Bývalí společníci mě chtěli zabít, tvrdí český miliardář Radim Passer

Jeho život se zásadně změnil, když začal věřit v boha a stal se členem Církve adventistů sedmého dne. Radim Passer – významný developer, milovník rychlých aut a fanoušek fotbalisty Lionela Messiho, díky víře dokonce odpustil svým bývalým společníkům, kteří si prý kdysi objednali jeho vraždu.

Kolikrát denně nahlédnete do bible?
Záleží na tom, jaký je den. Když je to sedmý den, tak určitě vícekrát. Ale vždycky alespoň jednou.

Dalo by se říct, že už ji znáte nazpaměť, nebo ještě vždy najdete něco, co vás překvapí?
Bible je studijní materiál na celý život, můžete ji otevírat každý den a vždycky k vám boží slovo promluví. V historii se najdou lidé, kteří se naučili Nový zákon nazpaměť, ale to se mě netýká. Umím ovšem některé verše.

Radíte se s bohem hlavně o věcech soukromých nebo pracovních?
Úplně o všem. Představuje pro mě nejlepšího přítele, který to se mnou myslí ještě lépe, než to se sebou myslím já sám. Není nic, s čím bych se mu nesvěřil. Mám k němu absolutní důvěru.

Když máte učinit nějaké obchodní rozhodnutí, tak se také obracíte k bohu?
Je to součástí mých modliteb, které provádím ráno a večer. Trvají několik minut. Předkládám mu věci a prosím ho, aby mi dal moudrost, až se budu rozhodovat. Aby to bylo podle jeho vůle.

Zradil vás někdy od nějakého rozhodnutí?
Nevím, jestli bych použil slovo zradil... On chce, abychom prožívali šťastný a radostný život, a pokud by naše rozhodování byla špatná, tak se nás snaží citlivým způsobem vést k tomu, abychom je nečinili. Přirovnal bych to ke vztahu milujícího rodiče a jeho vlastních dětí. Ten rodič své dítě miluje za všech okolností. A i když dítě dospěje a udělá v životě občas přešlapy, tak ho nepřestanete milovat.

Nedávno jste vydal poslední část svého životopisu. Už v prvním dílu mě překvapila vaše otevřenost, která u byznysmenů není až tak obvyklá. Popisoval jste nevěru, nájemnou vraždu, smrt svého prvorozeného syna. Nezalitoval jste někdy té otevřenosti?
V těch knihách bych nezměnil vůbec nic. Před každou kapitolou, kterou jsem psal, jsem se modlil, aby ta kniha byla autentická a někomu pomohla na cestě k pánubohu.

Kritické momenty ve svém životě jste prožil ještě jako nevěřící. Našel jste v nich zpětně nějaké vysvětlení, proč se staly?
Pánbůh nečiní zlo, ale někdy dopustí, že na člověka v životě přijde jistá zkouška. Aby se mohl zamyslet, přehodnotit své postoje, svůj život a mohl se vydat na cestu k věčnému životu. Nejsložitější pro mě byla ztráta mého prvorozeného syna... Vím, že nic jiného by se mnou neotřáslo tolik jako tohle, abych se změnil. V mém případě nebyla jiná možnost. Ta zkouška mně k tomu hodně pomohla.

Myslíte si, že jako nevěřící byste byl v byznysu méně úspěšný než jste teď?
Vzhledem k tomu, jak jsem se choval, jak jsem jednal... Byznys byl pro mě něco, co jsem stavěl hodně vysoko na žebříčku mých hodnot. Chtěl jsem to vždycky dělat co nejvíce profesionálně, korektně, ale ta korektnost byla dána takovou tou situační etikou. Člověk vycházel z toho, že jsem si mnohé věci dokázal nějak ospravedlnit, jako křesťan už jsem si je obhájit nedokázal. Byznys je teď nepochybně čistější. Pokud bych dál podnikal jako ateista, tak jsem přesvědčen, že by se toho zdaleka nepovedlo tolik.

