Mezinárodnímu vědeckému týmu se podařil další významný krok k záchraně téměř vyhynulých nosorožců bílých severních. Z tohoto živočišného druhu zbývají na světě už jen poslední dvě samice. Experti v říjnu a v lednu získali nová embrya, která by měla pomoci obnovit existenci tohoto druhu téměř vyhubeného kvůli pověrám. Vložení oplodněných vajíček ale nechtějí uspěchat a metodu si ověří nejprve u příbuzného poddruhu.
Vědci jezdí do keňské rezervace Ol Pejeta odebírat nosorožčí vajíčka zhruba každé tři až čtyři měsíce. Zatím se jim daří umělým oplodněním vytvářet alespoň jedno embryo z každého odběru. Dva roky vajíčka oplodňovali semenem již nežijícího samce Suniho, který se narodil a dlouho žil v Safari Parku Dvůr Králové nad Labem, stejně jako obě poslední zástupkyně druhu. Třinácté a čtrnácté embryo v pořadí jsou od těch předchozích ale odlišná – mají jiného otce, samce ze zámoří.
Vzduchem a hlavou dolů: Přeprava nosorožců dvourohých jako artistické číslo
Záchrana ohrožených druhů může mít různé podoby. Například v Namibii jsou nosorožci dvourozí na hůře dostupná místa přepravováni helikoptérou vzhůru nohama. Ochránci se dosud obávali zdravotních následků takového převozu. Nová studie však veškeré obavy překvapivě vyvrací.
„Ten se jmenuje Angalifu a žil v kalifornské zoologické zahradě v San Diegu,“ vysvětluje vedoucí mezinárodních projektů Safari parku Jan Stejskal. Podle něj se tak opět rozšíří genetický základ, na kterém mohou vědci při záchraně ohroženého druhu stavět: „Čím vyšší počet těch embryí bude, tak tím větší je také naděje, že se podaří někdy v budoucnu, aby se narodilo další mládě nosorožce bílého severního.“
Vědci by rádi nejdříve vložili získaná embrya, která hluboko zamražená čekají na svou příležitost, do náhradních matek. Nechtějí ale nic uspěchat, proto si metodu chtějí nejprve ověřit u příbuzného poddruhu jižního bílého nosorožce. „Až ve chvíli, kdy si budeme stoprocentně jisti, že celá ta metoda, kterou používáme, funguje i s tím embryem nosorožce bílého jižního, tak teprve potom použijeme embryo nosorožce bílého severního,“ doplňuje Jan Stejskal s tím, že genetický materiál méně ohroženého nosorožce bílého jižního mají vědci k dispozici v daleko větší míře, protože není tolik vzácný jako severní poddruh.
Vědci před časem přestali odebírat vajíčka od starší samice Nájin, narozené v roce 1989. Získávali od ní totiž stále méně vajíček a ukázalo se, že dospěla do věku, kdy již nemá tak aktivní svůj reprodukční cyklus. „Ta naděje na to, že by se z jejích vajíček podařilo vytvořit embryo, je příliš malá na to, abychom jí neustále uspávali a tím ten její organismus zatěžovali, sdělil Stejskal.
Nosorožci severní bílí jsou na pokraji vyhynutí kvůli nesmyslným pověrám, podle kterých se v nosorožčích rozích skrývá zázračná síla. V to věří hlavně některé asijské národy, které jsou schopné za rohovinu platit astronomické částky. Proto tyto tlustokožce stříleli ve velkém pytláci ve vidině snadného a vysokého zisku. V současné době přežívají v zajetí poslední dva zástupci poddruhu nosorožce severního (tuponosého) bílého, a to samice Nájin a Fatu, obě v bezpečí přísně střežené keňské rezervace Ol Pejeta.