ANALÝZA: USA bojují samy proti sobě. Pro Evropu je nová strategie „šokujícím budíčkem“

Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst

  • USA kritizují Evropu za "kulturní úpadek" a cenzuru.

  • Návrh dokumentu navrhuje spolupráci s vybranými státy EU.

  • Rusko a Čína strategii vítají.

  • Trumpova strategie: Konec NATO a izolace USA.

Více

Čerstvě zveřejněná bezpečnostní strategie USA odkrývá hluboké příkopy, které v transatlantických vztazích vyhloubilo zvolení Donalda Trumpa. Bílý dům v ní kritizuje a vysmívá se politické, ekonomické i kulturní situaci starého kontinentu a do jisté míry od něj dává ruce pryč. Původní verze strategie, zveřejněná americkými médii, navíc hovoří o rozbití evropského uspořádání. V dokumentu se potvrzuje již několik měsíců patrný trend izolace a soustředění se na své problémy, což v důsledku může uškodit nejvíce právě Washingtonu a současnému světovému řádu, jehož byl hlavním architektem. Dokument navíc neoznačuje Rusko ani Čínu jako rivaly, válka na Ukrajině a NATO jsou v něm zmíněny pouze okrajově. V Pekingu i Moskvě proto strategii přijali spíše pozitivně.

Evropě věnovaná část strategického dokumentu musela být pro metropole starého kontinentu šokem. Ačkoliv Bílý dům v předchozích částech dokumentu zdůrazňuje americký respekt suverenity jednotlivých zemí, nejsilnější kritika padá právě na bedra evropských spojenců. „Naším cílem by mělo být pomoci Evropě napravit její současný směr,“ píše se v nedávno zveřejněném dokumentu.

ČTĚTE TAKÉ: Trumpovo ponižování Evropy? Dar z nebes pro Putina, který připomíná únorový šok, píše CNN

Ve více než 30stránkovém dokumentu lze nalézt jen málo pasáží, které by evropské lídry uklidnily. Analytička Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) Emily Hardingová jej popisuje jako „bolestivý a šokující budíček.“ Americká administrativa kontinent kárá hlavně kvůli údajnému kulturnímu úpadku, který dává do spojitosti s migrační politikou.

Ta podle strategie „mění kontinent a vyvolává konflikty“ a v důsledku zesiluje obavy ze „zániku civilizace“. Trump a spol. vidí také jako jeden z největších problémů Evropy „cenzuru svobody slova a potlačování politické opozice“. Hardingová si všímá, že dokument často využívá slovník a argumenty krajní pravice. A zatímco o cenzuře v evropském kontextu nelze hovořit, byla to právě Trumpova administrativa, která ve federálních dokumentech zakazuje používání vybraných slov. Na černé listině se nedávno objevila například slova a fráze: žena, klimatická krize, handicap, LGBTQ, rasa, rasismus, pohlaví nebo oběť.

Výsměch evropským obavám

Vyloženě posměšný tón využívají Američané při hodnocení evropské reakce na ruskou invazi na Ukrajinu. Tu přitom popisují jako „nepřátelské akce na Ukrajině“ – formulace, která musela v Kremlu vzbudit nadšení. Evropu podle Bílého domu v posledních letech opustilo sebevědomí, což má být patrné právě ve vztahu k Rusku.

„Trumpova administrativa se ocitla v rozporu s evropskými představiteli, kteří mají nerealistická očekávání ohledně války a sedí v nestabilních menšinových vládách, z nichž mnohé pošlapávají základní principy demokracie a potlačují opozici,“ píše se v dokumentu. Washington se vysmívá obavám Evropanů, kteří vnímají Rusko jako existenční hrozbu. V době, kdy nad spojenci NATO přelétávají ruské drony a rapidně se zvyšuje počet kremelských sabotáží, to je však obava přiměřená.

Strategie značně připomíná projev amerického viceprezidenta J. D. Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci ze začátku roku. Již tehdy obcházelo některé bezpečnostní experty zděšení. Jiní, jako například poradce pro národní bezpečnost české vlády Tomáš Pojar, důsledky Vanceova projevu zlehčovali. Proslov v rozhovoru pro iRozhlas hodnotil jako slova k americkému a německému publiku, nikoli jako „zahraničněpolitický projev“. Nyní je však zřejmé, že se z viceprezidentova projevu stala americká strategie k Evropě.

Rozbití evropského uspořádání

Je to právě Evropa (vedle migrantů a „narkoteroristů“), proti které se USA nejvíce vymezují. Ještě o několik kroků dál jde však nezveřejněná verze strategie, kterou měl možnost prozkoumat web Defense One. Jelikož Washington vychází z předpokladu, že Evropa čelí zániku civilizace, navrhuje původní dokument, aby se USA zaměřily na vztahy s podobně smýšlejícími evropskými zeměmi.

