Vědci popsali, co člověku přehraje mozek ve chvíli, kdy srdce již je mrtvé (ilustrační foto) Zdroj: istockphoto
Všichni zemřeme. Nová studie amerických vědců nám ale nabízí naději, že ještě než se tak stane, dostaneme šanci rozloučit se se vším, co jsme milovali. Alespoň ve vzpomínkách – pozoruhodně živých vzpomínkách.
Profesorka neurologie Jimo Borjiginová na Michiganské univerzitě zkoumá lidské umírání už deset let. Specializuje se na okamžik mezi smrtí srdce a smrtí mozku. Jde o nesmírně důležitý moment, kdy už si centra v lidské mysli uvědomí, že nastal konec. A ještě naposledy může mozek něco udělat…
ČTĚTE TAKÉ: Utrápit se k smrti. Vědci vysvětlili, proč lidé umírají na zlomené srdce
Protože se ještě nikdo (až na mytologické a náboženské výjimky) ze smrti doopravdy nevrátil, byli vědci až donedávna odkázáni na vyprávění lidí, kteří se dostali do stavu blízkého smrti. Jejich zkušenosti jsou nesmírně různorodé, pohybují se od známého pocitu opuštění těla přes různé světelné tunely až po zážitek, kdy jim před očima přelétne jejich život.
Setkání se smrtí
Mnozí popisují „pohled smrti do očí“ velmi podobně. Někomu se zrychleně promítl celý dosavadní život. Jiným odumírající mozek přehrál jen významné životní momenty a další mluví o stavu, kdy se jejich mysl ocitla „mimo tělo“. Častý je také vjem pohybu tunelem, na jehož konci září jasné světlo.
Tým kolem neuroložky Borjiginové se podíval na tento fenomén poněkud odlišně. Zkoumal, co se děje v oné přibližně půlminutě mezi zástavou srdce a smrtí mozku – nikoliv však na zážitcích lidí, ale na monitorech těch nejcitlivějších přístrojů, které má věda k dispozici. Největší silou a zároveň i slabinou studie, jež vyšla v odborném časopise PNAS, je, že nikdo ze sledovaných lidí nepřežil, takže není možné ověřit výsledky s jejich zkušeností.
Vědci sledovali celkem čtyři umírající pacienty, od jejichž rodin dostali souhlas s experimentem. Vycházeli přitom z výzkumu na hlodavcích, který předtím prokázal krátce před smrtí výjimečně silnou aktivitu takzvaných gama vln. U lidí jsou nejobvyklejší, když se na něco maximálně soustředí nebo řeší nějaký složitý problém. Existovaly nepřímé náznaky, že by se totéž co u potkanů mohlo odehrávat i u lidí. Ale až profesorka Borjiginová to prokázala.
Její čtyři pacienti umírali, na životě je držela jen umělá plicní ventilace. Po souhlasu rodiny od ní byli odpojeni, jejich stav vylučoval obrat k lepšímu. A vědci pomocí EEG mapovali aktivitu mozku od okamžiku odpojení až po úplné vyhasnutí mozkové aktivity.
Výsledky nejsou jednoznačné
Něco se podle přístrojů dělo jen u poloviny zkoumaných. Efekt u nich ale byl zase značně silný. Mezi dvěma minutami a půlminutou po odpojení „explodovala“ aktivita gama vln, a to zejména v jedné klíčové oblasti.
Jde o region mozku spojovaný se sny a prožitky, kdy lidé mají pocit takzvané disociace, tedy prožitku, že svět kolem nich není reálný, případně jsou mimo svoje tělo. Interpretace zjištění je podle autorů studie složitá, ale výsledky opravdu mohou nahrávat výkladu, že si lidská mysl umírání uvědomuje a aktivuje ty své části, které v ní spustí vizuální vzpomínky.
To by mohlo vysvětlovat i ona slavná setkání s blízkými nebo „anděly“, o nichž tak často hovořili lidé ve slavných (a kontroverzních) knihách Raymonda Moodyho.
Stroj prozkoumá člověka
Vědci by chtěli v tomto výzkumu pokračovat, ale přiznávají, že jejich síly na to už nestačí. Proto plánují využít obrovského pokroku ve strojovém učení, kterému se zjednodušeně říká umělá inteligence.
Už dnes tyto programy umějí číst aktivitu v lidském mozku mnohem přesněji než lidé a dokázaly již například přesně zaznamenat obrazy, na které lidé v experimentech mysleli.
Pokud by se povedlo tyto programy správně naučit interpretovat aktivitu v umírajícím mozku, bylo by možné rozluštit i konkrétní příběhy nebo obrazy, které se před koncem v mysli odehrají.
