Gott popsal boj s rakovinou: Měl jsem ji úplně všude. Vyčítal si slova, která řekl dcerám
Zpěvák Karel Gott otevřeně vypráví o rakovině ve své autobiografii Má cesta za štěstím. Zdroj: Profimedia.cz
Měl jsem ji všude, vypráví otevřeně zpěvák Karel Gott o rakovině ve své autobiografii Má cesta za štěstím, která vyšla ve středu při příležitosti jeho nedožitých 82. narozenin. Píše, jak se o zákeřné nemoci v roce 2015 dozvěděl, jaké myšlenky se mu v nejtěžších chvílích honily hlavou, kdy to chtěl vzdát i co ho motivovalo k tomu, aby s nemocí bojoval a vrátil se zpátky na pódia.
„Pan profesor Marek Trněný se svým týmem se mě okamžitě ujali. Nebylo totiž už ani za pět minut dvanáct. Jak jsem se později dozvěděl, přijel jsem doslova na poslední chvíli,“ píše Karel Gott ve své autobiografii Má cesta za štěstím.
Čtěte také
Vážné potíže slavného zpěváka postihly v roce 2015. V tu dobu mu lékaři objevili lymfom, tedy nádorové onemocnění lymfatické tkáně, mízních cév a uzlin. Jedním z prvních příznaků bylo prý neskutečné svědění celého těla. „Pořád jsem se drbal jako opice, kam jsem dosáhl. Na zádech mne škrábal ten, kdo byl zrovna po ruce,“ vypráví.
Do pražského IKEM jel poslední říjnovou neděli odpoledne na běžnou kontrolu srdce, protože už od ledna 2015 trpěl arytmií. O vážné nemoci ale v tu dobu neměl ani ponětí. „První, co jsem profesorovi Josefu Kautznerovi řekl po vyšetření srdce, bylo, že mám zvláštní problémy s trávením. Už delší dobu mi bývalo špatně a trpěl jsem nechutenstvím. Takovou zvláštní naplněností, přesyceností,“ popsal Gott s tím, že se mu i „plíživě“ zvětšovalo břicho.
Ten den si jej lékaři nechali na oddělení. „Pan profesor mě vlastně zachránil. Mohl mě poslat domů a říct: Arytmii máme pod kontrolou, běžte se domů vyspat. Ale protože jsem se mu nezdál v pořádku, svolal interní konzilium sloužících lékařů a pak už to šlo ráz na ráz,“ uvádí Gott.
Kdyby mi to řekli, zlomilo by mě to
Měl tekutinu v břiše a čekala ho operace. „Z výrazu Ivanky i lékaře jsem pochopil, že to se mnou není v pořádku. Doktor začal opatrně: ‚Pane Gotte, bylo to vážnější, než jsme čekali, ale žijete. Zjistili jsme vám nádor v břiše – máte bohužel lymfom,‘“ dozvěděl se svou diagnózu. Vypráví, že to bylo jako blesk z čistého nebe. „Nevěděl jsem, co na to říct.“
Čtěte také
Zpěváka po několika dnech převezli z IKEM do Všeobecné fakultní nemocnice. Veřejnosti zprávu o vážné nemoci oznámila jeho žena až po několika dnech. „To bylo podruhé, co má žena napsala na můj oficiální facebookový profil, že mám Burkittův lymfom a musím okamžitě podstoupit imunochemoterapeutickou léčbu.“
Na začátku léčby nevěděl, jak moc je jeho onemocnění vážné. „PET/CT snímky po domluvě s manželkou mi lékař neukázal. Zatajil mi pravdu o té totální tmě, která na PET neboli pozitronové emisní tomografii byla a zaznamenala, že lymfom byl úplně všude, nejen v břiše. Ivana dobře věděla, že kdyby mi to řekli, zlomilo by mě to. Byl by to pro mě totální konec,“ přiznává nejslavnější český zpěvák.
Nejvíc jsem myslel na holčičky
„Jak jsem tak ležel dlouhé dny v nemocnici a měl čas přemýšlet, hlavně o životě a smrti, postupně mou duši začala prostupovat zvláštní vyrovnanost. Žádná panika. Hlavou se mi honily různé myšlenky. Nejvíc jsem však myslel na holčičky: Co z nich asi vyroste? Doufal jsem, že se dožiju alespoň jejich maturity, že je Ivance pomohu co nejlépe připravit do života. Umožnit jim vzdělání, jaké si budou přát…,“ popisuje své pocity. Jeho dcera Nella nastoupila teprve do druhé třídy, Charlottka začínala čtvrtou.