Pojďme do vaší životní etapy před rokem 1989, tedy ještě než jste začal věřit v boha. Vy jste měl v plánu emigrovat?
Uvědomoval jsem si, že nechci pracovat pro komunistický režim, proto jsem si prodlužoval léta studií. Po sedmi letech jsem se podruhé objevil ve třetím ročníku na vysoké škole. Pak na jaře 1989 mě ze školy vyhodili. A hrozily dva roky v komunistické armádě. Z fotbalu, který jsem hrál, jsem měl úraz kolene, tak jsem získal odklad nástupu do vojenské služby, což mi dodalo alespoň trochu klidu. Přemýšlel jsem, že odcestuji a nevrátím se, protože jsem věděl, že by mě bavilo podnikat, což tady nešlo. Rodiče by mě v tom určitě podpořili. Pak ale přišla revoluce.

Vy jste ale tak trochu podnikal už za komunismu. Prodával jste šampaňské a kaviár...
Ano, to byly věci, které mi financovaly můj prodlužující se studentský život. Za bolševika to nebylo sice legální, ale vůbec jsem to neřešil. To šampaňské, to už bylo něco. Díky tomu jsem si i něco našetřil a pak si mohl koupit své první auto. Byla to Volha combi se skvělou spotřebou 10 litrů na 10 kilometrů.

Časem jste se vrhl do realit a první pozemky jste koupil od tatínka. Proč vám je nedal zadarmo?
Já i otec jsme měli své vlastní firmy. On ve stavebnictví. Začali jsme tím, že jsme nakupovali činžovní domy v dobrých lokalitách v Praze. Chtěli jsme jim dát nějaký nápad a pak jsme je zase prodali. Důvod byl ten, že byly vysoké úrokové sazby a nebylo možné za korunové úvěry ty baráky dlouhodobě držet. Otec v privatizaci koupil Pražskou stavební obnovu a půjčil si na to od banky. Když se po nějaké době ukázalo, že ta firma není v dobré kondici a bude mít problém, aby se ten úvěr splácel, tak jsem od něj ty pozemky koupil. Samozřejmě jsme je museli koupit za částku, která odpovídala trhu. Táta se svých dluhů zbavil a já se zadlužil.

Pak jste postavil na Praze 4 jednu z největších kancelářských čtvrtí ve střední Evropě. Kvůli jejímu umístění, blízko dálnice a daleko od metra, si někteří ťukali na čelo a vašemu projektu příliš nevěřili.
Je pravda, že nám málokdo věřil. Byli jsme první čeští developeři, kteří se vydali touto cestou. My jsme toto místo naopak považovali za ideální. Ukázalo se, že to byla šťastná volba.

Když půjdeme do současnosti, v kolik hodin vstáváte a kdy začíná váš pracovní den?Vstávám mezi pátou a šestou, podle toho, v kolik musím odjíždět do kanceláře. Každý den začínám sportem, cvičím zhruba hodinu. Jednou týdně za asistence fitness trenéra. Je důležité, aby člověk své tělo udržoval v nějaké kondici.

Býval jste nadějný fotbalista. Přenesl jste si do byznysu nějaké fotbalové návyky?
Jedná se o kolektivní hru, která se hodí i v obchodu. Nikdy to není jen o jedné osobě, ale o týmu. Každý má svoji úlohu. Pak je to disciplína, spolehnout se na toho druhého. Touha něco dokázat, nikdy se nevzdat.

Vaším oblíbencem je fotbalista Lionel Messi. Slyšel jsem historku, že jste měl jednou letět na jeho zápas, měl zakoupené letenky i vstupenky, a když jste se dozvěděl, že nebude hrát, tak jste to všechno zrušil. Je to pravda?
Ano. Slíbil jsem svým dvěma synům, že je vezmu do Barcelony na fotbal, aby ho viděli naživo. Ale ráno jsme zjistili, že je zraněný a nebude hrát, tak jsme to opravdu odpískali.

