Černá kronika SSSR: Záhadný lesní vrah zabíjel i pro košík hub. Zemřelo nejméně 12 lidí
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Dva výstřely v lese odstartovaly sérii vražd, které šokovaly Leningrad.
- Vrah si vybíral oběti náhodně, ale střílel s precizností experta.
- Zločiny spojovala jedna zvláštnost: zbraň a munice.
- Jak se z muže stal vrah? A co ho k tomu vedlo?
Možná si někdo vzpomene na případ „lesního vraha“ z roku 2005. Viktor Kalivoda dvakrát vyrazil do lesa s pistolí a zabil tam tři lidi. Nejspíš by jich bylo víc, kdyby ho nedopadla policie. 70 let před českým „lesním vrahem“ řešila sovětská policie na první pohled podobný případ. V lesích v okolí Leningradu se začala objevovat těla obětí neznámého střelce. Jenže v tomto případě těch mrtvých bylo nejméně 12. Pachatel do dějin sovětské kriminalistiky vstoupil pod přezdívkou „jednoruký bandita“.
29. srpna 1933 se v lesíku na okraji Leningradu ozvaly dva výstřely. Policisté později na místě našli mrtvé manžele, kteří se vypravili sbírat houby. Příčinou smrti byl v obou případech výstřel do hlavy. Přinejmenším první oběť zemřela dřív, než si stačila uvědomit, co se děje. Motiv mohl být loupežný, z kapes zmizely drobné, muž byl bos a žena bez svrchníku. Jenže, kolik peněz s sebou lidé berou, když jdou na houby? A jak drahé oblečení mají na sobě? Pokud by vrahovi šlo jen o zisk, zaměřil by se na jinou, výnosnější kořist.
ČTĚTE TAKÉ: „Zasloužilý mučitel“ sadisticky zavraždil sedm chlapců. Vše si natáčel
O den později se lesem procházela skupinka kolegů z práce – a tady se zdroje rozcházejí. Podle některých mělo jít o dva muže a tři ženy, podle jiných pouze o muže a dvě ženy.
Pravděpodobnější bude druhá verze, protože zabití pěti lidí výstřelem do hlavy by byl i pro vynikajícího střelce prakticky nadlidský úkol. Při prvních dvou výstřelech by se zbytek skupiny rozprchl. Pachatel ale udělal chybu – ani při prohledávání kapes si nevšiml, že ženu pouze těžce zranil a je v bezvědomí.
Démon se mstí bolševikům
V takovém stavu se ji podařilo dostat do nemocnice. Celý den u ní hlídkovali policisté a čekali, až se probere. Jenže tentokrát štěstí stálo při vrahovi. Oběť zemřela, aniž by se probrala z bezvědomí.
Čtěte také
Dva roky s přestávkami vraždil své oběti v lesích v okolí Leningradu a vraždy nedávaly smysl, všechno to byli lidé, kteří se prostě jen náhodou ocitli ve špatný čas na špatném místě – před hlavní vrahovy zbraně.
Postupně zabil ptáčníka, který vybíral svou kořist z pastí, starého továrního dělníka, a za jeden den v rozmezí dvou hodin dva manželské páry na procházce. Kořist vypadala podle toho – něco drobných, pár prakticky bezcenných svršků, zlaté zubní korunky, a klec s chyceným ptákem. Někdy vrah zabil několik lidí za den, jindy o sobě dlouhé měsíce nedal vědět. Při této nahodilosti se policisté neměli čeho chytit. Snad jen jedna věc byla zvláštní... zranění nezpůsobovaly klasické tovární střely, ale ocelové kuličky z ložisek.
V okolí Leningradu se navíc objevila šuškanda, podle které vraždy byly dílem démona, který se mstí bolševikům za rušení a bourání kostelů.
Nepochopitelné rozuzlení
Pokud nahodilé vraždy nedávaly smysl, ještě podivnější bylo dopadení pachatele. 18. března 1935 se na policii dostavila dívka s neuvěřitelným příběhem: Byla se s milým projít v lese, když se ozval výstřel a zabil ho. Druhá rána ji jenom škrtla o tělo. Padla na zem a dělala mrtvou. Když ji vrah začal šacovat, všiml si, že ještě žije a znásilnil ji. Bála se o život, protože vrah určitě nebude stát o svědka zločinu, jenže muž ji nechal naživu a dokonce pozval na rande.
Čtěte také
Za normálních okolností by policisté považovali výpověď za slaboduchý výmysl, jenže v podstatě všechno kromě závěru odpovídalo způsobu, jakým vraždil neznámý střelec, po kterém šli už dva roky. Dívka dále vypověděla, že to byl mladý muž, docela fešák, kdyby mu nechyběl kus ruky – přesněji celá dlaň.
Zvlášť ta zmínka o chybějícím kusu ruky byla důležitá – s takovým zmrzačením v okolí žil jen jeden člověk – Alexandr Labutkin. Domovní prohlídka pak definitivně dala dívce za pravdu. Labutkinova manželka přešívala z oblečení mrtvých šaty pro sebe a v domě se našla i vražedná zbraň.
Fenomenální střelec
Jedno měly všechny vraždy společné, spáchal je člověk, který uměl střílet. Vysvětlení je v Labutkinově minulosti. Jeho otec pracoval celý život v leningradské muniční továrně Krasnoznameněc, a když synovi bylo 17 let, zařídil mu tam práci. Dneska už nezjistíme, při jaké příležitosti se to stalo, ale někdo u něj objevil fenomenální nadání pro střelbu a tak Alexandr nastoupil jako specialista na testování munice.
