Roman Beránek byl téměř měsíc napojený na plicní ventilaci. (ilustrační foto) Zdroj: Profimedia.cz
Roman Beránek z Brna koncem loňského roku onemocněl covidem. Jeho zdravotní stav se začal rychle zhoršovat, a lékaři ho proto uvedli do umělého spánku a napojili na plicní ventilaci. Jeho manželka Jitka nyní pro slovenský web tvnoviny.sk popsala, jak prožívali nejhorší měsíc v životě: „Každý den jsem se připravovala na to, že se budu muset s manželem rozloučit.“
První příznaky se u Jitky Beránkové objevily na Silvestra, u jejího manžela o několik dnů později. „Týden před tím jsme měli dovolenou a nechodili jsme ani na nákup. Jen na procházky,“ uvedla pro tvnoviny.sk s tím, že nakazit se mohli jedině ve výtahu, na chodbě v panelovém domě nebo od kolemjdoucích na ulici.
Nákaza se u Romana projevila horečkou a vyčerpaností. Za několik dnů se přidal kašel a bolesti na hrudi. Když teplota neklesala ani po pěti dnech, konzultoval zdravotní stav se svou praktickou lékařkou, která mu předepsala antibiotika. Bohužel však ani ta nepomohla. Nakonec se přidala i nízká saturace kyslíku v krvi, kterou si měřil speciálním přístrojem.
Osmý den zavolali sanitku. Zdravotník ale jeho stav vyhodnotil jako běžný průběh onemocnění a do nemocnice ho nepřevezl. „Romanův stav se ještě ten den zhoršil. Nebyl schopen přijímat tekutiny a byl velmi slabý,“ popsala pro web Jitka Beránková a doplnila, že záchrannou službu zavolala znovu. Podruhé už jejího manžela záchranáři do nemocnice přepravili.
Zoufalá žena neviděla svého partnera týden, ten se mezitím léčil ve třech nemocnicích. „Ve Vojenské nemocnici Brno mu diagnostikovali oboustranný zápal plic. Nasadili mu léčbu kyslíkem, antibiotiky a kortikoidy,“ řekla Beránková.
Po dvou dnech se mu ale přitížilo a začaly mu selhávat plíce. „Lékaři ho uvedli do umělého spánku a připojili na plicní ventilaci. O dva dny později manžela převezli do Fakultní nemocnice u svaté Anny, která má pro pacienty v tomto stavu ARO oddělení,“ vysvětlila Beránková.
Roman byl velmi slabý a zhubnul 15 kilo
Následující tři týdny pro ni byly tím nejhorším obdobím v životě. Neustále prý očekávala, že se bude muset s manželem rozloučit. „Bylo to pro mě psychicky velmi náročné. Denně jsem od lékařů poslouchala, jak je jeho stav vážný až kritický. Při každém zvonění telefonu jsem se bála, že mi volají z nemocnice s tím, abych se s Romanem rozloučila,“ přiznala.
Doplnila, že jí velmi pomohla nemocniční kaplanka, která byla „spojkou“ mezi ní a jejím manželem. „Vzkázala mu mé pozdravy, i když byl v umělém spánku. Podporovala ho slovem i modlitbou, psychicky podporovala i mě. Možnost aspoň zprostředkovaného kontaktu byla pro mě velmi důležitá,“ svěřila se Beránková. Právě od nemocniční kaplanky se dozvěděla, že se stav jejího manžela zlepšil a budí ho z umělého spánku.
Vděčná byla i lékařům a zdravotním sestrám, kteří o jejího manžela pečovali několik týdnů. „Pamatuji si zejména na pana doktora, který léčil mého manžela v době, kdy se jeho stav začal zlepšovat. Doktor z toho měl upřímnou radost,“ dodala.
Poté, co Romanovy plíce začaly pomalu fungovat, byl převezen do Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie už jako neinfekční. Lékaři ho odpojili od plicní ventilace a probudili z umělého spánku. Poté ho převezli do Vojenské nemocnice. Roman byl velmi slabý a zhubnul 15 kilogramů.
Zpočátku nezvládal ani základní pohyby. Musel se tak znovu učit jíst, chodit i mluvit. „Když mi poprvé volal z nemocnice, mobil musela držet zdravotní sestřička. Manžel měl velmi slabý hlas. Přesto jsem byla velmi dojatá a šťastná. Nezmohla jsem se na nic jiného než radostné vzlykání,“ popsala Beránková. Dnes už jsou to dva měsíce, co Roman rehabilituje doma. Podle lékařů by se mohl vrátit k normálnímu životu za několik měsíců.
