Co aktivní zálohy naučí? Bránit se, přežít a najít přátele napříč sociálními „bublinami“

Mezi členy aktivních záloh patří také advokát Richard Otevřel, který se profesně specializuje na informační technologie, na compliance v oblasti GDPR s navazující tematikou kyberbezpečnosti a širším zpracováním nejen osobních dat.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Na obranu musí státy platit víc, říká šéf Vojenského výboru NATO. Místo dvou procent HDP spíš tři

„V rodině jsme vždycky měli vojáky. Táta i děda z máminy strany byli v armádě, kde si plnili sen být poblíž letectva. Letadla milovali a i když nebyli letci, věnovali se v armádě technickým profesím, které s letectvím souvisely. Pro mě od dětství byla práce v armádě profese jako každá jiná a hlavně velmi zajímavá. Když jsem měl nastoupit povinnou vojenskou službu, nijak jsem to neřešil a těsně před zrušením branné povinnosti jsem ji absolvoval v rámci kurzu velitelů v záloze. V naší četě byli inženýři a právníci. Zatímco inženýři procházeli výcvikem obsluhy těžké techniky, my, právníci, jsme se zaměřovali na to, čím může být právník nejužitečnější v armádě – de facto jako poradce velitele jednotky se znalostí armádních předpisů, ženevských konvencí apod. Pak nás umístili na různá místa po celé republice. Jako průzkumák jsem strávil 9 měsíců na štábu praporu v Kroměříži,“ vzpomíná Richard Otevřel na povinnou vojnu.

Chránit rodinu i vlast

Po zrušení branné povinnosti se stal podporovatelem profesionální armády. Dodává ale, že v době, kdy profesionální armáda vznikala, se do ní lidé moc nehrnuli, většinou se domnívali, že válka už nebude, a službu v armádě buď sami zlehčovali, anebo v ní neviděli respektovanou profesi, na kterou může být člověk doma, mezi sousedy či kamarády, pyšný – anebo samozřejmě volili pragmatičtější budoucnost, protože soukromý sektor nabízel ekonomicky výhodnější podmínky. Vzhledem k vojenské tradici v rodině Richarda lákala možnost působit v aktivních zálohách. „Myšlenka a rozhodnutí mít v relativně malé České republice aktivní zálohy byla důležitá a správná. Aktivní zálohy představovaly formu, jak mít levněji vycvičené vojáky aspoň v zálohách. A spousta členů aktivních záloh to tak vzala. Využila šanci, že když se nemůžou profilovat v armádě, tak to mohou udělat v aktivních zálohách,“ vysvětluje Richard Otevřel.

Když aktivní zálohy v roce 2004 vznikly, chtěl do nich společně se svými kolegy ze základní vojenské služby vstoupit. „Ale mnozí už měli nastartované své kariéry, rodiny, životy a nesdíleli mé nadšení. Takže jsem to odložil. Nadlouho,“ říká Richard. Rozhodujícím motivem pro to, aby do aktivních záloh nakonec vstoupil, bylo zintenzivnění ruské agrese vůči Ukrajině. „Říkal jsem si, že je potřeba něco dělat, a když se podíváte, jak početně vypadají stavy v armádě, bylo mi jasné, že zálohy jsou důležité. Trochu to bylo i mé sobecké rozhodnutí, že pokud se tady něco stane, tak bych rád uměl zacházet se zbraní, měl základní dovednosti, jak se bránit a ochránit nejen sebe, ale i rodinu a své děti,“ říká Richard.

Dovednosti z vojny se hodí v běžném životě

Podle Richarda dovednosti získané v armádě pomáhají v běžném životě zvládat krizové a nečekané situace a rozvíjí v člověku všestrannost. „Mí kolegové stejně jako já, vedeme své děti turistikou, sportem, skautingem k tomu, aby si uměly v nelehkých situacích poradit. A pokud mají v otci vzor, protože jezdí na cvičení aktivních záloh, je to pro ně inspirace. Když přijedu ze cvičení, vždy se mí synové zajímají, co jsme tam dělali, co jsem se naučil, zažil, a chtějí, abych to sdílel a také abych je něco z toho naučil, třeba záchranu tonoucího člověka, poskytnutí první pomoci, přežití noci v divočině apod.,“ říká Richard.

To, že někdo dokáže v těžkých situacích přežít a ještě chránit druhé, je pro Richarda vyjádřením vlastenectví, obrany vlasti, obrany své rodiny před nepřítelem. „Můj důvod, proč jsem se do záloh zapojil, je vlastenectví, ale nejen české. Cítím se být součástí evropských národů, které vyznávají podobné hodnoty, které si chtějí demokraticky vládnout. Nechci, aby tady došlo k nějaké změně a nastolení podivných režimů,“ komentuje Richard.

Jak do aktivních záloh vstoupit

Zájemce o vstup do aktivních záloh, se přihlásí a registruje v náborovém středisku Armády ČR. Projde zdravotní prohlídkou a pak absolvuje základní 4-týdenní výcvik ve Vyškově. Richard už měl za sebou základní vojenskou službu, takže na výcvik nemusel, pouze absolvoval zdravotní prohlídku v ÚVN v Praze. „Pokud chcete k řidičům nebo výsadkářům, musíte absolvovat i psychotesty,“ podotýká Richard.

