Ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Ministři vnitra členských zemí Evropské unie schválili vstup Chorvatska do Schengenského prostoru. Cestující z Česka a dalších částí zóny volného pohybu budou moci do Chorvatska dojet bez hraničních kontrol od začátku příštího roku. Rozhodnutí ministrů oznámilo české předsednictví v Radě EU. Zástupci členských zemí se naopak neshodli na přijetí Bulharska a Rumunska.
„Chorvatsko získalo jednomyslnou podporu Rady pro vnitřní věci a spravedlnost, 1. ledna 2023 se stáváme členem Schengenu!“ reagoval na Twitteru na rozhodnutí chorvatský premiér Andrej Plenković. Evropský bezhraniční prostor se rozrůstá po více než deseti letech, jako poslední se v roce 2011 připojilo Lichtenštejnsko.
Hrvatska je dobila jednoglasnu podršku Vijeća za unutarnje poslove i pravosuđe - 1. siječnja 2023. postajemo članica #Schengen! U godini isporuke ostvarili smo strateške ciljeve @VladaRH, od kojih će najveću korist imati 🇭🇷 građani i gospodarstvo!
— Andrej Plenković (@AndrejPlenkovic) December 8, 2022
✅ #Eurozone
✅ #Schengen pic.twitter.com/mPCGMpGZ1E
Chorvatsko se přijetí dočkalo tři roky poté, co Evropská komise poprvé vyhodnotila, že země splňuje podmínky pro vstup do zóny bez klasických hranic. Ten se nakonec stane skutečností současně s dalším významným krokem v evropské integraci země, tedy přijetím eura. Zavedení společné měny v Chorvatsku odsouhlasili unijní ministři financí v červenci.
Balkánská země se stane 27. členem Schengenského prostoru, který aktuálně tvoří 22 států EU a čtyři mimounijní země: Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Připojení ke Schengenu je pro členské země EU povinností, přičemž vstup nové země vyžaduje jednomyslný souhlas unijních států, které už součástí prostoru jsou.
Vstup do Schengenu brzdily obavy z nelegální migrace
Chorvatsko je členem Evropské unie od roku 2013. O zařazení mezi schengenské státy požádala země o tři roky později. Evropská komise už na podzim 2019 přijala stanovisko, podle něhož Chorvatsko zajistilo vytvoření podmínek pro aplikaci schengenských pravidel. V prosinci 2021 připravenost země uznali také lídři členských zemí EU. Vstup země do Schengenského prostoru však zbrzdily obavy některých zemí z nelegální migrace. Chorvatsko totiž bylo za migrační krize okolo roku 2015 jednou z tranzitních zemí na cestě do západní Evropy. Maďarsko kvůli tomu sáhlo k uzavření společné hranice.
👮 #JHA Home Affairs | 👏👏👏 The #Schengen area is growing for the first time in more than a decade thanks to #EU2022CZ. Ministers approved #Croatia's membership as of 1 January 2023! pic.twitter.com/glm3AsW6ev
— EU2022_CZ (@EU2022_CZ) December 8, 2022
Česká republika vstoupila do tohoto prostoru bez vnitřních hranic v rámci čtvrté vlny rozšíření spolu s Estonskem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Slovenskem, Slovinskem a Polskem 21. prosince 2007. Tehdy byly otevřeny pozemní a námořní hranice. V nadcházejícím roce pak odpadly pro tyto země v rámci Schengenského prostoru i kontroly na letištích.
Pro přijetí je potřeba jednomyslný souhlas
Schengenské dohody vytvářejí prostor bez kontrol vnitřních hranic, v němž se mohou jeho obyvatelé volně pohybovat a jehož členské země spolupracují v otázkách vnitra a justice. Společné státní hranice členských zemí lze překračovat kdekoli, s výjimkou národních omezení (například národních parků či chráněných krajinných oblastí). Dohody obsahují i „ochrannou klauzuli“, jež umožňuje státům po konzultaci s ostatními zeměmi obnovit kontroly na omezenou dobu, pokud to vyžaduje veřejný zájem nebo veřejná bezpečnost.
Přijetí nových zemí do schengenského prostoru vyžaduje jednomyslný souhlas členských států. O vstup v posledních letech usilovaly čtyři státy EU – kromě Chorvatska i Kypr, Rumunsko a Bulharsko. Kypr absolvoval část schengenského hodnocení. Bulharsko a Rumunsko splnily kritéria pro vstup do prostoru volného pohybu již v roce 2011, některé členské státy EU ale z různých důvodů vstup těchto dvou zemí blokují.
Například rakouská vláda se v argumentech proti přijetí uvedené dvojice odvolává na nárůst v počtu migrantů přicházejících nelegálně do EU přes Balkán. Jistý odpor dávalo v uplynulých týdnech najevo také Nizozemsko, to se ovšem vymezovalo pouze proti přijetí Bulharska. Na přijetí dvou východoevropských zemí se ministři v EU nakonec nedomluvili. Proti vstupu Rumunska byl jeden členský stát a proti Bulharsku dva.
Rumuni a Bulhaři jsou zklamaní
Rumunský premiér Nicolae Ciuca dal najevo, že ho chybějící podpora pro vstup jeho země do Schengenu zklamala. Řekl, že Rumunsko bude nadále o přijetí do prostoru bez hraničních kontrol usilovat. Podobně se vyjádřil i bulharský ministr zahraničí Nikolaj Milkov, řekl, že Bulharsko možná bude chtít o věci mluvit na summitu EU, který se koná příští týden. Ciuca také řekl, že „neflexibilnímu postoji Rakouska“ nerozumí.
Rakouské ministerstvo vnitra ovšem poukazuje na to, že Rumuni zaujímají čtvrté místo mezi zeměmi, odkud pocházejí pašeráci migrantů. Podle resortu 78 procent migrantů z Afghánistánu v Rakousku vypovědělo, že první zemí EU, do které vstoupili, bylo Bulharsko. V případě Maročanů to byly dvě třetiny. Polovina lidí z Bangladéše zase uvedla, že přicestovala přes Rumunsko. Do konce října požádalo v Rakousku o azyl skoro 90 tisíc lidí, což je oproti loňsku nárůst o více než 200 procent.
