Miroslav Vraštil (vlevo) se v Tokiu zúčastní své třetí olympiády. Zdroj: Profimedia.cz
Jeho táta má v životopisu tři olympijské účasti. A přesně stejnou bilanci bude mít po Tokiu i Miroslav Vraštil mladší, účastník LOH v Londýně a Riu. Jen se musel přeučit na dvojskif, jelikož závody s jedním veslem lehkých vah byly z programu her staženy.
Miroslav Vraštil (38), veslování
- Disciplína: dvojskif lehkých vah
- Datum a místo narození: 17. října 1982, Olomouc
- Výška a váha: 184 centimetrů, 74 kilogramů
- Stav: ženatý
- Klub: Dukla Praha
- Trenér: Michal Vabroušek
- Účast na olympiádě: Londýn 2012 – 11. místo, Rio de Janeiro 2016 – 12. místo.
Zimní olympiáda 2022
Celý život dřel v lodi s jedním veslem v ruce. Kvůli olympiádě v Tokiu se však musel těsně před čtyřicítkou učit něco úplně nového, místo čtyřčlenné posádky si zvykat na dvoučlennou, místo jediného vesla na dvě.
„Vůbec to pro mě nebylo jednoduché,“ přiznává olomoucký rodák. „Musel jsem se ale přizpůsobit, nic jiného mi nezbývalo. Teď už se na lodi cítím sebevědoměji. A snad se mi to dokonce líbí i víc,“ pokračuje.
Vraštil nemá ve zvyku si stěžovat. Není žádný bolestínek, to se mezi mozolnatými veslaři nenosí. Mezi tréninky si klidně střihne i triatlon, spolu s tátou zvládli dokonce havajského Ironmana.
S otcem toho má společného mnohem víc, vždyť šlo taky o špičkového veslaře.
Vraštil starší závodil na třech olympiádách – na OH v Moskvě skončil na dvojce bez kormidelníka pátý, osmy mu vynesly šestou pozici z Montrealu 1976 a desátou z Mnichova 1972. Mimo to vybojoval stříbrnou medaili na evropském šampionátu.
„Překonat ho snad ani nejde,“ říká Vraštil mladší. „Mám jiné cíle než se s ním poměřovat,“ pokračuje.
Podle jedné statistiky si ovšem v něčem přece jen budou rovni – i syn si v Japonsku připíše třetí olympijskou účast. Teoreticky by tam nemusel být daleko od tátova moskevského výsledku; v páru s Jiřím Šimánkem by si měli podle expertů vyjet páté až deváté místo.
Za velký úspěch by Vraštil považoval jakékoli umístění v první šestce. Hezky by tím navázal na své předchozí slavné závody – evropské šampionáty čtyřek bez kormidelníka 2011 a 2013, z nichž odjížděl se stříbrnou medailí.