Čtěte také
Během nemoci se zpěvák změnil. „Je pozoruhodné, jak se ta nemoc okamžitě po prvních chemoterapiích vryje člověku do tváře. Ne po prvním cyklu, až tak po druhém, třetím. Najednou v očích vyhasne život, znenadání se úplně změní výraz i pohled. Vyděsil jsem se po léčbě, když jsem se viděl na fotografiích. A stejně vyděšení museli být moji nejbližší,“ uvědomoval si. Zhoršil se mu zrak, ztratil citlivost v chodidlech a často padal.
Po letech jsem se rozbrečel
V knize vypráví například i o tom, jak strávil Vánoce v nemocnici. „Dokonce jsem podruhé dostal dárky, tentokrát velmi dojemné. Padlo to na mě a já se po mnoha letech rozbrečel. Poprvé mě tak viděly dcerky. Když se zeptaly, proč pláču, řekl jsem jim zcela upřímně: ‚Tak nějak cítím, že to jsou moje poslední Vánoce,‘“ napsal upřímně a pokračoval.
„V tu chvíli jsem si, já hlupák, ani neuvědomil, jak se to mých malých děvčat hluboce dotklo. Rozhodilo je to. Mrzelo mě, že jsem se unáhlil a nenechal si tu malomyslnou myšlenku sám pro sebe,“ popisuje.
Na začátku března roku 2016 měl za sebou poslední, šestou řadu chemoterapií, když se dozvěděl, že nádor je pryč. „Nezdá se mi to? Já jsem přežil! A jak to vypadalo na začátku beznadějně,“ líčí.
Dopisy fanoušků byly jako modlitby
Zároveň v knize prozrazuje, co ho motivovalo, aby léčbu nevzdal. „Byl jsem přesvědčený, že mi kromě pana profesora Trněného, jeho týmu, láskyplné péče rodiny, obzvláště mojí ženy, která za mnou chodila dvakrát až třikrát denně, pomohlo i to ohromné množství vzkazů, dopisů, e-mailů a zpráv, které mi moji příznivci psali a Ivanka mi je všechny poctivě předčítala. Bylo to, jako by četla modlitby. Nacházel jsem v těch větách ohromné povzbuzení, lásku a sílu, kterou jsem vnímal jako léčivou.“
Čtěte také
Po konci léčby chtěl Gott znovu začít naplno fungovat a pracovat. Zjistil ale, že mu chybí síla. „Byl jsem úplně bez energie. Nemohl jsem se smířit s myšlenkou, že už to nikdy nebude jako dřív. Mé psychické stavy byly někdy opravdu těžké,“ přiznává.
Zároveň popsal, jak vypadaly jeho nejtěžší chvíle. „Často se stávalo, že jsem byl bez nálady a nechtěl s nikým mluvit. Ani se s nikým vidět. Když už jsem k nějaké návštěvě svolil, přihodilo se i to, že přátelé čekali v obýváku, zatímco já seděl v kuchyni u stolu a neměl sílu přejít. Ivana mě žádala: ‚Karle, prosím, pojď vedle, vždyť přišli za tebou…‘ Prostě se mi najednou nechtělo si povídat. ‚O čem?‘ Stejné to bylo s telefonováním,“ otevřeně uvádí.
Jako když jsem začínal kdysi
Později se rozhodl pro návrat k práci ve velmi malém tempu. „Tak, jako jsem začínal kdysi, před pětapadesáti lety.“ Bez práce prý nemohl a neuměl být. „Bál jsem se odpočívat. Znal jsem případy, kdy lidé jeli permanentně na sto procent, pak na dovolené vypnuli a přišly vážné obtíže, třeba infarkt. Nemohl jsem podobné případy dostat z hlavy, proto jsem si přestávky dával jen zřídka,“ popisuje v knize, jak žil před nemocí.
Zpěvák Karel Gott se nakonec vrátil na pódia a i přes těžkou nemoc prožil ještě další čtyři roky života. Zemřel 1. října 2019. Jeho autobiografie Má cesta za štěstím vyšla ve středu 14. července 2021 při příležitosti jeho nedožitých 82. narozenin.
Čtěte také
Dáša přišla do online zpravodajství CNN Prima NEWS jako stážistka. Po krátké době se stala plnohodnotnou redaktorkou, kdy vystupuje také v televizním vysílání. (dasa.samanova@iprima.cz)
