Černá kronika SSSR: Profesionální lupiči a nemilosrdní vrazi. Kdo byli Fantomasové z Rostova?
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Zločinec s talentem konstruktéra: Jak se zrodila banda Fantomasů?
Z papírnictví k loupežím: Jak padělatel začal s kriminální kariérou?
Banda Fantomasů: Výzbroj vlastní výroby
Byli odsouzeni k smrti. Soud byl veřejný
Muži s dámskými punčocháči nataženými přes hlavu a se zbraněmi, kteří přepadali banky a obchody zejména v Rostově na Donu v letech 1968-1973, jako by ani nezapadali do reality kriminálního světa Sovětského svazu, ale měli blíž k západním gangsterům. Jenom místo dolarů, franků a marek si z bank odnášeli rubly. Lidský život, kromě jejich vlastního, pro ně neměl cenu. Kdo se jim postavil do cesty, toho zabili. Do historie zločinu v sovětské éře se zapsali jako Fantomasové.
Z bratrů Tolstopjatovových byl Vladimir ten starší, ale vůdčí schopnosti do vínku dostal mladší Vjačeslav. A nejen to – měl také výjimečný talent. Obdivuhodně kreslil, rýsoval a hledal technická řešení. Možná z něj mohl být konstruktér, jenže se rozhodl pro dráhu zločinu.
ČTĚTE TAKÉ: Město terorizovaly bandy výrostků. Nejhorší byl gang Ťap-ljap
Vjačeslavovi bylo teprve 15 let, když se rozhodl překreslit padesáti a sto rublové bankovky. Filigránská práce vyžadující značnou dovednost i trpělivost byla na začátku spíš výzvou než zločinným úmyslem. Zlom zřejmě nastal v okamžiku, kdy se mladý padělatel rozhodl svá díla vyzkoušet v praxi. Peníze rozměnil v obchodu s alkoholem a plné lahve hodil do křoví. Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků nepil a to mu vydrželo celý život. Šlo o to vyzkoušet dokonalost falzifikátů.
Bankovky vyrobené z potřeb z papírnictví
Při placení si všiml, že taxikáři nikdy nerovnají přeložené bankovky. Stačilo tedy malovat jen jednu stranu. A ukázalo se, že Vjačeslav zvyk odpozoroval správně, jenže i z pravidla existují výjimky. Taxikář nejdřív překvapeně zíral na čistou stranu bankovky a pak zavolal policii. Mladý padělatel se ani nesnažil zapírat.
Čtěte také
Vyšetřovatelé později vzpomínali na slušného, spolupracujícího a chytrého kluka, který pomocí věcí dostupných v každém papírnictví při rekonstrukci předvedl, jak za čtyři hodiny dokáže namalovat použitelnou bankovku. Jakkoliv byl Vjačeslav kriminalistům sympatický, padělání je vážný zločin, takže trest byl nepodmíněný a to na čtyři roky.
Padělání bankovek snad ještě můžeme považovat za mladickou hloupost. Kriminál ale už definitivně nasměroval Vjačeslava na dráhu zločince. Především se tam seznámil se Sergejem Samasjukem. Po propuštění se k nim přidal Vjačeslavův bratr Vladimir a přítel z mládí Vladimir Gorškov. Budoucí banda Fantomasů byla pohromadě a začala plánovat velké věci.
Kdo se postavil na odpor, toho zastřelili
Materiály věnované bandě Fantomasů se shodují v jedné důležité věci – na svou dobu měla velmi moderně, tedy v rámci světa sovětského zločinu, vypracovanou taktiku. Banda nejprve dlouho, i několik týdnů, pozorovala místo, kde hodlala udeřit. Zajímalo ji, kdy z obchodů odnášejí tržby, kdy s nimi účetní přicházejí do banky.
V den akce nejprve získali auto. Obvykle tak, že jeden z členů stopl řidiče, který si přivydělával taxikařením, to v dobách SSSR dělalo mnoho majitelů aut. Tomu řekl, že potřebuje vyzvednout kamarády. Když dorazili na místo, řidiče spoutali a dál použili jako rukojmí, pak pokračovali na místo loupeže. Pod pohrůžkou použití zbraní provedli loupež.
