V přísných omezeních kvůli koronavirové pandemii žijeme v Česku už téměř rok a půl. Stát se po celou tu dobu s větším nebo menším úspěchem snažil šíření nákazy brzdit a k tomu nastavil i různá preventivní či kompenzační opatření pro všechny, které omezil. Na téměř rok a půl tím převzal odpovědnost za naše rozhodnutí. Jak dlouho ale může takový stav trvat? A jak dlouho za nás bude stát myslet? Není už konečně na čase předat odpovědnost každému z nás?
Říkám, že je. Osobní odpovědnost vždy vede k tomu, že si člověk mnohem lépe zváží vlastní kroky i jejich následky. Stát samozřejmě musí pracujícím, dětem, důchodcům či studentům poskytnout možnosti a nástroje, ale jeho rolí není být rodičem, který nás do smrti povede za ruku a bude uplatňovat politiku cukru a biče. Takový stát nechci.
Vláda musí zajistit dostupné zdravotnictví, dostatek vakcín a poskytnout pomoc v těch nejkrizovějších chvílích. Musí být ale také schopná říct: krize skočila. Zda se to povedlo pod vládou Andreje Babiše, zhodnotíme už za tři měsíce u voleb, ale nyní je čas vzít odpovědnost opět do svých rukou a rozhodovat svobodně o svém životě, ať už méně nebo více rozumně.
Jen tak se může suverénní a sebevědomá země z pandemie dostat. Nechci žít v republice, kde bude jakákoliv vláda lidem vše dávat zdarma a na základě toho nastavovat podmínky, za jakých v ní mohou žít.
A jen tak si notoričtí demonstranti a křiklouni možná konečně uvědomí, že je načase přestat vyřvávat fráze o rouškách nesvobody a začít u sebe. Vůbec bych se nedivila, kdyby ti samí za pár měsíců stáli na barikádách tentokrát kvůli tomu, že si musí testy a očkování platit a že se o ně stát nestará.
I sex bez kondomu má rizika
Konec testů zdarma je v tomto duchu správnou cestou a prvním krokem k osobní zodpovědnosti. Bezesporu by měl ale nastat až v momentě, kdy se všichni, kdo se budou chtít nechat naočkovat, k vakcíně skutečně dostanou. Pokud jsou mezi námi i dnes tací, kteří očkování odmítají, je to pouze a jen jejich volba a stát jim skutečně očkování nařídit nemůže.
Stejně jako si každý z nás vyhodnocuje rizika pití alkoholu, sexu bez kondomu nebo kouření cigaret, bude tak muset učinit i v případě očkování. Že můžete skončit na záchytce, těhotné nebo s rakovinou, víte předem, i přesto do toho jdete. Zodpovědnost by měla být v případě koronaviru o to větší, že se nejedná pouze o zdraví jedince, ale dá se říct, že nás všech.
Většina z nás navíc už někdy na nějakém očkování byla, některá jsou pojišťovnou hrazená, jiná ne. Je na odbornících, aby určili, jak moc může být virus nebezpečný i v dalších letech a zda by mělo být očkování hrazené či nikoliv. Musí ale skončit neustálé strašení z dalších vln. Pokud většina z nás rok a půl plnila všechna nařízení, je na čase ptát se, proč nás stále někdo straší a udržuje v obavách.
Pokud proti viru nepomůže pravidelné testování ani očkování, je otázka, zda skutečně neměli pravdu ti, kteří tvrdili, že je nutné společnost promořit. Kontrolovaně, dodejme.
Speciální podmínky mají samozřejmě platit pro lidi, kteří se ze zdravotních důvodů očkovat nemohou. Ale to je něco, co už české zdravotnictví zná a umí. Ve chvíli, kdy se naočkuje každý, kdo chce, mělo by následovat zrušení povinných testů.
Inspirace v Británii
Není v současných dnech asi úplně nejpopulárnější hledání inspirace ve Velké Británii, přesto to zkusím. Právě ostrovní království se už od příštího týdne vydá cestou zrušení téměř všech opatření a osobní odpovědnost tak přejde na jednotlivce. Den svobody by měl nastat 19. července.
Británie zruší roušky a přestanou platit i omezení pro kapacity na hromadných akcích. Země i přesto očekává nárůst nakažených. Jde ale o to, kolik z nich bude mít těžký průběh. Odborníci předem upozorňovali, že očkování neznamená, že už se nikdy nenakazíte, ale že onemocnění bude mírnější. Británie má oběma dávkami naočkovanou více než polovinu populace.
K takovému rozhodnutí je ale třeba odvážných lídrů státu. Kromě populárního prohlášení o konci opatření to má znamenat právě i konec proplácení testů nebo vakcín a ukončení povinných testů. Je otázkou, zda Babiš před volbami kritiku občanů za rušení hrazených testů unese nebo opět couvne a přispěchá s vysvětlením ve stylu, že to ministr Vojtěch nepromyslel.
Stát, byť s chybami, v zásadních chvílích pomohl. Teď už je čas na nás. Pokud to nezvládneme, může se nám také stát, že další generace budou muset znovu pracně bojovat za tolik zmiňovanou svobodu. A většina z vás ví, jak těžký boj to byl.
