Americké město New York se dlouhodobě potýká s velkým počtem lidí bez domova. Úřady proto napadlo, že ve chvíli, kdy jsou hotely ve městě kvůli pandemii prázdné, ubytují bezdomovce v luxusních pokojích. Jenže ostatní občané New Yorku si stěžují na jejich deviační chování a sexuální útoky.
Pod mosty, v uličkách a průchodech New Yorku usínalo před pandemií každý den zhruba 60 tisíc bezdomovců. Jen třetina z nich občas vyhledala ubytovací zařízení pro lidi bez domova, kde se návštěvníci mohou osprchovat, najíst a vyspat.
„Když ve městě propukla nákaza, velmi rychle jsme pochopili, jakou katastrofu to může způsobit,“ řekla pro Independent Jacqueline Simonová z newyorské charity, která se o bezdomovce stará.
Charita spolu s právníky proto naléhala na město, aby lidem bez domova poskytlo během koronavirové pandemie střechu nad hlavou. Správa New Yorku brzy ubytování našla – rozhodla se využít prázdné hotely ve městě, ve kterých kvůli pandemii nikdo nepobýval.
Svou pomoc nabídlo zhruba 139 hotelů, a to včetně několika opravdu luxusních ubytovacích zařízení na Manhattanu. Tisíce bezdomovců tak změnily adresu a v noci místo oblohy pozorují strop přepychových apartmánů.
Bojíme se o ženy i děti
Noví nájemníci v bohatých čtvrtích se ale dlouhodobým rezidentům nezamlouvají. Newyorčané si stěžují na to, že bezdomovci se poblíž jejich domovů chovají „asociálně“, berou drogy a sexuálně napadají lidi na ulici.
„Naše komunita je zděšená a naštvaná,“ popsal jeden z občanů prominentních čtvrtí pro New York Post. „Připomíná mi to sedmdesátá léta. Stěhuje se sem každý, kdo může,“ dodal jiný.
Dotčení obyvatelé New Yorku založili diskuzní skupinu na sociální síti Facebook, kde bezdomovce popisují jako „mentálně nemocné a drogově závislé“. „Sexuální útočníci se přestěhovali do hotelů v naší čtvrti, a to poblíž škol a hřišť. A my jsme to nemohli nijak ovlivnit!“ píše se ve skupině.
„Zhýčkaní“ Newyorčané?
Podle města si ale lidé stěžují neoprávněně a přistupují k bezdomovcům s předsudky. Žádní sexuální útočníci podle úřadů v hotelech nebydlí.
„Láme mi to srdce, ale není to překvapivé. Lidé reagují na chudé a občany jiné barvy pleti na základě stále stejného postoje, o kterém se tu už roky bavíme,“ sdělila Simonova z newyorské charity. „Člověk by doufal, že kolektivní trauma zvané pandemie a ekonomická nejistota probudí v lidech soucit. Ale zatím je to pořád to samé – někdo nechce určité typy lidí ve své čtvrti,“ doplnila.