Čtěte také
Několik dávek za samopalu do stropu působilo velmi přesvědčivě, a pokud se přesto někdo postavil na odpor, chladnokrevně ho zastřelili. Následovala rychlá jízda městem na odlehlé místo, kde opustili vozidlo. Většina provedených loupeží vypadala právě takto.
Za zvláštní pozornost stojí unikátní výzbroj Fantomasů. Všechny zbraně zkonstruoval a vyrobil Vjačeslav Tolstopjatov ve své kutilské dílně. Celkem tam vzniklo šest revolverů, pět samopalů, několik granátů a improvizované neprůstřelné vesty. I když zbraně byly dílem talentovaného amatéra, výsledek byl velmi profesionální a to jak po technické stránce, tak kvalitním zpracováním.
Bandité a vrazi
22. července 1968 vstoupil do vesnického obchodu s potravinami v obci Mirnyj Samsjuk s punčochou na hlavě, z revolveru vystřelil do stropu. Za ním následoval zbytek bandy se samopaly. Muži kryli vchod. Útok pachatelé načasovali tak, aby se odehrál těsně před odevzdáním tržby, tedy na dobu, kdy v kase mělo být nejvíc peněz. Zisk částky něco přes 500 rublů musel být velkým zklamáním. Děleno čtyřmi si každý přišel na jednu nízkou měsíční mzdu.
Čtěte také
Navíc se při odchodu do přepadení vložil veterán druhé světové války Gurij Čumakov, který se lupiče pokusil zastavit s kusem železné trubky v rukách. Zabila ho dávka ze samopalu. Zabíjení lidí nebylo cílem bandy Fantomasů, ale pokud to bylo zapotřebí, pokud se jim někdo postavil na odpor, neváhali ani vteřinu.
Dva měsíce čtveřice banditů pozorovala budovu spořitelny, zajímalo je, kdo a kdy vchází dovnitř. 16. prosince 1971 si lupiči oblékli neprůstřelné vesty vlastní výroby a vyrazili do akce. Jejich cílem byli pracovníci Národní banky, kteří pravidelně odváželi peníze.
Zatímco jeden zaměstnanec šel dovnitř, řidič s pracovníkem ochranky seděli v autě. Když mělo auto s naloženou hotovostí odjet, přiskočili k němu bandité. Samasjuk se zbraní v ruce vyzval trojici zaměstnanců banky, aby dali zbraně na sedadla a vystoupili. Dva poslechli, třetí ale vytáhl revolver a vystřelil. Vladimira Gorškova trefil do ruky. Sám ale zemřel prakticky okamžitě po dávce ze samopalu. Lupiči si odnesli částku 17 000 rublů.
Proč policie nezastavila Fantomase?
Vzhledem k tomu, že trestná činnost bandy Fantomasů patřila k té nejzávažnější, bylo by logické, kdyby policie nasadila všechny síly k jejich dopadení. Přesto trvalo šest let, než je zastavil čirou náhodou pouhý strážmistr. Na otázku: Kde byl problém?“ se pokusil po letech odpovědět tehdejší šéf rostovské kriminálky Vladimir Kučerenko: „Svou roli sehrál lidský faktor – někdo přehlédl maličkost v dokumentech, někdo něco nedošetřil. Pak se to ukázalo jako důležité. Tolstopjatovci působili v době, kdy na oddělení bylo místo 40 lidí jenom třináct a někdy pouhých osm.“
Ne všechny akce Fantomasů skončily úspěchem, jednou řidič, který včas poznal nebezpečí, dupl na brzdu a z vozu vyskočil. Jindy pokladní přepadeného obchodu včas schovala většinu peněz a lupiči odešli jen s pár stovkami rublů.
