Richard Franc, velitel jednotky českých hasičů nasazených při požárech v Řecku Zdroj: Hasičský záchranný sbor ČR
„Omlouvám se, nad námi právě operuje vzdušná podpora,“ reaguje po výpadku spojení velitel českých hasičů Richard Franc. V Řecku jeho jednotka pomáhá v boji s ničivými požáry. Na spálenou zemi jsou zvyklí, ale tamní podmínky jsou jiné. Extrémní. Vysoké teploty i nevyzpytatelný vítr komplikují hasičům práci. Na odpočinek není čas, protože oheň se stále rychle šíří.
Jak to teď na místě vypadá?
Jsme právě na hranici nezasažené vegetace a požářiště, kde provádíme dohašování ohnisek. Kácíme stromy zasažené požárem, které se můžou kdykoli zřítit. Jsou nad cestou a mohly by nám zablokovat únikovou trasu v případě zhoršení situace.
Podle informací z médií jste museli z bezpečnostních důvodů přesunout základnu.
Tak to není. Základnu máme zhruba v patnáctikilometrové vzdálenosti od místa nasazení u vesnice Doxa. Včera tam byla obyvatelům doporučená preventivní evakuace. Řada z nich to využila, a protože jsme neznali směr ani rychlost šíření požáru, tak jsme přesunutí naší základny zvažovali. Nicméně po analýze situace a po přijetí opatření ve smyslu nočních hlídek jsme ji ponechali na původním místě, kde jsme ji před třemi dny vybudovali.
Jaké největší problémy, kromě samotného ohně, musíte řešit?
Kromě pravidelného doplňování cisteren pohonnými hmotami, abychom byli vždycky akceschopní a mohli přejít z útoku do obrany v případě potřeby, řešíme vysoké teploty. Je tady 37 stupňů ve stínu, takže hrozí dehydratace, přehřátí a úpaly. Činnost je tu velice fyzicky náročná. Během včerejšího dne nebyl čas ani na třicetiminutovou pauzu, třeba aby se hasiči najedli, protože požár měl takovou dynamiku a jeho rozvoj byl tak rychlý, že jsme jen reagovali na nové kritické situace.
Stále tam vedle vysokých teplot panuje i silný vítr?
Ano. Na základě včerejší zkušenosti to vypadá dneska úplně stejně. Přibližně do brzkého odpoledne bylo absolutní bezvětří, což byla naprosto optimální doba, během které jsme se snažili na frontě šíření požáru preventivně uhasit všechna ohniska. Včera se ale během deseti minut rychlost větru tak zvýšila, že se neuhašená ohniska začala rozšiřovat. A to byl zásadní problém.
S dalšími zahraničními posilami působíte na přední linii, kde musíte v jeden moment řešit desítky požárů. Čím se tato řecká zkušenost liší od té z Česka?
Jsou to sice všechno zkušení kluci, ale ty podmínky jsou ve srovnání s naší republikou atypické. Rozvoj požárů je tady opravdu velmi rychlý, kdy přechod z přízemního požáru do korunového nastává v řádech desítek sekund. A právě v případě korunového požáru může dojít k ohrožení techniky a osob.
Už jste zachraňovali i nějaké osoby?
Osoby přímo ne, ale během hašení požáru, který ohrožoval jeden dům, se nám povedlo pomoci třem Řekům. Otec, jeho syn a bratranec se snažili bránit sami, ale plameny je obklíčily i z druhé strany. Domnívám se, že jsme je tak ušetřili od potenciálně velkého problému.
