Astronomové nahlédli do budoucnosti Země. Co se stane, až vyhoří Slunce?

Astronomové objevili vůbec první planetární systém, který se podobá očekávanému osudu naší sluneční soustavy. Dlouhá léta si kladli otázku, co ji čeká, až Slunce za zhruba pět miliard let dosáhne konce svého života. Nyní mají „křišťálovou kouli“, která jim náš osud nastíní.

Vědci planetární systém, který je vzdálen zhruba 6 500 světelných let, objevili díky observatoři W. M. Kecka na ostrově Maunakea na Havaji. Centrální hvězdou je takzvaný bílý trpaslík, tedy zaniklá hvězda. Stejný osud čeká například Slunce. V poslední fázi svého cyklu hvězda spálí veškerý vodík a vyboulí se v červeného obra. Následně se zhroutí sama do sebe a zmenší se na bílého trpaslíka – horké a husté jádro, obvykle o velikosti Země a s poloviční hmotností Slunce.

Tyto „hvězdné mrtvoly“ jsou malé a nemají dostatek paliva pro jasné záření. Proto je velmi obtížně je zpozorovat. Astronomové však navíc zjistili, že systém tvoří planeta s oběžnou dráhou podobnou Jupiteru. Ta následně obíhá kolem bílého trpaslíka, který se nachází poblíž naší Mléčné dráhy, píše web Phys.org.

„Tento důkaz potvrzuje, že planety obíhající v dostatečně velké vzdálenosti mohou existovat i po zániku své hvězdy,“ vysvětlil význam objevu Joshua Blackman, který je hlavním autorem studie. Nalezený planetární systém je navíc velmi podobný naší sluneční soustavě. „Naznačuje to, že planety Jupiter a Saturn by mohly přežít fázi ‚rudého obra‘ Slunce, kdy mu dojde jaderné palivo a dojde k jeho sebezničení,“ nastínil budoucí vývoj soustavy.

Celá studie byla publikována v časopise Nature. Jak ale vědci uvádí, budoucnost Země nemusí být tak růžová. „Je Slunci mnohem blíže,“ vysvětlil spoluautor studie David Bennet. „Pokud by se lidstvo chtělo přestěhovat na některý z měsíců Jupiteru nebo Saturnu dříve, než Slunce během fáze červeného veleobra usmaží Zemi, stále bychom zůstali na oběžné dráze kolem Slunce. Na teplo z bílého trpaslíka bychom se ale nemohli dlouho spoléhat,“ dodal.

Planeta obíhá kolem „mrtvé“ hvězdy

Tým planetu objevil pomocí techniky zvané gravitační mikročočkování, ke kterému dochází, když se hvězda v blízkosti Země na okamžik spojí se vzdálenější hvězdou. Vzniká tak jev, kdy gravitace hvězdy v popředí působí jako čočka a zvětšuje světlo hvězdy v pozadí.

Když se tým pokusil hledat hostitelskou hvězdu planety, nečekaně zjistil, že světlo hvězdy není dostatečně jasné na to, aby se jednalo o běžnou hvězdu. Data také vyloučila možnost, že by hostitelem byla tzv. hnědá trpasličí hvězda.

„Podařilo se nám také vyloučit možnost hostitelské neutronové hvězdy nebo černé díry. To znamená, že planeta obíhá kolem mrtvé hvězdy, bílého trpaslíka,“ podotkl další spoluautor Jean-Philippe Beaulieu s tím, že se tak nabízí pohled na to, jak bude vypadat naše sluneční soustava po zániku Země, vybičované zánikem Slunce.

Výzkumný tým plánuje zahrnout svá zjištění do statistické studie, aby zjistil, kolik dalších bílých trpaslíků má neporušené, přeživší planety. „Je to nesmírně vzrušující výsledek,“ svěřil se John O'Meara, vedoucí vědecký pracovník Keckovy observatoře. K dalšímu zkoumání by vědcům měla pomoci připravovaná mise NASA s dalekohledem Nancy Grace Roman Telescope. Jejím cílem je přímé zobrazení obřích planet, které například obíhají kolem bílých trpaslíků.