Život ve stínu člověka, 7. díl
Krmení vodního ptactva pečivem, zbytky kuchyně v krmelcích, anglické trávníky na zahradách – jen několik věcí, které lidé dělají, aniž by si uvědomili, že tím mohou ublížit. Ve skutečnosti jich je ale mnohem víc. Jak se chovat, aby před námi zvířata neprchala nebo je naše dobré úmysly nestály život?
„Ale tak se to dělalo vždycky.“ Připomíná vám ta věta něco? Má spoustu „příbuzných“, jistě je znáte:
„Vždycky se krmilo pečivem.“
„Vždycky jsem sekal trávu na krátko.“
„Vždycky se to dělalo, tak nevím, proč by se to dnes dělalo jinak.“
Naštěstí dnes už víme mnohem více, než dřív a tak podle toho můžeme změnit zvyklosti, které škodí – i když jsou vykonávány v dobré víře. Krmení pečivem totiž může zvířatům vážně ublížit – což potvrzují i v Záchranné stanici na Huslíku nebo v Jinonicích. To, že nevidíme uhynulá zvířata, neznamená, že netrpí, nebo že neuhynula mimo naši pozornost. To se týká i přikrmování ptáčků na krmítku nebo péči o zahradu tak, aby se z ní nestal hřbitov zvířátek.
Jak nejlépe na to? To se dozvíte v posledním dílu seriálu ŽIVOT VE STÍNU ČLOVĚKA.