Čtěte také
V podstatě jeho úkolem v práci nebylo nic jiného než střílet. A cvik, jak známo, dělá mistra, takže zanedlouho dokázal stejně dobře trefovat, ať držel zbraň v levé, nebo v pravé ruce. Stal se ceněným specialistou se slušným platem, který mu umožňoval oblékat se jako správný leningradský švihák. I když Labutkin pocházel z dělnické rodiny, rád dával najevo, že je něco víc.
Továrna Krasnoznameněc
Továrna vznikla roku 1843 na základě požadavku carské armády vyrábět vlastní perkusní zápalky. Tehdy byla první svého druhu na území Ruska. V 30. letech vyráběla zápalky nejen pro náboje do pušek a pistolí, ale také pro munici do leteckých kulometů a některé ráže děl. Podnik jako akciová společnost existuje dodnes a stále se věnuje zbrojní výrobě.
Jenže konec tučných let přišel záhy a nečekaně. Jedna verze říká, že Labutkin pomáhal dobývat ze země pařezy na obecním pozemku, jiná, že to bylo na jeho vlastním. Ale to v příběhu nehraje roli. Důležité naopak je, že si na to z továrny přinesl výbušninu a ta při neopatrné manipulaci explodovala. Právě tak přišel Labutkin o ruku v zápěstí.
Čtěte také
To byl konec leningradského šviháka, protože o jednorukého střelce už neměli v muniční továrně zájem. Našel sice místo v chemičce jako údržbář potrubí, ale to už bylo místo hůř placené. Pravě někde tady nastal ten moment, kdy se Labutkin vydal na cestu vraha.
Toxický vztah
Ještě před úrazem se Labutkin stihl oženit a na vztah beze zbytku platilo přísloví „vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá“. Marii bylo teprve 17 let a už měla u policie vroubek kvůli drobné krádeži. Podobně jako Labutkin by si ráda dopřávala pěkné oblečení a večeře v lepších restauracích, jenže tomu neodpovídal příjem.
Na druhé straně by ale neměl vzniknout dojem, že by rodina strádala. Labutkinův plat i po úrazu spolu s malým hospodářstvím u domu zaručoval existenci lepší, než měly miliony sovětských občanů.
Čtěte také
Marija Labutkinová od samého začátku věděla, co bude dělat její manžel, když si bral revolver a odcházel s ním do lesa, ale vůbec jí to nevadilo. Svršky zavražděných žen přešívala pro svůj šatník, ostatní věci se pokoušela zpeněžit. V případě zavražděného houbaře jí nedělalo problém připravit večeři z hub, které oběť nasbírala. V jistém ohledu byla stejně otrlá jako její muž.
Vrahova zbraň
Zvláštností v příběhu byla i vrahova zbraň. Typově se jednalo o revolver Nagant, který se v Rusku a později v Sovětském svazu ve velkém vyráběl. Jenže ten konkrétní kousek, kterým pachatel vraždil, nikdy žádnou továrnu neviděl.
Krátce poté, co se Labutkin zotavil, požádal svého známého-zámečníka, jestli by mu nevyrobil stejný revolver, jaký měl v továrně. Řemeslník vůbec nemusel mít podezření, k čemu jeho výrobek má sloužit, mohl si s klidným svědomím myslet, že Labutkinovi prostě střílení chybí. A zpočátku to tak opravdu vypadalo. Jednoruký střelec, než se vydal na svůj první „lov“, pilně trénoval na lahvích a plechovkách.
Čtěte také
Zvláštní a těžko vysvětlitelné ale je, proč vrah místo standardních střel používal kuličky z ložisek. Můžeme předpokládat, že nábojnice, zápalky, střelný prach si domů nanosil v době, kdy pracoval v muniční továrně. Proč ale nekradl celé náboje, ke kterým musel mít jako tovární střelec přístup?
Revolver Nagant
Ačkoliv se revolver ráže 7,62 mm stal jednou z ikonických zbraní Sovětského svazu, kde se vyráběl až do roku 1945, vznikl původně v Belgii a jeho konstruktérem byl León Nagant. Zatímco většina revolverů je šestiranných, Nagant má válec na sedm komor. Používá vlastní druh munice, u které je střela „utopena“ v nábojnici. Má to svůj důvod, kterým je další zvláštnost revolveru. Konstruktér se pokusil zabránit úniku plynů mezerou mezi válcem a hlavní. Přední část nábojnice se proto zasouvá do přechodového kužele hlavně. Cílem bylo zvýšit výkon zbraně.
Některé zdroje píší, že Labutkin zavraždil 12 lidí, jiné zmiňují 15. Ať už platí první, nebo druhý údaj, vrah nemohl čekat, že by vyvázl s jiným trestem, než tím nejvyšším. Jednání soudu bylo krátké, o důkazech nikdo nepochyboval – část věcí zavražděných se našla u Labutkinových doma stejně jako vražedná zbraň a byla tu také výpověď poslední oběti, která útok přežila.
Čtěte také
Alexandr Labutkin si vyslechl trest smrti, který byl do 24 hodin vykonán, jeho ženu čekalo 10 let v pracovním táboře. Vzhledem k tomu, že se v Sovětském svazu vykonával trest smrti zastřelením, je dost pravděpodobní, že Labutkin zemřel výstřelem ze stejného typu zbraně, kterou sám používal z revolveru typu Nagant.
Za uzavřeným případem zůstává jeden otazník – proč? Změnil úraz Labutkina natolik, že se z člověka, jenž byl jen povrchní, stal vrah? Chtěl dokázat, že navzdory ztrátě ruky je stále vynikající střelec? Nebo to byly jen obyčejné loupežné vraždy?
