Cukrovka se netýká jen lidí s nadváhou. Pokud se neléčí, ohrožuje také ledviny

Cukrovka 2. typu se zpočátku nemusí nijak projevovat, proto není jednoduché tuto nemoc diagnostikovat včas. Pan Branislav dodržuje životosprávu a celý život sportuje. Proto jej nikdy nenapadlo, že právě jeho diabetes postihne, přestože jeho bratr trpí od dětství cukrovkou 1. typu. „Nikdy jsem podobné obtíže jako můj bratr neměl. Před pěti lety jsem akorát začal chodit častěji na malou. Když to bylo čtyřikrát nebo i pětkrát za noc, rozhodl jsem se s tím svěřit svému praktickému lékaři,“ vypráví Branislav.

Lékař mu udělal potřebná vyšetření a zjistil, že trpí cukrovkou 2. typu. „Dostal jsem léky na cukrovku, a zároveň jsem musel docházet na urologii, protože mi byl zjištěn i problém s prostatou,“ pokračuje Branislav.

Kvůli svému onemocnění začal pan Branislav ještě více dbát na správnou životosprávu. „Občas mě přepadne velký hlad a musím něco malého sníst, jinak jsem malátný a unavený. Prostě tělo si občas žádá doplnit cukr,“ vysvětluje a dodává, že se musí hlídat, aby jedl pravidelně a často. „Musel jsem se naučit dodržovat především svačiny. Jinak mě ale nemoc prakticky v ničem neomezuje,“ dodává Branislav.

Přestože toto onemocnění bývá často spojené s nadváhou, on sám s hmotností problém nemá. „Nikdy jsem nadváhou netrpěl. Díky pravidelnému sportu si držím dlouhodobě váhu spíše nižší. Se svými 187 centimetry vážím 87 kilo,“ doplňuje.

Lékař mi řekl, že lidé s touto nemocí mají častěji problém také s ledvinami. Naštěstí existuje léčba, která ledviny chrání.

Lékaři jej upozornili na to, že u lidí s tímto onemocněním často trpí také ledviny. Jejich poškození by mohlo být nevratné, protože se na problémy s ledvinami mnohdy přijde příliš pozdě. Pan Branislav měl štěstí, protože si jeho praktický lékař všiml zvýšeného množství bílkoviny v moči a odeslal jej k nefrologovi.

„Jednou za půl roku chodím na nefrologii, kde mi kontrolují funkce ledvin. Zatím je naštěstí vše v pořádku, protože jsem přišel včas,“ dodává pan Branislav s úlevou. Aby i nadále fungovaly správně, užívá moderní léky – tzv. glifloziny. Ty kromě léčby cukrovky pomáhají chránit i ledviny, které diabetes 2. typu často poškozuje.

Onemocnění ledvin bývá pozdní komplikací cukrovky

Podle nefrologa Jana Vachka, který působí jako primář Interního oddělení Klatovské nemocnice, je chronické onemocnění ledvin typickou pozdní komplikací cukrovky 2. typu. Postihne až 40 procent diabetiků a je zákeřné tím, že zpočátku se neprojevuje žádnými příznaky. Když už se objeví, bývá většinou nevratně poškozená část tkáně ledvin.

Chronické onemocnění ledvin se obvykle projevuje až v pozdním stádiu. To znamená, že pacienti nepociťují žádné příznaky?
Ano, chronické onemocnění ledvin je zrádné tím, že se neprojevuje žádnými specifickými příznaky. Pacienti někdy nemusí pociťovat žádné větší obtíže až do pokročilejších stádií. Dokonce se někdy stane, že nemocnému je náhodně zjištěno selhání ledvin až při jiné příležitosti – například při preventivní prohlídce nebo z důvodu předoperačního vyšetření. V pozdějších stádiích onemocnění ledvin může na tento stav upozornit bledší (slámový) vzhled způsobený chudokrevností a ukládáním odpadních látek do kůže, nechuť k jídlu, kovová pachuť v ústech, zápach z úst po moči, únava, změny objemu moči, zadýchávání. Z tohoto důvodu je nutné pacienty v riziku cíleně vyhledávat – hlavně lidi s cukrovkou nebo vysokým krevním tlakem. U těchto nemocných je třeba pravidelně vyšetřovat krev a moč.

Lze tedy u diabetiků cíleně předejít chronickému selhání ledvin vhodně nastavenou léčbou?
Ano, základem je udržovat cukrovku pod dobrou kontrolou. U cukrovky 1. typu je většinou snadné zjistit, kdy onemocnění začalo. Obvykle se projevuje dramaticky, nejčastěji v dětském nebo mladším věku a při zjištění tohoto typu cukrovky je téměř vždy nutná hospitalizace k nastavení léčby inzulínem. U cukrovky 2. typu je situace trochu složitější, protože se zpočátku neprojevuje nijak. I když je už mnoho let přítomna. Proto už při diagnóze cukrovky 2. typu může mít mnoho nemocných poškozené ledviny, diabetické onemocnění oční sítnice, neuropatii a další cévní komplikace.

