Dcera Albrightové: Česko má až magické kouzlo. V OSN se její rodina těšila protekci
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Dcera Madeleine Albrightové promluvila o životě slavné diplomatky.
Jak politička ovlivnila vstup Česka do NATO?
Na veřejnosti byla ikonou, v soukromí obyčejnou mámou.
Výběr redakce
Byla první ženou v čele amerického ministerstva zahraničí, pomohla prosadit vstup Česka do NATO a stala se symbolem americké diplomacie. Pro své děti však byla československá rodačka Madeleine Albrightová především milující matkou, která je učila myslet na druhé, vážit si svobody a bojovat za to, čemu věří. Její dcera Alice Patterson Albrightová nyní v rozhovoru pro CNN Prima NEWS promluvila o neodmyslitelném odkazu své matky či dětství ve Washingtonu.
Jak byla vaše maminka v Americe přijata?
Srdečně. Ona, její bratr, sestra a moji prarodiče přijeli v roce 1948. Myslím, že zpočátku měli trochu obavy z toho, co mohou očekávat, ale byli velmi vřele přivítáni.
ČTĚTE TAKÉ: Beneš se nechal Stalinem neskutečně ponižovat, říká Kosatík. Když umíral, tajně mu za to spílal.
Nejprve se usadili v oblasti New Yorku, protože můj dědeček pracoval v OSN. Potom se přestěhovali do Denveru a tam si je lidé zamilovali. Vlastně jsou tam dodnes velmi oblíbení. Byli přijati s otevřenou náručí, dostali mnoho příležitostí a byli nesmírně hrdí na to, že mohou žít právě zde.
Bojovnice za demokracii
V lecčem pak vaše maminka Spojené státy ovlivnila...
Byla skutečnou bojovnicí za demokracii. Myslím, že to vycházelo ze zkušeností její rodiny, která se dvakrát stala uprchlickou – nejprve, když utíkali před nacisty a později po nástupu komunistů k moci. To zásadně formovalo její pohled na svět.
Zároveň podporovala přistěhovalce.
Sama byla imigrantkou a uprchlicí a věřila, že přistěhovalci a uprchlíci ke své nové vlasti cítí zvlášť silné pouto, protože si ji vybrali. Byla velkou vlastenkou.
Moje babička nám dokonce každého 4. července volala a svým českým přízvukem se ptala: „Zpíváte vlastenecké písně?“ Připomínala nám, jak vděční bychom měli být za život v této zemi.
Maminka také bourala skleněné stropy. Stala se první ženou ve funkci ministryně zahraničí USA. Když ji prezident Clinton nominoval, byla nejvýše postavenou ženou v historii americké vlády. Stala se ikonou a vzorem pro ženy ve vedoucích funkcích. Celé generace žen po ní ji považovaly za mentorku a inspiraci pro veřejnou službu.
Na Česko nikdy nezapomněla
Jaký vztah měla k České republice?
Milovala ji. Byla velmi hrdá na svůj československý původ, stejně jako moji prarodiče, teta a strýc.
Nikdy nezapomněla na obtížnou historii země. Byla odhodlaná prosadit vstup České republiky, Maďarska a Polska do NATO. Sehrála v tom klíčovou roli. Dobře rozuměla regionálním výzvám a věřila, že do NATO patří.
České koledy zpíváme dodnes.
Jsme na naše české kořeny hrdí. Ať už jde o vánoční koledy či tamní kuchyni. Česká republika pro nás má až magické kouzlo.
Vrátili jsme se tam někdy kolem roku 2015 nebo 2016. Prošli jsme Prahu i další města. Maminka, teta Kathy, strýc John a moje druhá teta Pam byli nadšení, že mohou svým vnoučatům ukázat město svých předků.
Takže české koledy znáte?
Měli jsme tradici je zpívat každé Vánoce, přestože jsme nevěděli, co všechna slova znamenají. Maminka i Kathy sice už mezi námi nejsou, ale zpíváme je každoročně a dodnes.
Jakým jazykem se u vás doma mluvilo – převládala angličtina, nebo čeština?
Tradice jsme si zachovali a trávili hodně času s prarodiči, ale byli jsme vychováváni v angličtině. Doma jsme česky prakticky nemluvili.
Vyrůstali jsme ve Washingtonu a naše sobotní odpoledne často znamenala buď účast na demonstracích, nebo pomoc při volebních kampaních.
Bylo to proto, že byla tak vděčná Spojeným státům a chtěla, abyste je považovali za svůj domov, nebo za tím bylo něco jiného?
