ANALÝZA: Příměří na Ukrajině může otevřít cestu k nové válce v Evropě
Přestože americký prezident Donald Trump a jeho ukrajinský protějšek Volodymyr Zelenskyj naznačili, že mírová dohoda o válce na Ukrajině je blízko, boje pokračují a je pravděpodobné, že tomu tak bude i v roce 2026. Britský expert na Rusko Keir Giles míní, že Rusko si upevňuje pozici a že diplomatické snahy jsou často jen slepým optimismem. Případné příměří by podle něj mohlo vytvořit nebezpečnou iluzi klidu, kterou by Rusko mohlo zneužít k obnově bojů.
Navzdory optimistickým prohlášením ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho amerického protějšku Donalda Trumpa o pokračujícím „mírovém procesu“ se ruský prezident Vladimir Putin zdá být velmi spokojený s pokračováním války na Ukrajině. Britský expert na ruské ozbrojené síly Keir Giles, který je autorem několika knih o geopolitickém konfliktu mezi Západem a Ruskem, míní, že pro Ukrajinu není důvod domnívat se, že rok 2026 nebude pokračovat ve stejném duchu jako rok 2025. „Válka bude pokračovat, protože opakované sliby, že mír je na dosah, jsou založeny pouze na slepém optimismu a zoufalé potřebě vyhovět fantaziím Donalda Trumpa,“ uvedl Giles ve své analýze pro web The Independent.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rusko chystá útok pod cizí vlajkou, tvrdí ukrajinská rozvědka. Kdy a kde má udeřit?
Podotkl, že Rusko se bude i nadále snažit diplomatickými prostředky zajistit to, co se mu nepodařilo dobýt za 11 let války, a jeho klíčovým nástrojem k tomu bude i nadále Donald Trump. V roce 2025 americký prezident třikrát zaskočil evropské lídry, když se pokusil donutit Ukrajinu, aby pod záminkou dohody o příměří přijala ruské požadavky. „V každém z těchto případů bylo nejhorší nebezpečí zažehnáno díky transatlantické diplomatické snaze, kdy evropští lídři odložili vše ostatní, aby se pokusili napravit část škod. Může se to jevit jako opakující se cyklus, ale v každém z těchto případů Rusko zlepšuje svou pozici,“ uvedl Giles.
Válka nebude rozhodnuta na frontě a zřejmě ani na Ukrajině
Stejně jako ruské jednotky postupují na frontě, Putin a Trump podle něj postupně posouvají hranice toho, co jsou Ukrajina a Evropa nuceny akceptovat. To dokládá i fakt, že ruský 28bodový plán z listopadu nebyl rovnou odmítnut, ale byl považován za základ pro jednání. „Výsledkem je například to, že Evropa nyní také podpořila myšlenku omezení velikosti ukrajinských ozbrojených sil, místo aby ji zamítla,“ řekl Giles.
Čtěte také
To, jak vypadají boje na Ukrajině, se určilo již před několika lety – Rusko pokračuje v ničení ukrajinské obrany na frontové linii za cenu obrovských ztrát na životech a každou noc vraždí ukrajinské civilisty pomocí útoků dronů a raket na města a kritickou infrastrukturu. „Stále však platí, že válka nebude rozhodnuta na frontové linii a pravděpodobně ani na Ukrajině,“ sdělil Giles. Podotkl, že válka pokračuje, protože ani koalice podporující Ukrajinu, ani ta podporující Rusko se nerozhodly razantně zasáhnout,“ dodal. Pro Čínu, Írán a Severní Koreu totiž podle něj existuje křehká rovnováha mezi výhodami, které plynou z toho, že Rusko vyčerpá sebe i své západní protivníky, a riziky, která plynou z toho, že překročí svou podporu Moskvě a vyvolají rozsáhlejší destabilizaci. A Ukrajina čelí omezení podpory ze strany USA, stejně jako omezené schopnosti evropských mocností tento deficit nahradit.
Evropská závislost na USA může být problém
Giles také podotkl, že evropské země jsou rovněž špatně připraveny na diskutovaný termín roku 2027, do kterého mají Spojené státy snížit nebo zrušit podporu evropské obrany. Důvodem je podle něj to, že evropské země v předchozích letech a desetiletích odmítaly projevit zájem o svou vlastní obranu. Nová strategie národní bezpečnosti Spojených států navíc nastínila možnou budoucnost rozmístění amerických sil po celém světě. „Pokud bude realizována, nejen evropští spojenci Ameriky, ale i ti ve východní Asii se ocitnou tváří v tvář nepřátelským regionálním velmocím bez amerických bezpečnostních záruk, na které se spoléhali po celé generace,“ upozornil expert.
