Před půlstoletím 12. července 1971 byla otevřena první česká dálnice, dvacetikilometrový úsek z Prahy do Mirošovic. „Jsme na začátku výstavy naší dálniční sítě,“ uvítalo přestřihnutí pásky Rudé právo. Soudruzi předpokládali, že do roku 2000 se dálnice dostaví až na hranice se Sovětským svazem. A Rusové následně celé dílo protáhnou až do Moskvy.
S výstavbou dálnice mezi Prahou a Slovenskem se začalo už mezi světovými válkami, ale to je to trochu jiná kapitola. Za skutečné zahájení stavby dnešní dálnice D1 se považuje slavností poklep kladívka, který učinil ministr dopravy Alois Indra 8. září 1967. Ten během slavnosti u takzvaného nultého kilometrovníku zdůraznil, že první československé dálnice povede až na hranice se Sovětským svazem u města Užhorod.
13 motorestů na cestě do Ruska
„Většina našich silnic je v dezolátním stavu,“ konstatovalo se tehdy v reportáži s názvem Dálnice, která vyšla v Mladém světě právě v roce 1967. Redaktor od ministerstva dopravy nafasoval velkolepé plány autostrády, na kterých bylo dokonce uvedeno, kolik bude na trase motorestů.
„Dálniční tah Praha – Jihlava – Brno – Trenčín – Žilina – Prešov – hranice SSSR počítá s třinácti motoresty, kde by v restauračních prostorách bylo 100–150 míst pod střechou a 60–80 míst na letní terase,“ popisoval projekt Mladý svět.
S rychlou silnicí na nepřátelskou hranici se Západem se v roce 1967 nepočítalo, plánovala se výhradně rychlá cesta do Moskvy. Pikantní bylo, že právě ministr dopravy Alois Indra patřil o rok později k jednomu z autorů takzvaného zvacího dopisu, který měl zlegalizovat sovětskou okupaci z 21. srpna 1968.
Dálnice na věčné časy
Podle plánu z roku 1967 mělo na dálnici z Prahy na hranice Sovětského svazu vyrůst 29 čerpacích stanic a 8 motelů, přičemž s dokončením projektu se počítalo v roce 2000.
„V projektech vypadá dálniční síť pěkně, ale realizace je nesmírně obtížní úkol. Již nyní nastává značné zpoždění v časovém plánu a hlasy některých odborníků jsou velmi skeptické,“ trochu si Mladý svět zakritizoval. Ani mládežníci si ale nemohli dovolit projekt zpochybnit. Autostráda měla reálně naplnit heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“.
Dálnice se intenzivně stavěla od září 1967, značné zpoždění ale vyvolala srpnová okupace pěti armádami Varšavské smlouvy. První úsek z Prahy do Mirošovic tak byl zprovozněn až v pondělí 12. července 1971. „Prvním cílem je dosáhnout co nejdříve dálničního spojení Prahy s Brnem a Bratislavou,“ uvedlo Rudé právo. Soudruzi asi pomlčeli, že je to začátek autostrády do Moskvy, neboť tři roky po sovětské okupaci by to nebyl zrovna taktický krok. Na plánech samotných se ovšem nic neměnilo.
Akční nájezd trabantu
Pásku 12. července 1971 stříhal slovenský komunista Ján Gregor, místopředseda federální vlády Lubomíra Štrougala, který ve Federálním shromáždění (parlamentu) vydržel sedět až do revoluce v roce 1989. A Rudé právo celou slavnost přiblížilo na titulní straně také akčním snímkem, jak automobil značky trabant najíždí na dálnici.
Do roku 2000 se dálnici až na hranice se Sovětským svazem postavit nepodařilo. Z mnoha důvodů, tím nejpádnějším je, že se Sovětský svaz naštěstí rozpadl již v roce 1991. A Československo namísto s Ruskem najednou sousedilo se samostatnou Ukrajinou. K 1. lednu 1993 se navíc rozpadlo i Československo, to už se ale politikové upřeli ke stavbě dálnice ve směru do Německa a Rakouska.
Jak vzniklo slovo dálnice
Na podzim roku 1938 se Velitelství stavby dálkových silnic rozhodlo pro výstavbu silniční magistrály z Prahy do Velkého Bočkova na Podkarpatské Rusi. Šéf velitelství Václav Nosek pro ni odmítl zavedené termíny „autostráda“ či „autodráha“, které prý byly jen „otrockými překlady proti duchu jazyka“. A navrhl novotvar: DÁLNICE.
„Hlavním rysem myšleného pojmu je uskutečnění dopravy různými vozidly a spojení dálných krajů,“ odůvodnil Nosek vznik slova. Jenže 83 let poté má Česko stále prachbídné spojení s dálnými kraji, vždyť se nepodařilo dokončit ani dálnici na hranice s Rakouskem u Českých Budějovic ani u Mikulova.
