Rčení, že je pes nejlepším přítelem člověka, má pro některé lidi hlubší význam než pro jiné. Své o tom ví rodina Orságových, kterým ulehčuje život čtyřletá fena Eliška. Speciálně vycvičený signální australský ovčák pro diabetiky totiž dokáže u 12letého Tadeáška rozpoznat, kdy má příliš nízkou či vysokou hladinu cukru v krvi. Stejnou měrou hlídá i jeho mladšího bratra Štěpánka, který je též diabetik. Nedostatek i přebytek cukru přitom mohou kromě fyzických nežádoucích projevů silně ovlivnit vnímání a způsobit dokonce i bezvědomí či kóma se smrtelným následkem.
Čtyřnohý „přístroj“, který dokáže díky svému čichu diabetiky upozornit na nízkou či vysokou hladinu cukru, je speciálně vycvičen pro lidi s diabetem (cukrovkou) typu 1. Na rozdíl od běžnějšího druhého typu, který bývá často vyvolán obezitou, ničí v tomto případě imunitní systém buňky produkující inzulin a nemoc se projeví obvykle v dětství či v dospívání. Diabetici si denně si musí měřit hladinu cukru v krvi, aplikovat si inzulin nebo nosit pumpu. Než se nají, musí si vypočítat, kolik inzulinu potřebují.
Toto autoimunitní onemocnění zásadně ovlivňuje i život rodiny Orságových. Čtyřčlenná rodina z obce Halenkov má v rodině hned dva diabetiky – 12letého Tadeáška a 7letého Štěpánka. „Tadeáš s cukrovkou žije od pěti let. Štěpán dostal diabetes ve čtyřech a půl letech. Oba jsou závislí na inzulínu a u obou používáme klasickou léčbu. Máme inzulinová pera a glukometr. No a potom také naši Elišku,“ popisuje matka chlapců Veronika Orságová.
Eliška, celým jménem Eleanor Majlia, je tříletý australský ovčák, který rodině již dva roky ulehčuje život. Speciálně vycvičeného signálního psa získali díky organizaci Helppes, která cvičí asistenční psy pro lidi s handicapem. „Pro pejska jsem se rozhodli po přečtení článku na internetu. Po tom, co jsem si uvědomila, jak velkou měrou přispěje psí pomocník synově samostatnosti, psychické opoře a nezávislosti, jsem neváhala a pořídila ho,“ pokračuje Orságová.
Speciální psí pomocník pro diabetiky je vyškolen k detekci jak vysoké (hyperglykémie) i nízké hladinu glukózy v krvi (hypoglykémie). Jakmile pes jednu ze zmíněných hladin pozná, musí upozornit majitele odpovídajícím způsobem, například škrábáním packou, taháním za oděv či olizováním.
Každý dostane svého anděla strážného
„Pes musí být schopen upozorňovat za všech okolností, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Kromě detekce hyper a hypo musí umět přinést diabetikovi potřebné věci, nejčastěji léky, cukr, inzulinové pero, glukometr či telefon. V případě potíží musí dokázat spustit alarm,“ popisuje další povinnosti signálního psa zakladatelka organizace Zuzana Daušová. Díky vycvičenému pomocníkovi u diabetiků klesá počet hyperglykémií a hypoglykémií, hladina glukózy v krvi u nich zůstává vyváženější.
Na svého signálního psa čekali Orságovi zhruba rok. Organizace Helppes totiž pro klienty cvičí psa doslova na míru. „Hledají vyhovující rasu, povahu, aby si společně co nejvíce sedli a tvořili nerozlučnou dvojici. Čili jak já říkám: každý dostane svého anděla strážného, své druhé já. Chlupatého a odhodlaného čtyřnohého miláčka, který je věrný a znamená pro dítě neustálého společníka ve všem dobrém i zlém, co se mu přihodí,“ říká maminka chlapců.
Po nalezení ideálního životního psího partnera rodina s organizací spolupracovala na výcviku například tím, že jim zasílala pachové konzervy z případů, kdy se objevila hypoglykémie. „Jezdili jsem i na návštěvy, kde se syn s Eliškou seznamoval a postupně ji poznával,“ dodává Orságová. Jakmile byl výcvik u konce, Tadeáš s Eliškou absolvoval zkoušku a prokázal znalost v oblasti péče o signálního psa. Cesta pak vedla do nového domova.
Za dva roky společného soužití se Eliška stala neodmyslitelnou součástí rodiny. Jak Orságová podotýká, šlo o lásku na první pohled. „S Eliškou jsme si hned zvykli. Hned u nás byla opravdu jako doma, na pejskovi poznáte, zda je nervózní nebo spokojený,“ doplňuje s tím, že psa s takovou povahou ještě nepotkala: „Je věrná, neskutečně hodná, ráda se tulí, pracuje a hraje si. Je to ten nejlepší společník a parťák, jakého si syn vůbec mohl přát.“
Usíná s menší starostí
Kromě radostných společných chvil se však australský ovčák stará i o to, kvůli čemu do rodiny přišel – o zdraví chlapců, zejména Tadeáše. „Spí se synem v pokoji a už se nám stalo, že nás Eliška přišla v noci vzbudit. Syn měl hypoglykémii,“ říká maminka chlapců. Právě strach z hypoglykémie, která se často objevuje v noci, může diabetikům bránit usnout nebo si pouze odpočinout. Zhruba dvacet procent diabetiků navíc umírá ve spánku.
Samotná signalizace probíhá tak, že jakmile Eliška zacítí, že chlapci mají hypoglykémii, začne je škrábat do nohy. Následně přijde upozornit i jejich matku. Lidé si však musí uvědomit, že signální pes není stroj. I on se může zmýlit, což přiznává i Orságová. „Samozřejmě se již stalo, že nebyla zcela stoprocentní. Vzhledem k tomu, že ji máme již dva roky, je úspešnost signalizující hypoglykémii mnohem větší než chybovost. Mimoto se Eliška naučila značit i hyperglykémii,“ vyzdvihuje pozitiva.
Kromě upozornění na stav cukru v krvi Eliška dokáže donést i taštičku, ve které mají chlapci vše potřebné. „Máme v ní uložené jak inzuliny k případnému píchnutí, tak nějaké sladkosti pro případ hypo,“ dodává Orságová. Rozhodnutí pořídit psí slečnu do rodiny považuje za jedno z nejlepších rozhodnutí.
Diabetikům tedy signální pes zlepšuje kvalitu života. „Pes cítí, když se změní hladina glukózy v krvi, ať už směrem nahoru nebo dolů. Je v průměru o 15 až 30 minut rychlejší než čidlo. Zatím neexistuje žádné zařízení, které by odpovídalo schopnostem nosu psa,“ zdůrazňuje zakladatelka Helppes Daušová.
Psovi se ovšem musí člověk věnovat, jedná se o živého tvora a nelze jej vypnout. „Pes nebude spolehlivě pracovat pouze na základě výcviku, ale zejména na základě utvoření vztahu a lásky mezi ním a diabetikem. Pro správné značení je nutné ho motivovat, stejně tak je nutné počítat s finančními výdaji: na krmivo, veterinární péči či vybavení,“ dodává Daušová.
