Rododendrony jsou nádherné stálezelené keře. Zdroj: Ludmila Dušková
Pokud se jedovaté rostliny pěstují, tak nejčastěji jako okrasné a léčivé, některé i jako polní a pokojové. Při zálivce, okopávání, přesazování nebo hnojení rostlin, odpočinku na zahradě a ochutnávce zralých plodů nás ani nenapadne přemýšlet o jedovatosti a škodlivém vlivu některých druhů na naše zdraví. Těchto rostlin je ale velké množství a občas způsobí nepříjemné otravy, mnohdy s vážnými následky. Nějakou tu jedovatou letničku, trvalku nebo strom najdeme skoro v každé zahradě, v parku či na volném prostranství jako součást veřejné zeleně.
Těchto rostlin je ale velké množství a občas způsobí nepříjemné otravy, mnohdy s vážnými následky. Nějakou tu jedovatou letničku, trvalku, nebo strom najdeme skoro v každé zahradě, v parku nebo na volném prostranství jako součást veřejné zeleně.
Pivoňka lékařská (Paeonia officinalis) – najdeme ji snad na každé zahrádce. Otravy způsobené glykosidy, které rostliny obsahují se vyskytují pouze ojediněle. Dříve se spíš využívala jako léčivka při záduše, epilepsii, křečích a ledvinových poruchách. Bývala nezbytnou součástí nápojů lásky a zde mohlo dojít i k nevolnostem při nadměrném popíjení připraveného nápoje. Dnes je využívána pro okrasné účely a kdo by chtěl nápoj lásky vyrobit, stará literatura doporučuje – popíjet po troškách.
Pivoňku najdeme snad na každé zahrádce Zdroj: Ludmila Dušková
Pěnišník (Rododendron) – kdo by neznal stálezelené keře, kvetoucí zjara v nádherných pastelových barvách. Ve všech částech rostliny obsahují glykosidy, silice a třísloviny. Při požití se dostavuje nevolnost, pálení v hrdle, střevní křeče a ochromení dechu. Popsány jsou otravy po vypití čaje z květů nebo u dětí přímo vysávaným květním nektarem. U skotu, koní a ovcí jsou známé otravy při okusování listí během zimy. Jedovatě působí jen v čerstvém stavu!
Brambořík perský (Cyclamen persicum) - pocházející z východního Středomoří, u nás již tradičně patří ke květinám, které se podílejí na vánoční výzdobě bytu. Ve skleníku je sice možné je vypěstovat kdykoliv v roce, ale období jejich hlavního prodeje spadá právě do předvánočního období. Bramboříky se pěstují v mnoha krásných barvách od čistě bílé, přes růžovou, lososovou, červenou, karmínovou až po fialovou. Běžné jsou i vícebarevné varianty.
Vedle květů se mohou nové odrůdy též pochlubit zajímavou stříbrnou kresbou listů. Především ale hlíza obsahuje řadu glykosidů, které po požití vyvolají zažívací potíže a křeče, v těžších případech může dojít k poškození ledvin. Pro člověka je jedovaté množství 0,3 g hlízy! Sušením či vařením se glykosid cyclamin ničí. Zajímavostí jistě je, že na Sicílii hlízy bramboříků využívají jako návnady k omámení ryb. Ze zvířat hlízy neškodí pouze prasatům, naopak u nich podporují trávení. To věděli již staří Egypťané, hlízy využívali k výkrmu prasat.
Bramboříky se pěstují v mnoha krásných barvách Zdroj: Ludmila Dušková
Prvosenka jarní (Primula veris) – patří mezi nádherné první jarní květy lesů, luk ale i zahrádek. Na jaře, v době květu, sbírejte květ i s kouskem stonku. Jedná se o zapomenutou bylinku na léčení chřipky, prochlazení, astma a suchému kašli. Uklidňující účinky prvosenky se využívají při nespavosti a migréně. Pro léčebné využití ve formě odvaru.