Největším fiaskem skončilo přepadení Chemické továrny Říjnové revoluce v den, kdy sem dorazily peníze na výplaty. Místo účetní je tentokrát nesl pracovník ochranky, který po lupičích začal střílet a prchajícího Gorškova trefil do zad. Po této zkušenosti si banda dala na rok a půl pauzu. Mimochodem, Gorškov byl smolařem bandy – při přepadeních utrpěl zranění celkem třikrát.
Poslední oběť a konec Fantomasů
Na 7. června 1973 banda naplánovala „velkou ránu“. Tolstopjatovové si spočítali, že v době výplat v projekčním ústavu by mělo být v kase 250 až 300 tisíc rublů. Samsjuk s Gorškovem měli provést loupež. Vjačeslav Tolstopjatov kryl jejich ústup a bratr Vladimir kontroloval okolí. Bandu tentokrát doplnil Alexandr Černěnko, ale jeho role po letech zůstává nejistá.
Čtěte také
Vše šlo podle plánu do okamžiku, kdy se bezbranní zaměstnanci podniku pustili za lupiči. Samasjuk zmáčkl spoušť, ale náboj nebo revolver selhal. K pronásledovatelům se přidal Vladimir Martovickij, bývalý příslušník námořní pěchoty, který pracoval jako řidič nákladního auta v sousedním obchodě s potravinami. Tomu se podařilo Gorškova chytit, ale za svou odvahu zaplatil životem – Gorškovova zbraň neselhala.
Jako už tolikrát v dějinách kriminalistiky zasáhla náhoda, tentokrát v podobě strážmistra Alexeje Rusova. Ten v běhu vykřikl varování a vystřelil do vzduchu. Pak začal střílet po prchajících lupičích.
Samasjuk utrpěl smrtelné zranění. Další střela skončila v hýždi Gorškova. Banda se zmocnila osobního auta, ale tady jí došla i ta malá špetka štěstí, kterou ještě měla. Kolem v autě projížděl podporučík policie Jevgenij Kubyšta. Ten zastavil mikrobus UAZ a pustil se do divoké honičky za pachateli. Ti nakonec z vozu vyskočili a pokusili se zmizet po svých – marně. Policisté pak ve voze našli tělo Samasjuka, dva revolvery, samopal, tři granáty a pytel s částkou 125 000 rublů.
Trest smrti před kamerami
Zatímco většinu závažných zločinů se sovětská moc snažila utajit, v případě bandy Fantomasů tomu bylo naopak. Těžko říct, proč právě tentokrát udělala výjimku, možná chtěla veřejnosti ukázat, že ani obávaní lupiči neuniknou trestu. Faktem je, že jednání soudu v dubnu 1974 bylo veřejné a dokonce o něm vznikl dokumentární film „Podle zákonů statečnosti“.
Čtěte také
Souzeným bylo jasné, že jim jde o život a všichni o něj také bojovali. Talentovaný konstruktér-amatér Vjačeslav Tolstopjatov sliboval, že pro sovětský stát vytvoří nové zbraně. Ale soud neobměkčil nikdo – padly tři rozsudky smrti. Vzhledem k tomu, že Sergej Samasjuk byl zastřelen při nepodařené poslední akci, všichni Fantomasové zaplatili životem.
Vjačeslav Tolstojapov při své poslední řeči výstižně a stručně popsal svůj osud: „ Se svou vůlí jsem mohl být vším, čím bych chtěl. Ale já jsem se stal zločincem a nesu za to před soudem odpovědnost“.
Hrdinou případu se pro sovětskou společnost stal strážmistr Alexej Rusov, který byl záhy povýšen na poručíka a přímo od ministra vnitra Nikolaje Ščelkova obdržel zlatý odznak „Vzorný policista“. Ščelkov ho označil za předobraz sovětského policisty budoucnosti a sovětský tisk o něm psal jako o „Policistovi Sovětského svazu číslo 1“. O tom, že Fantomasové roky policii unikali, novináři nepsali.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Na vycházce z léčebny upálil Marian kamaráda v kontejneru. Pak tančil a vydával divné skřeky
