Zdražuje takřka vše. Vysoká inflace ovlivňuje naše každodenní životy a ukusuje z našich úspor. Kde se ale vzala a kdo za ni může? A lze se před ní chránit? Na tyto otázky se snažili odpovědět přední ekonomové na Analytickém fóru 2022 společnosti XTB.
Experti se shodují, že jednou z hlavních příčin vysoké inflace u nás i světě je dlouhodobě uvolněná měnová politika centrálních bank, která se v době pandemie zcela utrhla ze řetězu. Centrální banky se pomocí záplavy nových peněz snažily pomáhat finančním trhům už od krize 2009, tím však vyvolaly současnou vlnu zdražování.
„Svět se po krizi 2009 bál deflace a naučili jsme trhy fungovat na ‚drogách‘, tedy levných penězích. Po pandemii musely banky přesvědčit trhy ještě razantnějším úderem. Do té doby se příliv peněz projevoval růstem cen nemovitostí a akcií. Politici tento problém neřešili. Je pro ně palčivý až dnes, když se projevuje růstem spotřebitelských cen, ale inflace na finančních aktivech tu byla už dříve,“ vysvětlil ekonom Lukáš Kovanda.
Člen národní rozpočtové rady a bývalý centrální bankéř Mojmír Hampl kroky centrálních bank po krizi 2009 obhajuje, přesto připouští, že v posledních dvou letech nesprávně vyhodnotily situaci a došlo k jejich velkému selhání. „Peníze se k lidem dostávaly doslova za nic. Neměly za sebou žádný vyprodukovaný statek, žádnou službu, žádný výkon.“
Nebezpečná strategie na záchranu eura
Proto nyní některé centrální banky začínají šlapat na brzdu. Kromě České národní banky (ČNB), která razantně zvyšuje úrokové sazby, také americký FED začíná zpřísňovat měnovou politiku. Evropská centrální banka (ECB) však stále drží kurz nízkých sazeb a zatím to vypadá, že svůj přístup v brzké době nezmění. „ECB se dostává do vleku politiky, možná i ideologie. Nechce dopustit pád jižního křídla unie, chová se proti všem poučkám a teoriím. Balkánské země mají inflaci kolem 20 procent, přesto ECB stále drží úroky na nule a provádí kvantitativní uvolňování. Za to by studenti na vysoké škole nedostali ani zápočet,“ upozornil Lukáš Kovanda. Podle něj je za tím hlavně politický tlak. „ECB ztrácí kredibilitu každým dnem a stává se nástrojem politické moci. V tuto chvíli není nezávislou institucí tak, jak by měla,“ dodal Kovanda. S ním souhlasí slovenský ekonom Juraj Karpiš, podle kterého šéfka ECB Christine Lagardeová není ekonomkou, ale političkou, jejíž cílem není zkrocení inflace, ale přežití eura.
„Je to nebezpečná strategie, pokud banka ztratí zbytky důvěry, nastane daleko větší problém,“ myslí si Karpiš.
Ani zvyšování sazeb však není bez rizika, sice pomůže zkrotit inflaci, ale může mít negativní vliv na finanční trhy, pokles cen akcií a příchod ekonomické recese. „Bude to bolet,“ přiznává Hampl.
Inflace i přes zásahy centrální bankéřů nebude krátkodobá, zůstane s námi několik let. A ochrana úspor před znehodnocením je velmi složitá, ne-li nemožná. Juraj Karpiš se domnívá, že investoři přejdou od strategie „holuba na střeše“ raději k „vrabci v hrsti“. „Dojde k přesunu k bezpečnějším investicím, například komoditám. Důležité je ale nepanikařit a zůstat v klidu,“ uvedl slovenský ekonom.
Podle Mojmíra Hampla je naprosto zásadní tlačit na centrální banky, aby se snažily vrátit k cenové stabilitě. „Věřím, že k tomu dojde, když už ne v Eurozóně, tak alespoň u nás. Majetek v této chvíli už před inflací nelze zcela zachránit,“ varoval.
Lukáš Kovanda doporučuje investování do energetických titulů, termínovaných kontraktů na plyn, ropu a do komoditních fondů, pomoci by měly i měny geopoliticky stabilních zemí, které jsou orientovány na export.