Je věcí každého záložáka, aby si vybral, kde chce působit. „Mně náborářka doporučila rotu bojové podpory protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích,“ říká Richard. Dal na její radu a je spokojený. Funguje tam parta lidí, kteří si rozumí a stali se v průběhu cvičení stmeleným týmem. V kolektivu jsou lidé různých profesí i věku - právníci, absolventi humanitních oborů, studenti vysokých škol, lidé z městské policie, obchodníci, projekťáci, lesák… Většinou muži, ale mají mezi sebou i  ženy, ať už studentky vysokých škol, chemičky anebo referentku z obecního úřadu, v rámci jednotky působící na stejných pozicích jako ostatní chlapi. „To, že se v zálohách setkáváte s lidmi z různých profesních a sociálních vrstev a regionů a trávíte s nimi 24 hodin denně, vás obohacuje. Zjistíte, jak se v té které „bublině“ či kraji žije, jinak byste o tom neměli ponětí. Protože už od základní školy, pak střední a nakonec na vysoké se vám možnost intenzivně se setkávat s lidmi z různých prostředí postupně zužuje, vlastně pak už i v práci potkáváte pořád lidi z téže sociální a profesní vrstvy. Díky vojenským cvičením navazuji přátelství s lidmi, které bych nikdy nepotkal, a mám možnost je blíž poznat a pochopit, jak se žije i jinde než v Praze. Získal jsem tak spoustu nových přátel,“ popisuje další přidanou hodnotu aktivních záloh Richard Otevřel.

Několik vojenských cvičení za rok

O plánovaných vojenských cvičeních nebo plánované službě v operačním nasazení vojáka/vojákyně v aktivní záloze informuje zaměstnance i zaměstnavatele Krajské vojenské velitelství (KVV), na konkrétní cvičení pak již rozesílá povolávací rozkazy. V průběhu roku se uskuteční několik cvičení, přičemž ty nejdelší trvají obvykle dva týdny. „Principem aktivních záloh je dobrovolnost. Pokud se z důvodů pracovních, rodinných nebo zdravotních nemůžete cvičení v daném termínu zúčastnit, můžete se z něj omluvit. Je ale jasné, že pokud se opravdu chcete něco naučit, musíte tomu věnovat adekvátní čas – teoreticky se tak armádě lze věnovat až 12 týdnů v roce. Řečí zákona by záložák měl na vojenských cvičeních strávit alespoň 14 dnů, optimální jsou ale minimálně tři týdny – takto s tím počítá i systém finanční motivace,“ vysvětluje Richard, kterému nyní běží dvouletá smlouva. Tu podepisuje zprvu každý nováček, pak se smlouva může prodloužit na dalších až pět let.

„Zatím jsem byl na třech cvičeních, která vždy probíhala ve vojenském výcvikovém prostoru. Program cvičení je pestrý, zahrnuje řadu disciplín a aktivit – kromě obligátního výcviku zacházení s osobní zbraní je to širší okruh činností směřujících k obraně zájmového objektu či území a s tím spojených aktivit – jak se zorientovat v prostoru, rozumět rozkazům anebo si naopak přivolat pomoc, co nejefektivněji se “vysekat” z ohrožení,” shrnuje Richard.

Efektivita získává v armádě zajímavé podoby – a to nemyslí Richard nijak škodolibě: „Zatímco v mé profesi advokáta je efektivita nakonec vždy vyjádřena nebo převedena na čas a peníze, kterými pochopitelně nikdo nechce plýtvat, a dosahuji toho díky zkušenostem anebo originálními nápady, tak při plnění vojenského úkolu vnímáte bezprostřednější ekvivalenty času nebo peněz – vlastní nebo kamarádovu únavu či dokonce zranění, zásoby vody či munice. Nakonec jsou to ale tytéž metody řešení – zkušenosti v týmu či neotřelý nápad k řešení nové situace vedou k úspoře času, vyhnutí se neopodstatněnému riziku ušetří munici a životy a tím i ty peníze. Při nástupu do aktivních záloh mě zaujala čísi myšlenka, že si na cvičení chodí odpočinout od své manažerské role v civilním životě, vyčistit si hlavu.  Já jsem zjistil, že hlavu máte pořád tu samou a není důvod ji nepoužívat stejně – dělá z vás to, co jste, a ani v armádě nechcete být někým jiným, protože rozhodně nejsme žádní žoldáci, co se po návratu z mise chovají jako vyměnění a žijí své spořádané životy. My jsme pořád ti kolegové z práce, kamarádi, tátové a mámy, co se jen rozhodli v tuto chvíli aktivněji než ostatní připravovat na obranu své země. Možná si odpočinu od pročítání paragrafů, ale jinak vlastně jen přidávám další dílek všestrannosti do mé advokátní praxe. Ovšem na jednání s klientem či protistranou si střelnou zbraň opravdu neberu,“ dodává se smíchem Richard.