Dodal, že vize obrany hemisféry stanovená ve strategii, podle níž se Spojené státy budou zabývat výhradně Amerikou a Evropa a východní Asie budou ponechány napospas svým dominantním agresivním mocnostem, vyvolává představu, kterou by ještě nedávno mnozí považovali za dystopickou fikci. „Jak jsem předpověděl ve své knize Who Will Defend Europe (Kdo bude bránit Evropu), napsané v polovině roku 2024, může dojít k tomu, že zbývající liberální demokracie světa budou stát proti třem asertivním autokraciím, Rusku, Číně a Spojeným státům. Navíc, pokud nebudou ambice Ruska a Číny nijak brzděny, výsledná politická geografie bude okamžitě rozpoznatelná pro každého, kdo četl knihu George Orwella 1984, ve které je svět rozdělen na Oceánii, Východní Asii a Eurasii,“ uvedl Giles.
Čtěte také
Americké jednotky jsou ale prozatím stále integrovány do evropských obranných struktur, včetně NATO. „Nepředvídatelnost by měla pomoci evropským lídrům soustředit se na vlastní obranu a odolnost, aby se stali méně atraktivním cílem pro další kroky Ruska,“ popsal Giles s tím, že to má i svou výhodu. „Není pochyb o tom, že Rusko nepodnikne žádné kroky proti členskému státu NATO, dokud nebude absolutně přesvědčeno, že Spojené státy nepodniknou žádné odvetné kroky – a prozatím tato nepředvídatelnost Bílého domu pod vedením Donalda Trumpa Kremlu tuto jistotu nedává,“ uvedl Giles.
Neschopnost Evropy zbavit se závislosti na USA v oblasti obrany je podle něj příčinou zbabělého podbízení se Bílému domu, které bylo patrné po celý rok 2025. „Pro Ukrajinu a její příznivce to znamená, že musí předstírat, že opakované diplomatické úsilí představuje ‚mírový proces‘ a že musí lpět na představě, že bezpečnostní záruka USA proti Rusku by měla za současné vlády vůbec nějakou hodnotu,“ popsal Giles.
Prezidenti Trump a Zelenskyj tvrdí, že mírová dohoda je z 90 procent hotová. Problémem ale podle Gilese je, že se jedná o dohodu mezi Ukrajinou a Spojenými státy. „A k životaschopné dohodě s Ruskem by mohli být na úplném začátku. Opakované nabídky podmínek příměří Moskvě, které splňovaly mnoho původních cílů Ruska, a jejich opakované odmítání totiž jasně ukazují, že Rusko si prozatím myslí, že pokračováním v boji může stále získat více než přijetím výhod, které nabízí Trump. A dokud se tento výpočet nezmění, není důvod očekávat, že válka skončí,“ popsal expert.
Příměří plné nebezpečí
Základní cíle obou stran se nemění. „Rusko chce, ať už nyní nebo později, eliminovat Ukrajinu jako svobodný a nezávislý národ; a Ukrajina chce přežít. Skutečnost, že mezi těmito dvěma pozicemi neexistuje společná půda, je důvod, proč válka začala v roce 2014 a eskalovala v roce 2022,“ vysvětlil Giles.
Čtěte také
I jakékoli potenciální příměří by podle něj bylo plné nebezpečí. „V předchozích konfliktech, jako například v Gruzii a Sýrii, Rusko prokázalo, že umí přesvědčit západní lídry, aby obětem uložili nesplnitelné podmínky, zatímco Moskvě ponechali úplnou svobodu porušovat dohody o příměří, jak se jí zlíbí. Není důvod se domnívat, že i v tomto případě by Rusko podepsalo příměří, které by nemohlo porušovat podle libosti a které by mu neumožňovalo obnovit konflikt v době, kdy se mu to bude hodit. Zároveň by však jakékoli zmírnění intenzity konfliktu dalo evropským vůdcům záminku, kterou příliš mnoho z nich stále hledá, aby mohli předstírat, že problém zmizel a že již není naléhavá potřeba jejich vlastního zbrojení,“ uvedl expert.
Rusko podle něj bude i nadále provádět průzkum pro své budoucí kroky v Evropě prostřednictvím sabotáže a sondážních útoků na civilní infrastrukturu a klíčové logistické body. „A Evropa bude tyto útoky i nadále nazývat ‚hybridními‘, navzdory kritice dobře informovaných šéfů zpravodajských služeb, kteří poukazují na to, jak nevhodný je tento termín. Alternativou je, jako vždy, uznat tyto útoky jako válečné činy, kterými ve skutečnosti jsou – a konečně se postavit nepříjemným politickým rozhodnutím, která z toho vyplývají,“ sdělil Giles.
Odhady ohledně toho, kdy bude Rusko připraveno obnovit otevřenou válku, ať už na Ukrajině nebo proti členskému státu NATO, se nadále liší. Jedno však mají podle Gilese společné. „Všechny jsou dříve, než bude Evropa schopna se bránit. Na konci roku 2024 jsem napsal, že konec bojů na Ukrajině se možná blíží, ale konec širší války Ruska proti Západu není v dohledu. Na počátku roku 2026, navzdory všem tvrzením o blížícím se ‚míru‘, není důvod se domnívat, že by se něco změnilo,“ podotkl.
vaclav.cerny@iprima.cz
