Lybijský diktátor Muammar Kaddáfí Zdroj: Profimedia.cz
Přesně před deseti lety zemřel diktátor Muammar Kaddáfí, který vládl železnou pěstí Lybii od roku 1969 až do občanské války v roce 2011. Během konfliktu ho vystopovali povstalci a dlouholetého vládce africké země umučili 20. října k smrti. Kaddáfí budí vášně dodnes, jedni ho považují za krutovládce, jiní za dobrodince, který přinesl Libyi mír.
„Muammar Kaddáfí je symbol, vždycky ho budeme podporovat,“ sdělil občan libyjského města Baní Walíd pro agenturu AFP. Nejde přitom o žádný historický výrok, ale o větu, kterou postarší rezident pronesl letos při připomínce desetiletého výročí od Kaddáfího smrti.
Stejně pozitivně vzpomínají na diktátora i jinde v Lybii. Levicový politik a filozof, který se řídil vlastní islámskou ideologií, podle občanů země dokázal lidem zajistit bezpečí. To tamním lidem nyní chybí. Kaddáfí také proslul tím, že v zemi zakázal alkohol a hazard, udržoval bezplatný zdravotnický systém a státní truhlici napumpoval zisky z ropného průmyslu natolik, že Libye neměla prakticky žádné dluhy. A to i přesto, že byla diktátorova vláda prorostlá korupcí a Kaddáfí sám si užíval veškerého myslitelného luxusu.
Syna Muammara Kaddáfího propustili z vězení. Za jeho podporu seděl sedm let
Libyjské úřady po sedmi letech propustily z vězení jednoho ze synů bývalého tamního vůdce Muammara Kaddáfího. V neděli to oznámil mluvčí vlády. Saadí Kaddáfí vzápětí odletěl do Turecka, uvedla agentura AP s odvoláním na libyjská média.
Za hranicemi Libye však lidé na Kaddáfího v dobrém nevzpomínají. Pro Západ představoval krutovládce, který rozséval strach, mučil vlastní občany a paktoval se se Sovětským svazem. Podstatná část Kaddáfího vlády se odehrála za studené války. K moci se dostal 1. září 1969 během vojenského převratu. V zemi udržel mír po 42 let, z trůnu ho sesadil až další puč.
Rozhodující intervence NATO
Během roku 2011 začaly po Libyi davy demonstrantů protestovat proti Kaddáfího vládě. Diktátor proti oponentům zakročil tvrdě, jeho vojáci do hloučků začali střílet. To pobouřilo mezinárodní společenství, později vyplavala na povrch i další obvinění z válečných zločinů.
NATO se proto rozhodlo vojensky zasáhnout a podpořit tamní povstalce, kteří chtěli sesadit Kaddáfího režim. Tak začala v Libyi občanská válka. Rebelové díky vojenské podpoře Severoatlantické aliance dobývali jedno město za druhým. Nakonec padl i Tripolis a Kaddáfí musel uprchnout.
Arabské jaro 10 let poté: Z demokracie se nenajíme, protestují Tunisané
Deset let uplynulo od okamžiku, kdy se pouliční prodavač obuvi Mohamed Bouazizi upálil před budovou tehdejší tuniské vlády. Jeho čin vyvolal statisícové protesty napříč arabským světem. Předznamenal pád několika diktátorů, ale také nekončící občanské války. Tunisko bývá nyní označované za jedinou zemi, která z arabského jara vyšla jako vítězná. Jeho občané o tom ale přesvědčeni nejsou.
Jenže nebylo kam. Vojenské letouny vypátraly Kaddáfího konvoj a rozprášily ho. Diktátor sám přežil. S posledními svými nohsledy uprchl do nedalekého města, které bylo ovládané rebely. Došlo k dalšímu boji, přívrženci Kaddáfího umírali, zatímco diktátor se v zoufalství skryl v odpadní rouře. Způsob, jakým povstalci nakonec Kaddáfího udolali, si s ničím nezadá s válečnými zločiny, které páchal sám diktátor.
Lynč diktátora
Během potyčky mezi Kaddáfího ochránci a povstalci zranil diktátora šrapnel. Rebelové ho posléze objevili v rouře a postřelili. Pak ho ve velkém počtu brutálně lynčovali. Bili, svlékali. Jeden z povstalců pak zabodl hůl či dlouhý nůž do Káddáfího análního otvoru. Polomrtvého diktátora posléze naložili do sanitky, kde zemřel.
Smrt Kaddáfího ukončila v Libyi občanskou válku. Jenže další vypukla v roce 2014 a trvá prakticky dodnes. Od pádu Kaddáfího režimu už nikdo nedokázal vyprahlou zemi, ve které žije celá řada různých etnik, sjednotit pod jednu vládu.