Několikrát jste byl blízko smrti. Vaši bývalí společníci si na vás prý objednali nájemného vraha. Tvrdíte to, přestože se to nikdy neprokázalo. Nakonec jste to trestní stíhání sám zastavil, proč?
Tam byly dvě věci. Jednak to byla krádež akcií firmy, a tam jsem to skutečně po nějaké době zastavil. Odpustil jsem jim. Co se týče té přípravy vraždy, tak tam byly i odposlechy, které byly z mého pohledu naprosto jednoznačné. Ale samozřejmě tím, jak funguje celý justiční systém v České republice, tak u soudu to bylo neprokazatelné, čili policie do toho nemohla jít.

Jim jste také odpustil?
Ano. Pokud člověk není ochoten toto udělat, tak v sobě minimálně vnitřně nosí nějakou nenávist. Odpuštění je úleva nejen pro ty lidi, ale i pro vás, protože máte v srdci klid.

Podruhé jste těsně unikl smrti, když jste havaroval ve vašem Lamborghini. Tehdy jste odpustil sobě?
Když jsem si poprvé koupil sportovní vůz, tak jsem pánubohu slíbil, že až ho jednou prodám, tak ty peníze použiji na boží dílo. Po roce, co jsem to auto měl, jsem měl autonehodu. Nebudu popisovat detaily, naštěstí jsem byl jediným účastníkem. Po té havárii jsem si uvědomil, že jsem pánubohu něco slíbil. Něco jsem dostal za vrak, něco zaplatila pojišťovna, ale do té původní ceny vozu ještě něco chybělo, tak jsem to doplatil a dal na boží dílo. Nakonec v tom důsledku to pro mě byla hezká zkušenost.

Auta jsou pro vás velkým koníčkem. Dokonce jste ve své Bugatti Veyron na německé dálnici překonal světový rekord, když jste jel 402 kilometrů v hodině. Než jste usedl do vozu, za co jste se tenkrát modlil?
Abych neohrozil sebe ani nikoho jiného a pánbůh připravil co nejlepší podmínky.

V autě jste měl i syna. To vám nepřišlo jako hazard?
On se na to hrozně těšil. Bylo mu v té době čtrnáct let. Musím říci, že jsme ani na chvilku nezapochybovali o tom, že bychom pokoušeli boha. To auto je na tu rychlost stavěné. Necítili jsme se, že bychom ohrožovali sebe nebo kohokoliv dalšího.

Pokud by za vámi někdo přišel, že koupí vaši firmu za dvojnásobnou hodnotu, ale budete to muset podepsat v sobotu, co byste mu odpověděl?
Sobota je den, kdy se nevěnuji práci, takže odpověď by byla jasná. Ne. Tento den se nevěnuji práci, ale své rodině, přátelům, víře, dobíjím baterky. Všichni obchodní partneři už to o mně ví a pochopili to. Je věčný život méně než jsou peníze? Ten si nemůžete koupit za všechno bohatství tohoto světa.

Jezdíte kázat i po světě. Kde všude už jste byl?
Cestuji tam, kam mě pozvou. Velmi zajímavá mise byla například v Tanzanii, kde jsem byl tři týdny. Na přednášky chodilo kolem tří tisíc lidí. Byla to krásná zkušenost.

Radim Passer (56)

Český podnikatel a developer je podle časopisu Forbes 33. nejbohatším Čechem. Je silně nábožensky orientován. Jeho obrácení k víře souvisí s úmrtím prvorozeného syna Maxe, který zemřel v důsledku těžké nemoci několik měsíců po narození. O svém životě, podnikání a víře hovoří Passer na biblických přednáškách. V mládí hrával vrcholově fotbal a dodnes je jeho velkým příznivcem. Je podruhé ženatý. Má syny Radima, Samuela, Benjamina a Timothea.