Vznikla nám generace asociálních psů. Lidé nechtěli být během covidu sami, říká kynolog

Kynolog uvedl, že psa dnes mají i ti, kterým by nesvěřil ani křečka. „Lidé neví, jak mají psa socializovat. Mnohdy to ani během koronaviru nejde, neboť se lidé vyhýbají ostatním,“ poukázal Desenský na jeden z hlavních problémů. Pokud si člověk pořídí štěně, je potřeba s ním chodit mezi lidi a ostatní psy, aby si zvíře na okolní svět zvykalo.

Lidé si pořizují plemeno podle vzhledu

„Dlouho to nešlo, a za rok a čtvrt tak máme generaci asociálních psů. To se projevuje tím, že se bojí ostatních a všeho neznámého,“ vysvětlil kynolog. Lidé, kteří si pořídili psa bez většího nastudování toho, co jeho výchova obnáší, prý Desenskému volají, že například dělá loužičky nebo okusuje nábytek. „Majitelé nevěděli, do čeho jdou,“ pokračoval.

Pandemie svědčí adopcím zvířat. Útulky se děsí, po rozvolnění hrozí jejich vracení

Koronavirus

Téměř dvojnásobně v Česku vzrostlo během pandemie množství zvířat, která si lidé adoptují. Největší zájem je o štěňata a mladé psy menších plemen. Podle útulků ovšem hrozí jejich zpětné umísťování do zařízení po rozvolnění vládních opatření.

Zásadní při výběru psa je plemeno. „Musí sedět podmínkám, ve kterých žiju. Když mám doma pět dětí, tak si nepořídím trhače, ale kliďase. Pokud si chci vzít psa z útulku, tak si vezmu toho nejklidnějšího,“ uvedl Desenský. Jenže lidé mnohdy podle kynologa nekoukají na temperament a vlastnosti jednotlivých plemen, nýbrž na to, jak pes vypadá.

„Člověk psa vidí v televizi, zalíbí se mu, a tak si ho chce pořídit. Do módy teď například přišly border kolie,“ řekl Desenský. „Lidé si tak bez rozmyslu pořídí akčního psa, kterého nebudou zvládat, hodí ho pak babičce a ta je z něj na nervy,“ uvedl příklad kynolog s radou, aby si lidé při výběru mazlíčka nechali poradit od těch, kteří jim rozumí.

Majitelé si často uvědomí, že na psa nemají dost sil a času, a tak jej chtějí dát do útulku. „I to se stává, nejhorší ale bylo, když mi zavolali v době covidu lidé, kteří byli nakažení a doma měli leonbergera. Obrovského psa, kterého měli v bytě, tomu jsem vůbec nerozuměl,“ vzpomínal Desenský. Ten sice provozuje azyl pro psy, ale nemůže si do něj brát každého, kterého se lidé chtějí zbavit.

Někteří psi trpí depresí

„Menší plemena zvládnou v útulku, velká však příliš ne,“ pokračoval kynolog. Doba covidu způsobila i to, že někteří psi propadli depresím. „Pes byl zvyklý, že měl doma osm hodin svůj klid. Pak o něj ale lidé začali zakopávat. Je proto potřeba, aby majitelé dali psům nějaké vyžití, aby se nenudili,“ poradil Desenský. Nejedná se prý pouze o hraní si venku, ale i uvnitř: „Je třeba utahat jejich hlavu, například pomocí schovávání hraček.“

V době pandemie byli lidé s nově pořízenými zvířaty neustále doma. Po návratu páníčků do práce zůstanou psi doma a vznikne problém. „Lidé je nenaučili samostatnosti,“ dodal.

Pomoci by však mohl kamerový systém. „Doporučuji lidem dávat do rohu kameru a sledovat, co pes dělá. Pokud začne škrábat dveře, tak vejdu do místnosti a dám mu najevo, že to nesmí,“ doplnil Desenský a dodal, že je třeba problém sledovat a upozorňovat na něj opakovaně, nikoliv nárazově.