Můžete ještě laicky vysvětlit základní rozdíly mezi oběma typy cukrovky?
Máme dva základní typy cukrovky – diabetes 1. typu je spojen s absolutním nedostatkem hormonu inzulínu. Tento typ léčíme inzulínem, který mimochodem letos slaví sté výročí. V roce 1922 byl jako první pacient s cukrovkou 1. typu léčen kanadský chlapec Leonard Thompson. O rok později byla za objev inzulínu udělena Nobelova cena. I po sto letech léčíme cukrovku 1. typu stále inzulínem, i když se již vyrábí jinak. Nemocní si ho aplikují bezbolestně inzulínovými pery nebo pumpami a mohou vést zcela normální a aktivní život.

A cukrovka 2. typu?
Cukrovka 2. typu vzniká častěji u obézních lidí. Označení „stařecká cukrovka“ je nepřesné, protože vlivem dnešního životního stylu postihuje běžně i lidi středního věku, někdy i děti s nedostatkem pohybu a obezitou. Lidé s cukrovkou druhého typu mají inzulínu dokonce někdy i nadbytek, ale jejich tělo na něj nereaguje dostatečně citlivě – jde o takzvanou rezistenci na inzulín. Tito lidé pak mají zvýšenou hladinu krevního cukru.

Jak se tedy cukrovka 2. typu léčí? Na rozdíl od 1. typu jsou dostupné i nové léky, je to tak?
K léčbě cukrovky 2. typu máme k dispozici celou řadu léků. V posledním desetiletí byly objeveny zcela nové léky, u nichž se prokázalo, že kromě snížení hladiny krevního cukru u diabetiků druhého typu snižují riziko úmrtí na onemocnění srdce i cév, léčí srdeční selhání. Dokonce jeden lék z této skupiny prokázal svůj efekt také u onemocnění ledvin. Jde o velmi významný pokrok v diabetologii za mnoho let.

Pojďme ještě k onemocnění ledvin, které může být následek diabetu. Jakými vyšetřeními lze tento problém odhalit?
K diagnóze onemocnění ledvin je třeba vyšetřit krev a moč. Také je důležité znát údaje o prodělaných onemocněních u pacienta a případných dědičných chorobách v rodině. Nemocného musíme pečlivě prohlédnout, všímat si přitom možných projevů onemocnění ledvin. Každý pacient s podezřením na onemocnění ledvin by měl být vyšetřen také ultrazvukem. Další specializovaná vyšetření jsou nutná jen výběrově.

Může chronické onemocnění ledvin postihnout i mladého člověka s cukrovkou?
Cukrovka 2. typu byla donedávna chorobou starších lidí, nyní však postihuje i mladší ročníky. Výjimkou bohužel nejsou ani děti, většinou jde však o děti s těžší obezitou a bez tělesné aktivity. K pozdnímu stanovení správné diagnózy dochází nejčastěji u lidí, kteří nechodí na preventivní prohlídky. Na tu má každý nárok jednou za dva roky.

Pokud člověk trpí cukrovkou 1. typu, musí si aplikovat lék – tedy inzulín, už doživotně. Jak je to s léky u diabetu 2. typu?
U cukrovky 2. typu je možné v počátku onemocnění „zatáhnout za záchrannou brzdu“. Existují lidé, kterým se podařilo silnou vůlí – dietou a cvičením cukrovky 2. typu přinejmenším na několik let zbavit. Další možností je takzvaná metabolická nebo bariatrická chirurgie – operace žaludku nebo i tenkého střeva. Zde hovoříme s nadsázkou o tom, že pacientovi byla cukrovka „odoperována“. Tyto operace nabízíme lidem s obezitou (tj. BMI – poměr váhy a výšky – nad 30 kg/m2), pokud mají nějaké komplikace, například právě cukrovku. Díky těmto výkonům je možno rychle zhubnout až několik desítek kilogramů a mnoho z těchto lidí se cukrovky také zbaví, takže již nemusí užívat léky. Takových případů je však stále bohužel menšina.

Takže pokud se pacientovi nepodaří „zbavit“ se cukrovky výše uvedeným způsobem, musí užívat trvale léky?
Přesně tak. Naprostá většina lidí potřebuje léky na cukrovku trvale. Zde je třeba poznamenat, že stále někteří lidé mluví o cukrovce na dietě. Dnes víme, že jde o chybný postup. V případě stanovení diagnózy cukrovky druhého typu by pacient měl být léčen od začátku nejen dietou, cvičením, změnou životního stylu, ale rovnou i medikamenty.

Mají tyto léky i nějaké vedlejší účinky?
Starší léky na cukrovku měly nepříjemné nežádoucí účinky, někdy vedly k nebezpečnému poklesu krevního cukru, takzvané hypoglykémii. Po některých hrozil přírůstek na váze, jiné měly nežádoucí účinky na srdce. Tyto léky se v České republice již téměř neužívají, jedině snad u některých starších lidí, kteří je užívají dlouhodobě a vyhovují jim. V dnešní době máme k dispozici zcela nové léky, glifloziny, které mají mnoho vedlejších účinků v pozitivním smyslu slova. To znamená, že chrání srdce, cévy a ledviny. Dokonce prodlužují dobu přežití. Nežádoucí účinky se u nich vyskytují jen zcela výjimečně.