěm byla ale technicky na výši.

Stačí se podívat, jakými výkony se chlubil dnešní etalon střední třídy Volkswagen Passat v době, kdy se starší z Toyoty Camry z našich obrázků začala vyrábět (1986) – pod kapotou přinejlepším dvouventilová jednaosmička, která se ve verzi GT zmohla na 82 kW, základní verze měla ale jen šestnáctistovku s 55 kW.

Camry? Základním motorem byl už od počátku produkce třetí generace tohoto modelu střední třídy vstřikovací šestnáctiventil o objemu dvou litrů a výkonu 94 kW, fajnšmekři si ale mohli dopřát i šestiválec 2,5 litru nebo dvoulitrový turbodiesel. K dispozici byl také pohon všech kol nebo automatická předovka s rychloběhem.

Nenechte se mást konzervativním vzhledem třicet let starého japonského sedanu. Pod kapotou mu vrní agilní dvoulitr s výkonem 94 kW a velmi přátelskou spotřebou. Zdroj: Bart Běhal

Stále s dobou

Toyota Camry se vyrábí od roku 1982 už v osmé generaci jako sedan s pohonem předních nebo všech čtyř kol, ve dvou generacích včetně té třetí byl v nabídce i velkorysý kombík. Právě na sedanu z roku 1991 si můžeme udělat dobrý obrázek, jak Japonci hýčkali zákazníky své evropské vlajkové lodi – pokud si odmyslíme prémiový Lexus.

Vnější vzhled je věcí individuálního pohledu, interiér ale za pochvalu stojí. Kromě velice pohodlných modrých semišových sedaček s všestranným nastavením měla verze GLi v sérii také elektrické stahování všech oken, ovládání zrcátek, digitální hodiny, manuální klimatizaci nebo střešní okno. Posilovač řízení nebo kvalitní kazetové stereo s elektricky výsuvnou anténou bylo též samozřejmostí. Nejkouzelnější na vší té výzbroji je fakt, že dodnes bezchybně funguje. Pravda, tahle modrá Camry je relativně málo jeté auto, které za svůj život strávený ve Švýcarsku a ze dvou třetin u nás urazilo zatím jen 195 000 km, což u staré toyoty znamená, že je teprve sotva trochu zajetá.

Modrý semiš a spousta elektriky. Ve staré camry se žije dobře i dnes. Zdroj: Bart Běhal

Problémem, a to nemalým, je ale u 30 let starého auta koroze. U vyobrazené camry sice zatím nenapadla podvozkové nosné části, na karoserii se přese všechnu kosmetickou péči sem tam nějaký ten puchýřek najde – typicky na zadním sloupku, pod čelním sklem nebo u zadního podběhu.

Další vážný deficit představuje bezpečnost – stará camry už má ABS, kotoučové brzy na všech kolech a bezpečnostní pásy na všech místech, to je ale z aktivních prvků bezpečnostní výbavy prakticky všechno. Jiná auta snad s výjimkou Volva a Mercedesu na tom ve stejné době nicméně nebyla o nic lépe.

Zlatá osmdesátá pod kapotou

Dvoulitrový šestnáctiventil sice plní pouze ekonormu Euro 1, bezprostřední reakce na plyn, chuť do otáček a sytý zvuk ale všechno vynahradí. Dynamika je na svoji dobu velmi dobrá – Toyota jede
204 km/h a na stovku zrychluje za 9,6 s. Když se rafička přehoupne přes 4000 otáček, japonský agregát, který byl dosud tichý, chytne druhý dech a se sportovním vytím táhne až do maxima v 6500 otáčkách. I při dynamičtější jízdě přitom nežádá více než 7,5 litru naturalu na sto. Jak by také ne, vždyť 30 let staré auto váží jen málo přes 1200 kg, což je hodnota, které dnes běžně dosahují malá auta do města.

Soudobá camry je věrna své pověsti a jde tedy o velice nenápadné až neatraktivní model. Zdroj: Bart Běhal

Uvnitř je ale motor s rostoucí rychlostí čím dál víc slyšet, stejně jako svist obtékajícího vzduchu – aerodynamika vskutku není nejlepší a gumičky v oknech už po letech tolik netěsní. O jízdních vlastnostech v dnešním slova smyslu se příliš nedá hovořit – stačí se podívat na 14" balónová kola a je vše jasné. Podvozek na druhu stranu krásně žehlí i pekelné vozovky, v zatáčkách umí ale na oplátku vykouzlit děsuplné náklony. Je ale pravda, že Camry se jim navzdory chová v zatáčkách vcelku neutrálně a čitelně.

Ve stejných stopách

Novodobá Camry je vlastně plebejským dvojčetem vynikajícího Lexusu ES, který je v Evropě taktéž k mání. Celkově Camry budí poctivý dojem, možná chybí trošku prémiovosti, ale proto je tu zmiňovaný Lexus. Až na výšku je auto větší než Volkswagen Passat. Možná nejdůležitější je ale rozvor náprav
2825 mm, kde si Passat také neškrtne, vždyť mu chybí 39 mm. Navzdory hybridnímu pohonu se může Camry pochlubit slušnou pohotovostní hmotností 1595 kilogramů.

