Lokomotivní depo v Turnově. Před Hitlerem ho lidé ochránili, teď potřebuje novou střechu

Není to až tak dávno, co z našich kolejí zmizely parní lokomotivy. S jejich odjezdem do muzeí nebo do šrotu ztratila význam i tato půlkruhová stavba s velkými dřevěnými vraty. O parní stroje se v turnovském depu pečovalo 24 hodin denně. Alexandr Stamenov, vedoucí spolku, popisuje, co všechno práce obnášela: „Byl tady centrální odvod spalin, třicet metrů vysoký komín, a to proto, že po celou dobu v depu byly lokomotivy vytápěny, dokonce i přes noc tady běhal ústřední pracovník a neustále do lokomotiv přikládal, aby udržoval oheň, než přijde strojvedoucí s topiči a roztopí si lokomotivu na provozní tlak páry.“

Turnovské depo bylo na svou dobu velmi moderní, ačkoliv se s jeho stavbou hodně pospíchalo. Psal se totiž rok 1938, Hitler zabral Sudety a jak říká Alexandr Stamenov, bylo potřeba zachránit lokomotivy. „Československé státní dráhy sem stáhly lidi a stroje ze zabraného pohraničí, kdy došlo k výměně lidí. Němci, někteří šli do rajchu, a Češi ze zabraných území šli z rajchu, o všechny tyhle lidi se dokázali postarat, dali jim práci, najíst, ubytování a tak podobně.“

Depo má celkem čtrnáct kolejových stání, na každém přitom mohly být až dvě lokomotivy. Ještě před několika desítkami let tady bylo pořádně rušno. Zaparkovat stroje dovnitř nebo dostat je ven. To byla práce točnaře. Předseda Klubu přátel železnic Českého ráje, Josef Semecký, dodává: „Musel mít základní vzdělání okolo provozu kolejových vozidel i o provozu točny. Ti točnaři se střídali nepřetržitě ve 12hodinových směnách.“

Až na plechový domek zůstala točna původní. Ovládání je elektrické. Josef Semecký vysvětluje, jak to na ní funguje: „Točnař nejdřív odjistí točnu, dá první stupeň, nastaví si točnu, kam potřebuje, kam chce, zastaví proti koleji, zajistí a teď můžou vjet kolejová vozidla na točnu. A to samý může udělat i zpátky.“

Parta nadšenců, která turnovské depo udržuje v provozuschopném stavu, vlastní dvě historické lokomotivy. Jednu z nich s číslem 310034 přezdívanou také Kafemlejnek pohání pára a každý rok vozí tisíce cestujících při nostalgických jízdách Českým rájem. Za každým výletem ven z depa jsou ale stovky hodin práce uvnitř.

Momentálně zdejším železničářům amatérům polyká nejvíc času motorový vůz M131 Hurvínek, který dobře zná řada pamětníků. Motor právě prošel generální opravou. Práce v depu je ale mnohem víc. „Některé věci si děláme sami, třeba ten motorový rám, kompresor jsme si byli schopní dát dohromady, nabíjecí dynamo musela dělat firma, která se zabývá převinutím cívek, a motor nám dělala taky firma. Ale interiér a podvozek motorového vozu, to si děláme všechno tady sami,“ vyjmenovává člen Klubu přátel železnic Českého ráje, Ladislav Machynka.

Železnice je pro tyto lidi droga, bez níž si svůj život neumějí představit. A jen díky jejich snažení je z turnovského depa už rok kulturní památka. Z vlastní kapsy ale nadšenci všechno neutáhnou. Aby tu bylo depo další desítky let, potřebují vybrat od dárců na novou střechu deset milionů korun.