Na svou českou historii a původ byla velmi hrdá, stejně jako my, ale žili jsme ve Spojených státech. Do Ameriky přišla ve dvanácti letech, takže zde také vyrůstala. Studovala zde vysokou školu včetně postgraduálu a celou kariéru působila ve veřejném životě. Takže jsme byli vychováváni jako Američané.
Role matky
Jak dokázala skloubit náročnou politickou kariéru a nabitý program s rolí matky?
Byla to fantastická maminka se vším všudy. Máme také skvělého tátu, který je stále naživu, stejně jako jeho manželka.
Maminka si na nás vždy udělala čas. Na ministerstvu zahraničí i v OSN, kde pracovala, říkávala: „Když zavolají moje děti, okamžitě je spojte.“ Volala nám neustále, prakticky každý den až do své smrti.
Byla i úžasným vzorem. Ukázala nám, jak být skvělými rodiči, ale zároveň veřejnými činiteli, lídry i aktivními občany. Vyrůstali jsme ve Washingtonu a naše sobotní odpoledne často znamenala buď účast na demonstracích, nebo pomoc s volebními kampaněmi. Dělali jsme to pořád. Vyrůstali jsme ve velmi politickém prostředí.
Co jste se od ní naučila?
Svým příkladem nás učila hlavně veřejné službě – bojovat za to, čemu věříme, nikdy se nevzdávat, být vděční za to, co máme, a usilovat o práva, spravedlnost a příležitosti pro všechny. A také myslet na ostatní.
Stejně jako ona se pohybujete v politice.
Už na vysoké škole jsem se začala zajímat o mezinárodní rozvoj. Když jsem studium dokončila, věděla jsem, že se chci věnovat něčemu s mezinárodním přesahem. Je tedy jasné, že na mě maminka měla vliv.
Mezinárodnímu rozvoji se tak věnuji dodnes. Pracovala jsem v oblasti globálního zdraví, globálního vzdělávání a také v oblasti obchodního a exportního financování během prvního funkčního období prezidenta Baracka Obamy.
Naposledy jsem působila ve vysoké funkci v administrativě prezidenta Joea Bidena. Vedla jsem Millennium Challenge Corporation, jednu z amerických agentur zaměřených na mezinárodní rozvoj, která stále existuje.
V současnosti se věnuji tvorbě legislativy zabývající se tím, jak by měla vypadat budoucnost americké zahraniční rozvojové pomoci.
Co by říkala na dnešní politickou situaci v USA?
Dnes jsou u moci republikáni. Jak by se podle vás vaše matka dívala na dnešní Ameriku?
Máma vždy uvažovala v dlouhodobém horizontu. Uvědomovala si, že demokracie procházejí různými obdobími, že přicházejí vzestupy i pády.
Nadále by byla zastánkyní demokracie a lidských práv. Povzbuzovala by lidi, aby chodili k volbám a aktivně se zapojovali do veřejného života.
Jak byste chtěla, aby se na Madeleine Albrightovou vzpomínalo?
Byla ikonou světa, mimořádně úspěšnou diplomatkou, profesorkou a veřejnou služebnicí. Ale hluboko uvnitř zůstávala obyčejným člověkem – opravdu neměla žádné manýry ani pocit vlastní důležitosti.
Sama sebe nebrala příliš vážně, přestože byla světovou ikonou.
Jak se to projevovalo?
Trávila čas s lidmi ze všech vrstev společnosti. Setkávala se s každým a byla časově až neuvěřitelně vstřícná. Obrovské množství energie věnovala studentům na začátku jejich kariéry, pomáhala lidem najít práci a podporovala je v profesním růstu.
Byla velmi skromná a vděčná. Sama sebe nebrala příliš vážně, přestože byla světovou ikonou.
Musím položit poslední otázku. Jak často vás někdo zastaví na ulici a ptá se na vaši maminku?
Sedím teď ve Washingtonu, D. C., a pracuji v oblasti mezinárodního rozvoje, takže lidé, se kterými se setkávám, ji mnohdy osobně znali. Není tedy úplná náhoda, že se na ni ptají.
Ale opravdu – téměř každý den se mě někdo na ni zeptá. Přitom zemřela už před čtyřmi a půl lety. Lidé k ní ale stále cítí obrovský respekt, náklonnost a obdiv.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Odysseus byl víc člověk než hrdina. Do války proti Tróji nechtěl, nakonec ji Řekům vyhrál
Jakub začal v redakci Seznam Zpráv, kde se soustředil převážně na zahraničí. Zajímá ho dění okolo EU, USA a Izraele. Na CNN Prima NEWS se věnuje především ekonomickým a politickým tématům. Je zastáncem názorných grafik ve vysílání, které divákům lépe pomáhají pochopit složitější koncepty.
