Fotbaloví fanoušci si spojí jméno Emmanuel Frimpong především s londýnským Arsenalem. Už coby malý kluk se z rodné Ghany přemístil na „ostrovy“ a v mládežnických kategoriích oblékal dres Gunners. V A-týmu strávil oficiálně tři sezony, ovšem většinu času se toulal jako host v jiných anglických klubech. V roce 2014 se rozhodl pro rázný krok a odešel do Ruska. To bylo ještě chladnější, než čekal. A ruské silnice ještě děravější a hráči ještě větší milovníci vodky.
O obohacující ruské anabázi se Frimpong rozpovídal v pikantním rozhovoru pro web Sport24. „Bylo to skvělé, měl jsem se v Rusku opravdu dobře. Bylo to nejlepší období mé kariéry. Všechno bylo perfektní – klub, fanoušci, město. Kdybych měl šanci vrátit se, rozhodně to udělám. Rusko se pro mě stalo speciálním místem. A ano, napište tam, že bych se rád vrátil,“ uvedl muž, který se už v 29 letech řadí mezi bývalé fotbalisty. Naposledy hrál na Kypru.
V Rusku působil v týmu FK Ufa a také si zopakoval angažmá v Arsenalu. Na slavný londýnský tým v životopise Frimponga navázali „kanonýři“ z města Tula.
Co o největším státu světa věděl před tím, než se do něj vydal? „Že je tam opravdu, opravdu velká zima. A jsou tam skutečně krásné holky. Dal jsem si dva cíle: Zjistit, jestli je tam taková zima a jestli jsou holky tak hezké,“ vyprávěl v odlehčeném duchu Frimpong. Chladné podnebí pocítil okamžitě. „Sluníčka bylo málo. Z Ghany jsem byl zvyklý, že svítí pomalu celý den, je neustále horko. V Anglii je také chladno, ale ne takové jako v Rusku. A holky? V Ufě rozhodně lepší než v Londýně,“ podotkl.
Ihned po svém příchodu na sebe upozornil. Ne však fotbalovými kvalitami. Jeho premiéra v dresu Ufy trvala pouhých 31 minut, když vyslal gesto směrem k jednomu fanouškovi Spartaku Moskva a dostal červenou kartu. Tomu všemu však předcházely opičí skřeky z publika.
Sám Frimpong nicméně s odstupem tvrdí, že Rusové nejsou nějak extrémně rasističtí. „Existuje stereotyp, že ruští občané jsou rasisté, ale tento problém je ve všech zemích. Naopak jsem byl překvapen, jak milí Rusové byli, zvláště v Ufě.“ Naopak negativně ho zaskočila kvalita silnic, které zdaleka nebyly tak hladké jako ve Velké Británii.
Opil jsem se den před zápasem, vyzvedli mě lidé z klubu
Mimo trávník zažil mnoho kuriózních věcí. Když zrovna nehrál ve volném čase na playstationu, poflakoval se podle svých slov s holkami po barech a pil vodku. A k tomu se váže právě jedna z historek.
„Jednou jsem šel den před zápasem trochu upustit páru. Ne, nejsem alkoholik, ale rozhodl jsem se, že lehce popiju. Vodku. Usnul jsem v jednom podniku a spal sedm hodin. Pak ke mně někdo přišel, že už musím jít. Poté se mě někdo zeptal, jestli chci zavolat taxíka. Jenže já byl tak opilý, že jsem ani nevěděl svoji adresu. Po dvou hodinách taxikář zavolal někomu z klubu, aby si pro mě přijeli,“ zavzpomínal Frimpong, který se v Ufě potkal i s aktuální hvězdou Manchesteru City Oleksandrem Zinčenkem. A má s ním nevyřízené účty. „Zinčenko mi dluží peníze, učil jsem ho anglicky,“ poznamenal Frimpong.
Někdejší záložník dále řekl, že rozhodně nebyl jediným hráčem, který si občas dá vodku. Pro tamní profesionály je to podle něj spíše každodenní rituál. „Ruští fotbalisté jsou stále ve formě. Pijí ráno vodku a pak běhají jako (Usain) Bolt,“ zmínil jméno jamajského sprintera.
V kontextu odpovědí je zcela zřejmé, že se Frimpong řadí mezi veselé povahy. „Přemýšlím o tom, že bych se stal komikem. Myslím si, že na moji show by přišlo hodně lidí. Nikdo není tak dobrý jako já.“ Kdysi dokonce vyslovil přání, že by se rád stal pornohercem. „Ano. Stále platí, že chci přijet do Ufy a zazářit v pornosnímku s 20 tatarskými holkami,“ uzavřel.
Jeho zážitky protkaná štace v Rusku skončila v roce 2017. Pak se vydal do švédského týmu AFC Eskilstuna, jeho posledním zaměstnavatelem byl kyperský celek Ermis Aradippou. Na konci sezony 2017–2018 se stal hráčem bez angažmá, kariéru oficiálně ukončil o necelý rok později.