Život ve stínu člověka

Žijí tady s námi už od počátku věků. A stále čekají, až si jich všimneme. Ale všimneme si jich včas? S postupem času ukrajujeme z krajiny stále víc, a volně žijícím zvířatům zbývá k životu stále míň. Má stín člověka hranici nebo jednoho dne překryje celou planetu?

Roste počet lidí na Zemi a s ním roste i prostor, který si člověk zabírá pro sebe. Ale co volně žijící zvířata, která tady byla dávno před námi? Zbyde na ně místo, nebo je postupně vytlačíme do propadliště dějin?

Rozhodla se změnit svůj život od základů a tak Lucie Koukolíková zanechala kancelářské práce a začala pracovat v chuchelském zookoutku. Ten je odnoží Záchranné stanice hl. m. Prahy a v péči Lucie a jejich kolegů tak končí zvířata, která se z různých důvodů do volné přírody nemohou vrátit.

Víte, co dělat, když najdete ptáče? A proč nekrmit labutě a kachny pečivem? V druhém dílu seriálu ŽIVOT VE STÍNU ČLOVĚKA se dozvíte, jak vypadá ptáče, které potřebuje pomoc nebo co může krmení pečivem způsobit. Dotkneme se ale i problému, který trápí všechny záchranné stanice.

Svět živočichů, které si člověk nevyšlechtil ke svému užitku nebo potěšení, se scvrkává. Ze sta procent savců na naší planetě představují pouhá čtyři procenta volně žijící zvířata. Ze sta procent ptáků je volně žijících pouhých 30 procent. I tito přeživší ale neustále naráží na jednu velkou překážku – lidskou činnost. Až devadesát procent zvířat, která skončí v záchranných stanicích, se tam dostane kvůli člověku a jeho vlivu na okolí. Jak se žije ve stínu člověka? Jak vypadá jeden den v záchranné stanici, kde je na prvním místě volně žijící zvíře? A proč je tolik potřebujeme?

Jsou tady s námi celý náš život, a přesto je nevidíme, nevšímáme si jich nebo je bereme jako samozřejmost. Řeč je o volně žijících zvířatech. O těch, které postupně vytlačujeme dál a dál k samému okraji naší planety. Hranice, která je dělí od okamžiku, než zcela zmizí, je stále blíž.