Olík při převzetí a během léčby Zdroj: Žerovické depozitum
Někdy příběh končí dobře, jindy ne. Je to život. Smutný osud koček z ulic a neskutečné odhodlání lidí, kteří se rozhodli zasvětit veškerý svůj čas pomoci zvířatům. Jednodušší je totiž říct: „To já bych na to neměla, nemohla bych se na to utrpení dívat!“ Oni také nemohou, mají vztek a cítí lítost, ale ani přes to ten boj nevzdávají. Řeč je o ošetřovatelech z azylů a útulků. V tomto článku konkrétně z azylu Kočičí svět – Žerovické depozitum. Příběhy Olíka a kočičky z Touškova, o kterých píšeme, jsou dostatečnými příklady jejich každodenní práce a síly.
Kočička s dírou v hlavě z Touškova
Na začátku července letošního roku volal do Kočičího světa – Žerovického depozita místostarosta Touškova, že mu byla nahlášena kočka v nouzi. Neví, co si počít, a prosil o pomoc. Kočku odchytl a ošetřovatelka z depozita pro ni vyrazila. Okamžitě putovala do N-vet Kožlany, kde se starají o jejich svěřence.
Kočičku v Touškově našla paní, která tam přijela původně jen na návštěvu, a to až z jižních Čech. Kočka byla v tak strašném stavu, že se okamžitě snažila zalarmovat někoho na pomoc. Je zarážející, že musel pomoci někdo, kdo byl na místě úplnou náhodou, místo obyvatel. Místní totiž o kočce určitě věděli již dříve.
Nebohému zvířeti bylo 12 let a celý život prožila venku. I ona, dnes stará kočka, kdysi byla malé roztomilé koťátko. Takové to, které někdo namnožil a pak ho dal do „dobrých rukou“.
Místostarosta tedy požádal o pomoc Žerovické depozitum, které s ní okamžitě jelo na pohotovost. S pomocí nálezkyně se podařilo dohledat i majitelku. Ta zuboženou kočku nechala bez ošetření na pospas osudu a odjela na dovolenou. „Musela trpět v nepředstavitelných bolestech,“ popisuje Vlasta Suchá z Žerovického depozita.
Při okamžité prohlídce u veterinárních lékařů Kateřiny Nové a Tomáše Nového bylo zjištěno: chybějící oko, chybějící nos, hlava plná larev, díry po celé hlavě. A bohužel to byl stav, který neměl šanci na život.
Larvy zlikvidovaly všechnu svalovinu. „Stav nebyl za pár dní, musel trvat dlouho. Přesto majitelka odjela na dovolenou a ani její syn si kočky nevšímal. Sice po našem hovoru nabídla úhradu faktury, ale to nezalepí náš vztek. Bolest, kterou trpěla kočička musela být hrozná,“ doplňuje Vlasta.
I veterinární lékařka, která kočku ošetřovala, je z celé situace rozhořčená a pracuje na stížnosti pro Krajsou veterinární správu Plzeňského kraje za týrání zvířete.
Případy za poslední půlrok byly děsivé... dvě kočky v plastovém boxu zakopané v lese, kocourek zavřený v bytě s puštěným plynem, kde ho vysvobodili hasiči, další kocourek odebraný od majitelů, kterému odehnilo ucho... další a další.
Práce po práci
Tři pracovnice a dvě dočaskářky, které tvoří celé depozitum, pečují o kočky ve svém volném čase, za své peníze. Aby mohly pomáhat, musí samozřejmě chodit i do „normální“ práce. Veterina, pohonné hmoty, energie, stelivo, krmivo, to vše hradí ze svého s pomocí darů od veřejnosti. Pokud byste tedy byli ochotni depozitu přispět na péči o kočičky, můžete přes transparentní účet nebo QR kód, který najdete v galerii. Posledním aktuálním případem je slepý Olík, který teď bojuje o zrak.
Slepý Olík
„Kocourka Olíka jsme přijali 22. července, kdy nás oslovila Lenka z Trhanovských koček, jelikož pro kocourka neměli místo a ani zkušenost s léčbou takto postižených očí herpesvirem. My ano a taky jsme věděli, že náš čeká dlouhý a intenzivní boj.“ popisuje Olina, která má Olíka v domácí péči.
Byl v hrozném fyzickém i psychickém stavu. Očíčka poškozená herpesvirem, měl bolesti, byl smutný a vážil pohé kilo. I přes to, jak žalostný byl na něho pohled, rozhodly se ošetřovatelky z depozita dát Olíkovi šanci. Jelikož spolek funguje nepřetržitě a i o víkendu, kocourek ihned po přijetí putoval na veterinu a zahájila se léčba.
„Patnáckrát denně mu kapu do očí, mažu mastičky a třikrát denně dostává antibiotika. Oči se musí důkladně přeléčit, než bude moci následovat chirurgicky zákrok. Mohu pracovat z domu, což je i důvod, proč je Olík u mě v domácí péči. I když je to náročné, dělám to ráda. I kdybychom mu zachránili zrak na 10% vidění, tak to stojí za to.“ doplňuje Olina.
Podle Oliny má kocourek nyní úžasnou vůli žít, strašně rád si hraje a jestli oči zachrání, ještě neví ani paní doktorka. Čeká ho chirurgický zákrok na odstranění srůstů a pak se uvidí.
Na fotkách Olíka, kde leží oštřovatelce v posteli, je krásně vidět, že každá kočka touží po lásce a teplém domově a také si na to rychle zvykne.
Na Olíka byl vypsán i srpnový charitativní běh od organizace Běhejme a pomáhajme útulkům. Stačí se zaregistrovat, zaplatit startovné a během srpna ujít nebo uběhnout libovolný počet kilometrů. Nezáleží na tom, odkud jste a kolik kilometrů zvládnete. Můžete si zaběhat v přírodě nebo na páse ve fitku, projít se venku, jet na kole, dle vás. Jako dárek dostanete kočičí klíčenku a Olík dostane penízky na léky a léčbu.
