Dále budeme poznávat jedovaté rostliny nejenom našich zahrad

Jedovaté i jinak nebezpečné rostliny najdeme na každém místě, aniž bychom si to uvědomovali. Na území našeho státu roste několik set rostlinných druhů, které se vyznačují specifickými vlastnostmi. Můžeme mezi nimi nalézt druhy prudce jedovaté, jedovaté a druhy jenom mírně jedovaté. Některé rostliny jsou svými jedovatými účinky na člověka i zvířata pověstné, jiné způsobují otravy jen málokdy. Rostou však nejen ve volné přírodě, ale pěstujeme je i na zahrádkách a jako pokojové v bytech.

Srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis) – této keříčkovité bylině se daří na lehčích půdách v mírném polostínu. Uplatňuje se nejen jako solitéra, ale i v kombinaci s jinými trvalkami. Velmi často je k vidění na venkovských zahrádkách. Má řadu lidových názvů, což svědčí o její oblibě – např. plamenná láska, srdíčka, Panny Marie probodnuté srdce ad. Celá rostlina obsahuje alkaloidy. Především děti patří mezi ohroženou skupinu, protože celá řada potíží spojených s nevolností a zvracením byla zaznamenána právě při konzumaci atraktivních květů.

Koukol polní (Agrostemma githago) – v posledních letech se znovu začíná objevovat na okrajích obilných polí. Od nepaměti byl považován za nepříjemný plevel obilovin, především ozimého žita.

Jedovaté rostliny na zahradě – 2. část

Najdeme je snad ve všech rostlinných čeledích. U celé řady z pěstovaných rostlin nemá pěstitel ani ponětí, že právě jeho nejkrásnější rostlina je jedovatá. Naším úkolem je tedy seznámit pěstitele s velmi známými, běžnými a často pěstovanými rostlinami, které mohou být při neopatrné manipulaci a především při neznalosti, nebezpečné.

Především černá olejnatá semena obsahují toxické saponiny, které v minulosti byly příčinou otrav lidí i dobytka hořkou moukou, znečistěnou semeny koukolu. Po požití se dostavuje slinění, bolesti břicha i hlavy, zvracení, průjem, slabý puls, bezvědomí a smrt zástavou dechu. Smrtelné otravy byly zaznamenány i po požití obilné kávy ze špatně vyčištěného praženého žita. U koní a skotu může způsobit poruchy jater, třes, zhroucení až smrt. Otravy byly pozorovány i u psa, ovce, kozy a králíka.

Drchnička rolní (Anagalis arvensis) – u nás je drchnička hojný, obecně rozšířený plevel na různých půdách polí, zahrad i cest. V mírně jedovaté nati, a především nebezpečnějších semenech, tvoří jednu z hlavních nebezpečných složek saponiny, třísloviny a hořčiny. U lidí je otrava málo pravděpodobná, u zvířat byly zaznamenány otravy s lehčím průběhem, provázené průjmy a zažívací potížemi.

Zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) – kdo by neznal keř s drobnými kožovitými listy, který je využíván jako obruba cest, živý plot, ke vchodům ad. Rostlina obsahuje alkaloidy. Po požití některé rostlinné části dochází k průjmům, silným křečím, poruchám dýchání a centrální nervové soustavy někdy až se smrtelnými následky. Zimostráz je jedovatý nejen pro člověka, ale i pro koně, skot, psy a vepře. Zajímavostí je jistě poznatek, že zimostrázové dřevo je velmi tvrdé a nejhustší ze všech evropských dřev. Používá se v dřevorytectví a výrobě hudebních nástrojů.

Vistárie čínská (Wisteria sinensis) – dřevnatá ovíjivá velmi oblíbená liána s nádhernými vonnými hroznovitými květy modrofialové barvy. Rostlina obsahuje bílkovinné toxické látky, lektiny. V kůře a kořenech také glykosid wistarin. Otravy byly zaznamenány u dětí, a to po požití lusků se semeny omylem považovaných za jedlé. Otravy se projeví průjmem, zvracením, bolestí břicha a apatií. První pomoc spočívá v okamžitém vyvolání zvracení, výplachu žaludku a podání aktivního uhlí.