Prvosenka jarní patří mezi nádherné první jarní květiny Zdroj: Ludmila Dušková
Pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) – je hojně rozšířeným druhem na neobdělávaných a velmi suchých stanovištích. Při utržení vytéká z lodyhy mléčná šťáva (latex), která obsahuje organické kyseliny, olej, silice, pryskyřice aj. Na pokožce způsobuje silné podráždění, puchýře a vředy. Nebezpečná je především při zasažení očí. Po požití jakékoliv části rostliny se dostavují křeče zažívacího traktu. Citlivá jsou především zvířata a na pastvě se této rostlině vyhýbají.
Pryšec je hojně rozšířeným druhem na neobdělávaných a velmi suchých stanovištích Zdroj: Ludmila Dušková
Skočec obecný (Ricinus communis) - je to prastará kulturní rostlina, jejíž původ najdeme v Africe. Původní druh je vytrvalý a dorůstá v tropech i přes 10 m výšky. V našich podmínkách je skočec podstatně nižší, dosahuje výšky kolem 2 m. Patří do čeledi pryšcovitých. Právě tato čeleď se vyznačuje nápadným květenstvím, po odkvětu pak vytváří trojpouzdré ostnité tobolky. Jejich barva se pohybuje od jemně narůžovělé až po sytě rudou, podle odrůdy. V tobolkách se vyvíjejí velmi nápadná velká semena, která musíme hlídat především před dětmi. Obsahují totiž prudce jedovaté látky, a to alkaloidy albumin a ricin.
Pro dospělého člověka je smrtelných 15-20 snědených semen, pro dítě 5-6. Ze semen se vyrábí ricinový olej, který je spolehlivým projímadlem. Dříve byl tento olej využíván pro ošetření motorů závodních vozů. Ve stonku je obsaženo přadné vlákno. Dříve se často vyséval před okny domů, protože prý odpuzuje hmyz. Před výsevem se vyplatí máčet semena 24 hodin ve vlažné vodě. Skupiny skočců jsou krásné pohledové dominanty ve smíšených záhonech, ale i v trávnících. Důležité je však vědět, že nejen semena, ale i ostatní části rostlin jsou jedovaté.
Skočec je prastará kulturní rostlina Zdroj: Ludmila Dušková
Broskvoň obecná (Persica vulgaris) - kdo by neznal sladké osvěžující plody, které se s úspěchem mohou pěstovat i v našich podmínkách. Málokdo ale ví, že semeno (jádro), ukryté ve zdřevnatělé pecce, je jedovaté. Obsahuje kyanogenní glykosidy. Při konzumaci jader, které byly často zaměněny s mandlemi, dochází k uvolnění kyanovodíku a následně bolestem hlavy, slinění, dušnosti až ztrátě vědomí. Po požití se doporučuje okamžitě vyvolat zvracení a zajistit výplach žaludku.
Jádro broskví ukryté v pecce je jedovaté Zdroj: Ludmila Dušková
Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) - lupiny jsou statné rostliny dorůstající výšky 80-150 cm. Nad růžicí řapíkatých dlanitě dělených listů vyrůstá válcovitý hrozen jedno nebo dvoubarevných květů. Květy mohou být v celé barevné škále, nejčastěji ale modré a růžové. Po odkvětu se tvoří obrvené lusky obsahující poměrně velká kulovitá semena. Právě těmi se lupiny výborně množí. Celá rostlina, především ale semena, obsahují jedovaté alkaloidy a glykosidy. Jedovatost se nesnižuje ani sušením a silážováním. Akutní otravy se projevují ztrátou chuti, poruchami dýchání a chronickým poškozením jater. Velmi často dojde k úhynu zvířat. Potíže může vyvolat již dávka kolem 3-5 g lupiny na kg živé hmotnosti. U lidí jsou zaznamenány otravy při záměně lusků s hrachovými, především u dětí.
Lupiny jsou statné rostliny Zdroj: Ludmila Dušková