Vojenské plavání a zbraně

Richard současně oceňuje velitele jednotky, který je odpovědný za plánování výcviku tak, aby dobrovolní vojáci uměli jak to, co po nich armáda požaduje, tak aby tyto dovednosti získali pokud možno zábavnou formou. Do programu tak zařazuje např. i vojenské plavání, kdy vojáci trénují záchranu tonoucího nebo člověka, který se propadl na ledu do vody. „V takovém případě se musíte pohotově a rychle, současně ale ne bezhlavě, rozhodnout a překonat vlastní strach, třeba když v maskáčích a v kanadách skáčete do ledové vody, abyste zachránil tonoucího,“ popisuje Richard. Díky teoretické přípravě také ví, co dělat, až z ledové vody vyleze. Musí si poradit s případnou hypotermií, dost dobře možná nejen u zachráněného, ale i s vlastní.

Z aktivit, které na cvičení zažívá, je podle něj pro běžný život velmi užitečný způsob přežití v divočině, když několik dní a nocí operujete na území nepřítele, musíte se skrývat nebo hledat vodu, abyste zahnali žízeň. Cvičení simuluje situace, které nastávají během války. „Dennodenně vidíme ve zprávách, jak rychle může naše civilizace a její pohodlí zmizet a ze smartphonu vám jídlo a teplo nevypadne,“ uvažuje Richard.

Během celého cvičení mají vojáci u sebe zbraně, aby simulace každé aktivity byla co nejpřesnější.„Zbraň nafasujeme první den, krátkou i dlouhou. Jakmile zbraň dostanete, nesete za ni odpovědnost. Tak jako advokát nesmím ztratit svůj laptop, tady nesmím pustit z dohledu svou zbraň,“ doplňuje Richard.  Záložáky na cvičeních školí zkušení instruktoři, kteří třeba prošli misí v Afganistánu, „Jsou to zkušení profesionálové. Předávají nám své znalosti a zkušenosti, které nabyli v situacích, které nikdo nechceme zažít, ale je evidentní, že se s takovou v dnešním světě bohužel setkat můžeme. Věříme jim, poznají, když něco kazíme, a učí nás, jak to dělat lépe,“ říká Richard.

Co na to rodina

Rodina je podle Richarda na jeho působení v aktivních zálohách pyšná. „I to je důvod, proč jsem do záloh šel. Manželka a dva synové chápou, že bezpečnost je důležitá. Bývají několikrát za rok sami, není to vždy lehké, jsem jim vděčný, že mi to umožňují,“ říká Richard.

Doporučil by aktivní zálohy mladým lidem? „Ano. V prvé řadě těm, co začínají kariéru, armáda má navíc zajímavé motivační nástroje, jak přilákat ještě studenty vysokých škol. Hůř se to rozhoduje třeba v 35 letech, kdy už máte rozjetou kariéru, rodinu, svůj zavedený životní styl. Přiznám se, že poprvé na cvičení jsem zažil šok podobný tomu jako kdysi na povinné vojně. Opustíte komfortní zónu a nemůžete dělat 80 % toho, na co jste zvyklý. A musíte poslouchat! Třeba postavit tábor, zařídit kuchyň, umístit stan, toalety, sehnat dřevo, vydat se v noci na území nepřítele, držet hlídku atd. Přizpůsobit se rozmarům počasí. Když neuděláte, co se po vás chce, tak si to všichni budou pamatovat. Když to společně s ostatními uděláte, těží z toho všichni,“ tvrdí Richard.

Zaměstnavatel a zaměstnanec v aktivní záloze

Zaměstnavatel i jeho zaměstnanec jsou předem vyrozuměni o termínu vojenského cvičení. Zaměstnanec, který jde na cvičení, je z hlediska zaměstnavatele na překážce. „Jako advokát mám samozřejmě větší volnost v tom, jak si organizuji svůj pracovní čas a kdy mohu věnovat své úsilí armádě – v případě zaměstnanců a zejména při zohlednění dobrovolnosti aktivních záloh je ale důležité, aby existovala rozumná dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, ve kterém období roku či s kolika cvičeními je možné počítat, aniž by to výrazně komplikovalo např. obchodní fungování firmy,“ podotýká Richard.

Zaměstnavateli vzniká právo na poskytnutí finanční podpory ze strany státu ve výši dvou třetin průměrné hrubé měsíční nominální mzdy v národním hospodářství naposledy zveřejněné Českým statistickým úřadem přede dnem nástupu vojenské činné služby. Je také možné požádat náčelníka Generálního štábu Armády ČR o udělení ocenění zaměstnavateli, že podporují aktivní zálohy a obranu vlasti – toto ocenění pak mohou publikovat na svém webu a používat marketingově v rámci aktivit CSR.

Text: Alena Kazdová

• People Management Forum je největší HR sdružení v ČR.
• Více než 30 let pomáhá měnit přítomnost i budoucnost HR.
• Vydává časopis HR forum plný inspirace, jak rozvíjet a vést druhé i sami sebe.
• Ukázkové číslo časopisu na https://hrforum.munipolis.cz/p/aktualni-cislo

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Chcete znát platy kolegů? Zaměstnavatelé je už brzy budou muset zveřejňovat, chystá EU