Rakousko, Maďarsko, Itálie a Polsko – tedy strategičtí spojenci USA a státy s pravicovými vládami – jsou uvedeny jako země, se kterými by USA měly „více spolupracovat s cílem odtrhnout je (od Evropské unie)“.

„A měli bychom podporovat strany, hnutí a intelektuální a kulturní osobnosti, které usilují o suverenitu a zachování/obnovení tradičního evropského způsobu života a zároveň zůstávají proamerické,“ píše se v návrhu dokumentu.

Moskva i Peking si oddechli

Naopak v případě Ruska je oficiální strategie zdrženlivější. Nezmiňuje jej jako agresora ani jako hrozbu pro NATO. Píše o něm pouze v rovině narovnání vztahů. Dokument je sice zajedno s dlouhodobou snahou prezidenta Trumpa ukončit válku na Ukrajině, vysvětluje ji však mimo jiné nutností „obnovit strategickou stabilitu s Ruskem“. O potrestání viníka války se ve strategii nehovoří. A jelikož dokument využívá kremelský slovník, Moskva je s ním podle BBC spokojená. „Úpravy, které vidíme, jsou do značné míry v souladu s naší vizí,“ řekl ke strategii mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov.

Také Peking si po zveřejnění strategie může oddechnout. Čína je v ní totiž vykreslena jen jako klasický obchodní konkurent, nikoli jako vzrůstající autoritářská velmoc, která díky svým aktivitám ohrožuje politickou hegemonii USA ve světě. „Myslím, že to bude (v Pekingu) vnímáno s určitou úlevou,“ řekl pro New York Times Jonathan Czin, který působil v administrativě Joea Bidena jako ředitel pro Čínu v rámci Národní bezpečnostní agentury (NSC). Hardingová dodává, že pro Peking je také důležitý závazek USA o nevměšování se do záležitostí jiných národů, a jasné prohlášení o respektování suverenity. To mírní obavy Číny, že se Spojené státy budou snažit podkopat stabilitu tamního režimu.

Ještě před osmi lety byl Trumpův pohled zcela odlišný. „Čína a Rusko chtějí utvářet svět, který je v rozporu s hodnotami a zájmy USA,“ píše se v národní bezpečnostní strategii z roku 2017, tedy z Trumpova prvního funkčního období.

Pokračující izolace

Z dokumentu je také patrné, jaký má Trumpova administrativa postoj k Severoatlantické alianci. Ve více než 30stránkovém dokumentu je NATO zmíněno pouze šestkrát, přestože tvoří páteř americké bezpečnostní politiky. Trump už ale na NATO nespoléhá. Jeden z hlavních bodů americké politiky k Evropě totiž spočívá v ukončení vnímání NATO jako neustále se rozšiřující aliance, a navíc samotnému rozšiřování zabránit. Tímto přístupem však opět oslabí pouze USA, zatímco pro Rusy to představuje naplnění jejich snu.

Trump ve strategii potvrzuje již dříve patrný trend izolace Spojených států. Administrativa chce navázat na takzvanou Monroeovu doktrínu ze začátku 19. století, kterou vyhlásil pátý prezident USA James Monroe. Spočívá v koncentraci pozornosti na americký kontinent a posílení přítomnosti v regionu na úkor jiných částí světa.

Ačkoliv strategie slibuje, že se USA ze světa nestahuje a bude i nadále používat „měkkou sílu“ k prosazování amerických hodnot a zájmů, důsledek této politiky pocítí zejména USA a jejich spojenci. Volné místo po USA totiž vyplní jiné mocnosti, zejména Čína. Izolace se časem musí Washingtonu vymstít.

Příprava na nejhorší

Spojené státy tak ve strategii bojují samy proti sobě a světovému uspořádání, které po druhé světové válce pomáhaly vytvářet. Snahou o nerozšiřování NATO oslabují vlastní bezpečnost. USA v dokumentu hází přes palubu své evropské spojence a v neoficiální verzi proti nim chtějí dokonce aktivně vystupovat. Tato strategie by zásadně oslabila bezpečnostní architekturu celého západního bloku.

Strategie mění ve vztahu USA-Evropa vše, na co jsme byli posledních 80 let zvyklí. A starý kontinent by měl být připraven na nejhorší – v případě napadení NATO již není americká pomoc samozřejmá.

MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Zdříml si Trump při jednání vlády? Před kamerami mu viditelně těžkla víčka