Asijský rok buvola začal pro české Vietnamce ve čtvrtek 11. února v šest hodin večer, letos však novoroční svátky skoro neslaví. „V době koronaviru to ani nejde. Nechceme dopadnout jako Češi po Vánocích a zaplnit nemocnice,“ vysvětluje majitelka restaurace Saigon na Hlavní třídě v Ostravě-Porubě. Ve Vietnamu přitom nemoci COVID-19 zatím podlehlo jen 35 lidí, což je přičítáno přísnému dodržování epidemiologických opatření. A podobně zodpovědní jsou i Vietnamci žijící v Česku.
V České republice žijí majitelé restaurace dvanáct let, letos to však bylo poprvé, co pompézně neoslavili příchod nového lunárního roku. „Je tu koronavirus, nemůžeme přece jen tak slavit,“ říká paní Hana z podniku Saigon. Štamgasti, kteří sem v lepších časech chodívají i na řízné pivo z Humpolce, totiž ženě jinak neřeknou. „To máte jedno, jak se jmenuji doopravdy, tady na mě všichni volají Hanko,“ směje se Vietnamka.
Je čtvrtek 11. února, krátce po čtvrté dopoledne. „Normálně už bychom se blížili k silvestrovské půlnoci, která přijde v šest hodin večer. To kvůli šestihodinovému časovému posunu oproti Vietnamu,“ vysvětluje paní Hanka. „Žádný Silvestr letos stejně nebude,“ dodá přísně její manžel. A pouze jejich syn, který je žákem prvního stupně základní školy, se tváří trochu zklamaně. Nedočká se novoročních jídel, kanonád rachejtlí, kamarádů z vietnamské komunity, ani hlučné noční zábavy dospělých.
Namísto slavnostní novoroční tabule si rodina dneska dopřává k večeři jen něco z jídelníčku, z něhož si mohou vybírat i čeští zákazníci u výdejního okénka. Jiné roky mají na „silvestra“ zavřeno, kvůli covidu se ale největší vietnamský svátek roku proměnili ve všední den a jídla u okénka se budou vydávat do devíti večer. „Co se dá dělat, musíme to vydržet. Nechceme přece, aby se po oslavách šířil koronavirus podobně jako po českých Vánocích,“ říká rozhodným hlasem hlava rodiny. Benevolentní postoj Čechů k infekci považuje za tragický. A má k tomu i pádné důvody.
35 obětí na 100 milionů Vietnamců
Téměř stomilionový Vietnam (95,54 milionu obyvatel) zatím ohlásil jen 35 úmrtí v souvislosti s nemocí COVID-19, infekci přitom prodělalo pouhých 2091 lidí. Desetimilionové Česko už pohřbilo přes 17 700 obětí covidu a nemoc prodělalo víc než milion obyvatel. „Neznáme ale v České republice žádné Vietnamce, kteří by se nakazili. Bez roušky neuděláme ani krok,“ dušují se majitelé porubské restaurace, kteří letos rezignovali na takzvaný čínský lunární kalendář.
Východoasijský tradiční kalendář je odvozen od pohybu Měsíce a patří mezi nejstarší datovací systémy. První zmínka pochází z roku 2637 před naším letopočtem a dodnes se používá v Číně, Japonsku, Vietnamu či Koreji. Rok 2021 je podle čínského kalendáře rokem 4719, v běžném životě se ale používá evropský gregoriánský kalendář. Čínský Nový rok je pohyblivým svátkem, začíná v lednu či v únoru, letos o půlnoci z 11 na 12. února. Každému roku je přitom přiřazeno jméno zvířete z čínského zvěrokruhu, periodicky se opakují: Krysa, Buvol, Tygr, Zajíc, Drak, Had, Kůň, Ovce, Opice, Kohout, Pes a Vepř. Minulý rok tedy patřil vychytralé kryse, letošní buvol je symbolem činorodosti.
Porubská modlitba k buvolovi
„Snad mi buvol zlepší obchody,“ přeje si Nguyen Thi Xuan, další vietnamský obchodník působící na Hlavní třídě v Porubě. Vlastě se k buvolovi skoro modlí. Do roku 1989 se Hlavní třida jmenovala Leninova a socha revolucionáře Vladimíra Iljiče stála jen kousek od jeho dnešního krámku. Nguyen žije z minimálního rabatu, denně obchůdek navštíví maximálně třicet nakupujících. Jeden muž středního věku si zrovna přišel pro doutník, to je celý kšeft, rabat tvoří pár drobných. Ani Nguyenova rodina letos Nový rok neslaví. „Ani nechceme, dodržujeme všechna bezpečnostní doporučení. Rodiny ani přátelé se přece nemají scházet, tak se nescházíme,“ má jasno. A navíc obavy ze špitálu.
Nguyen Thi Xuan, majitel vietnamské večerky na porubské Hlavní třídě Zdroj: Ivan Motýl
Nguyen je nejčastější příjmení v komunitě, nosí ho skoro čtyřicet procent českých Vietnamců. Jeho původ souvisí s dávnými císařskými dynastiemi, šestapadesátiletý živnostník Nguyen Thi Xuan je ale dítětem studené války. „Válka byla špatná. Stalo se, nic už na tom nezměníme,“ říká. Narodil se v jihovietnamském Saigonu v roce 1964, zrovna ten rok se Spojené státy americké přidaly na stranu Jižního Vietnamu, který čelil bojůvkám komunistického Vietkongu podporovaného Severním Vietnamem. Následné jedenáct let trvající krvavé boje byly především konfrontací Východu se Západem, přičemž vítězem se stali vietnamští komunisté.