Poznejte jedovaté rostliny, které mohou být i na vaší zahradě – 3. část

Pokud se jedovaté rostliny pěstují, tak nejčastěji jako okrasné a léčivé, některé i jako polní a pokojové. Při zálivce, okopávání, přesazování nebo hnojení rostlin, odpočinku na zahradě a ochutnávce zralých plodů nás ani nenapadne přemýšlet o jedovatosti a škodlivém vlivu některých druhů na naše zdraví. Těchto rostlin je ale velké množství a občas způsobí nepříjemné otravy, mnohdy s vážnými následky. Nějakou tu jedovatou letničku, trvalku nebo strom najdeme skoro v každé zahradě, v parku či na volném prostranství jako součást veřejné zeleně.

Třemdava bílá (Dictamnus albus) - je naším domácím chráněným druhem. Nejčastěji se vyskytuje na a polostinných místech, na okrajích křovin, a půdách propustných s dostatkem vápníku. Pro svou velkou odolnost k suchu nachází v současné době uplatnění především ve stepních partiích zahrad. V květu dosahují rostliny výšky 50-100 cm. Pevné vzpřímené stonky jsou porostlé sytě zelenými zpeřenými listy a zakončené kuželovitým hroznem květů. Květy vykvétají začátkem června a jsou nejčastěji růžové i bílé. Rostliny vytvářejí silný kůlový kořen, a proto se velmi špatně přesazují. Rostlina však po odkvětu vytváří červená lesklá semena. Těmi je množení možné, podmínkou však je jejich důkladné vyzrání. Při manipulaci pozor, všechny druhy jsou jedovaté včetně okrasných kultivarů. Obsahuje fotosenzibilní látky, které při současném působení slunečního záření poškozují u citlivých osob pokožku tak že dochází ke zrudnutí, svědění až i zpuchýřovatění. Po požití způsobuje průjmy a bolesti břicha.

Brslen evropský (Euonymus europaea) - Jeho plody jsou zvláštní nejen barvou ale i tvarem. Vytváří růžové tobolky, které ukrývají semínko v oranžovém míšku. Vybarvené plody jsou přitažlivé pro drobné ptactvo, které semínka s oblibou konzumují. Pro člověka jsou však plody jedovaté. Jedovaté jsou i ostatní části rostliny pro obsah glykosidů a alkaloidů. Otravy se projevují u lidí i zvířat nevolností, zvracením, průjmy, zvýšením teploty a poruchami krevního oběhu. Příznaky se mohou projevit až za 12-18 hod, za smrtelnou dávku u dospělého člověka se považuje 30 snědených tobolek. Zaznamenány jsou i otravy truhlářů při zpracování nádherného žlutého dřeva. Brslen evropský je na pěstování velmi nenáročný a hodí se i do okrajových částí zahrad. Je vhodný i na zpevnění prudších svahů, protože jeho jemné kořeny mají schopnost ochránit půdu před sesuvy. Zajímavá je odrůda Red Cascade  která se vyznačuje bohatou násadou intenzívně vybarvených plodů.

Tenura páskatá (Sansiviera trifasciata) -  které se lidově říká „tchynin jazyk“ patří do čeledi Liliaceae. Byla pojmenována po italském princi Raimondo di Sangro ze San Severo a pochází ze západní Afriky. Je známo asi 50 druhů ale pouze šest se pěstuje komerčně jako pokojové rostliny. Rostliny se pěstují velmi snadno, rostou a prosperují v jakýchkoliv podmínkách, pokud nejsou přemokřené. Rostliny pouze občas vytvářejí dlouhá žlutá květenství s malými hvězdicovými květy a jemnou vůní. Květenství vyrůstá vedle listů přímo z půdy. Časem kvetení je nejčastěji letní období. Po odkvětu je vhodné květenství odříznout. Ve všech částech obsahuje rostlina saponiny, které vyvolávají zvracení, nevolnost, bolest hlavy a poruchy trávení. Podle dostupných pramenů je nazývána "tchýnin jazyk“ nejen pro délku listů ale i pro jedovatost rostliny.

Tagy:
květ dřevo zahrada buxus rostliny příroda vistárie průjem zvracení jedovaté rostliny Panna Marie brslen třemdava tenura páskatá srdcovka koukol drchnička bolest břicha alkaloidy saponin Raimondo di Sangro