Atmosférický motor s velkým objemem a elektromotor spojený s CVT převodovkou je skvělý recept na malou spotřebu a téměř nesmrtelnost hybridního systému. Největší světová automobilka samozřejmě ani zde neudělala výjimku. Řadový čtyřválec s objemem 2487 cm3 a výkonem 177 koní kombinuje svůj výkon s elektromotorem o 88 koních.

Vše je spojeno převodovkou e-CVT, která se chová jako „variátor“. Celkově můžete počítat s 218 koni a díky točivému momentu elektromotoru i s celkem pěknou dynamikou. Na stovku se totiž dostanete během 8,3 vteřiny. Maximální rychlost činí 180 km/h, konkurence to určitě umí lépe. Osobně mi to ale nevadí, ani v Německu nejezdím rychleji než 160 km/h. Kombinovaná spotřeba přitom mluví o 4,3 litrech benzinu na sto kilometrů. Jak na tom je ta reálná, si povíme později. Baterie má kapacitu zhruba 1,59 kWh a najdete ji pod zadními sedadly. Velké plus má Toyota za to, že baterie neubírá místo v kufru, využívá přitom starší technologie NiMH.

S full-hybridní technologií má Toyota zdaleka nejbohatší zkušenosti ze všech. Zdroj: Bart Běhal

Pohodlí, co kašle na vypjaté trendy

Na interiér Toyoty Camry se můžete dívat dvojí optikou. Na jednu stranu je to pravá americká pohádka. Sedadla jsou spíše rozměrnými křesly, do kterých se pokaždé budete těšit. V každém směru máte spoustu místa, a to i na zadních sedadlech. Vše ještě umocňuje světlé čalounění dodávající vzdušnost a punc luxusu. Materiály jsou veskrze kvalitní a uvnitř se cítíte spíš jako v obýváku u televize než jako v dopravním prostředku.

Vzadu je to snad ještě lepší, pokud si připlatíte rovných 100 tisíc korun za VIP Paket, dostanete například head-up displej, audiosystém JBL s devíti reproduktory, ale především ovládací panel v loketní opěrce. Na něm najdete například polohování zadních sedadel, můžete zde změnit hudbu/hlasitost a ovládnete také zadní elektrickou roletu.

Pohoda nade vše. Atmosféra na palubě nenápadného japonského křižníku je nenapodobitelně dobrá. Není náhodou, že tohle auto trhá prodejní rekordy v USA a v Rusku. Zdroj: Bart Běhal

Umím si představit, že zákazníkům uvyklým německé dokonalosti nemusí být postarší tvar přístrojové desky Camry po chuti – přece jen se na ní už podepsal zub času, nehledě na pověstný konzervativismus modelu. I tlačítka kolem středového displeje vypadají jako ze starého mp3 přehrávače. Samotný infotainment Toyota Touch 2 už má to nejlepší za sebou a se svými osmi palci s konkurencí sotva drží krok. Dobrou zprávou je, že zpětná kamera má dobré rozlišení a dá se na ni spolehnout.

Není kam spěchat

I s novou Camry se jezdí velice dospělým způsobem, i když z ní není tak dobře vidět ven jako z její předchůdkyně. Podvozek je tak akorát tuhý, aby se celé auto moc nenaklánělo v zatáčkách, a přitom je dostatečně pohodlné při přejezdu nerovností.

Adrenalinová dynamika není to, proč byste si měli kupovat zrovna Camry. Sebelepší atmosférický dvouapůllitr nic takového slíbit nemůže. Ačkoli nová globální architektura Toyoty TNGA s nízko umístěným těžištěm přidává trochu stability v zatáčkách, sportovní choutky zabijí velké rozměry a také převodovka CVT, byť s možností předvolby virtuálních rychlostních stupňů. Na běžné jezdění je ale Camry skvělé a dokonale uklidňující auto. Nejvíc jí sedí klidná jízda po okreskách, neztratí se však ani ve městě nebo na dálnici.

V dynamice vám převodovka moc nepomůže, pokud ale půjde o spotřebu, budete ji milovat. Je perfektně sladěna s atmosférickým motorem a elektromotorem, a pokud máte lehkou nohu, dokáže s velkým sedanem zázraky. Po městě se dá jezdit i kolem pěti litrů na 100 km, a to samé platí i o okreskách. Na dálnici pak spotřeba stoupne zhruba o litr a půl výš. Benzin především ve městě vůbec neubývá a v klidu najedete 700 až 800 kilometrů na natankování.

Stále stejný styl, který se u nás moc nenosí. Třeba časem. Zdroj: Bart Běhal

Zůstává to v rodině

Konec dobrý, všechno dobré? Vlastně ano. Camry není auto na první dobrou, žádné bombastické wow efekty. Jenže čím déle s ní jezdíte, tím ji máte radši, člověk prostě nemá pocit, že by potřeboval k životu něco víc, natož rádobyvtipnou espézetku na přání, kterou jsou s oblibou dokrášlovány německé sedany i velká SUV.

A tohle platí jak pro novou, tak pro starou generaci, věk vůbec nehraje roli a i se třicetiletým veteránem se jezdí velice „dnešně“. Mimochodem, zkuste se podívat do inzerce starších Camry tam najdete nanejvýš pár kusů. Všichni majitelé si je totiž nechávají dlouhé roky a půlmilionové kilometrové proběhy nejsou vůbec výjimkou.