Komunistické strana také vyslala dvacetiletého mladíka Nguyena na zkušenou do spřáteleného socialistického Československa. „Poslali mě na Novou huť Klementa Gottwalda v Ostravě,“ vzpomíná vietnamský živnostník. Z dělníka se časem vypracoval na majitele stánku, nyní si pronajímá kamenný obchod a přes ulici vidí k protějším kšeftům, které vlastní kamarádi prodávající výhradně textil a obuv. „Musí mít zavřeno, ale stát za ně platí polovinu nájmu a ještě dostávají 500 korun na den,“ naznačuje Nguyen, že se teď mají lépe než on. Za malý krámek totiž platí vysoké nájemné, některé měsíce ani tolik nevydělá.
Nguyen Thi Xuan sice příchod roku buvola neoslaví rachejtlemi a sešlostí přátel, s manželkou však připravili několik novoročních pochoutek. „Udělali jsme tři koláče bánh chung,“ vypráví. Rýžové koláče, bez nichž si nedokáže příchod nového roku představit žádný Vietnamec. „Lepkavá rýže, pak vrstva sóji, někdo dává fazole, a uprostřed kousky vepřového masa z kolene,“ vysvětluje prodavač. Vše se zabalí do listů lá dong (druh maranty) nebo banánovníku a vaří dvanáct hodin.
Tradiční novoroční vietnemské jídlo Bánh chng, toto bylo uvařeno v Ostravě, daleko od Vietnamu Zdroj: Ivan Motýl
„Oslavy tady v Čechách se stejně nedají srovnat s tím, co se děje doma ve Vietnamu,“ porovnává Nguyen. Vietnamský Nový rok, zvaný Tét (Tet Nguyen Đán), se slaví vkuse nejméně tři, často ale až patnáct dnů. V Česku se přitom komunita veselí jediný večer. „Před domácí oltář dáváme na Nový rok dary pro naše předky,“ vypráví Nguyen. Svatostánek se sochou Buddhy se obloží květinami a asijským ovocem, a také pokrmy určené zesnulým členům rodiny.
Generace padesátníků a starších je zvyklá bez odmluv dodržovat pokyny státní moci, tedy i vlády Andreje Babiše. Generace takzvaných banánových dětí, jak se říká Vietnamcům, kteří absolvovali školní docházku v českých školách a pro něž je čeština druhým rodným jazykem (někdy už i prvním), to vidí jinak. Jedna z večerek na Hlavní třídě, kterou provozují právě banánové děti, měla ve čtvrtek zavřeno již brzy odpoledne. A rodina se prý chystala na docela velkou novoroční oslavu, jak kriticky poznamenali starší členové komunity.
Vietnamské Vánoce, i s bankovkami
O oslavách vyprávějí Vietnamci podobně jako Češi o Vánocích, je to svátek rodinné soudržnosti a lásky. S tím souvisí i finanční pomoc od nejbližších. „Peníze dáváme především dětem, předávají se v červených obálkách.“ A nejsou to od rodičů žádné symbolické bankovky, rozdává se z kapitálu nashromážděného během celoroční dřiny. Pokud tedy zrovna nepřijde pandemie, která výdělky radikálně sníží.
O půlnoci na Nový rok (v šest večer našeho času) se dodržují různé zvyklosti. „Přesně s příchodem Nového roku se u nás zachovává obřad, že někdo z rodiny musí překročit práh domu,“ vypráví osmadvacetiletý podnikatel Minh Le, který si v centru Ostravy otevřel bistro Little Vietnam, v němž vaří podle receptů maminky pouliční hanojskou kuchyni. „Kdo první přejde práh, se vybírá podle horoskopů souvisejících s vietnamským zvěrokruhem. Bývá to ten, komu je prorokována větší míra štěstí,“ popisuje zvyklost.
Největší dárek? Ústup pandemie
Oltář i celý dům se zdobí květinami. „Pár týdnů před svátky chodíme do parků pro zlatý déšť. Když na Nový rok rozkvete ve vázách, znamená to štěstí,“ popisuje majitel hospůdky Little Vietnam další tradici. Ve Vietnamu právě začíná jaro a byty zkrášlují hlavně rozkvetlé meruňkové větve. A na stole voní o tato polévka: „Novoroční polévka bún măng kho, vepřový vývar se sušeným bambusem, s kolenem a rýžovými nudlemi. Nejlépe i s vepřovými nožičkami, tak ji dělá moje maminka.“
Největší novoroční přání vietnamské komunity v České republice ale souvisí s pandemií. Buvol snad opět uvolní cestu mezi Prahou a Hanojí a znova umožní pravidelný kontakt s domovem v jihovýchodní Asii. Paní Hanka z porubské restaurace Saigon loni v létě plánovala, že svítek Nového roku by mohla oslavit ve Vietnamu. „Jenže letadla nelétají, a navíc bych v Hanoji musela do čtrnáctidenní karantény, a ještě bych ohrozila příbuzné. Snad to všechno přejde a korony se zbavíme,“ věří. Čechy přitom prosí, aby se o to více přičinili.
