Deset let staré elektromobily jako třeba první generace Nissanu Leaf mohou lákat cenou, jinak ale přináší spíš nevýhody. Zdroj: se svolením společnosti Nissan
Alfou a omegou všech technických parametrů elektromobilů je jejich dojezd. Zatímco nové modely na elektřinu jsou na jedno nabití nezřídka schopny překonat i více než pětisetkilometrovou vzdálenost, starší typy mají někdy problémy i s pětinovou porcí, nehledě na delší dobu nabíjení. Britský novinář si koupil deset let starý elektrický Nissan Leaf, aby zjistil, jak se s jedním z pionýrů mezi elektromobily žije v praxi.
Podobně jako třeba první mobilní telefony nebo digitální fotoaparáty, měly i první elektromobily z dnešního pohledu až směšné parametry. Zastarávání je v této oblasti tak rychlé, že původně extrémně drahé modely jsou dnes prakticky neprodejné. Nissan Leaf byl v roce 2010 uveden s 24 kWh baterií, která podle staré nerealistické metodiky měření spotřeby NEDC měla zajistit dojezd 166 km, 117 km podle soudobé metodiky EPA je však pravdě mnohem blíž. Ve srovnání se současnou generací Leafu, která s příplatkovou 62kWh baterií ujede 364 km, je to směšné číslo. Novinář Rory Reid z magazínu Autotrader UK investoval do Nissanu Leaf z roku 2012 s představou, že více než 80 km na jedno nabití nezvládne. Jaká byla realita?
Nejhrubší zacházení
Leaf se 118 tisíci kilometry na počítadle koupil Reid za necelých pět tisíc liber, což je asi 136 tisíc korun. Podle novináře lidé, kteří si Leaf kupovali před deseti lety, počítali s tím, že jeho omezený dojezd nebude nikdy vhodný na dlouhé cesty. „To samé platí pro lidi, kteří kupují ojeté elektromobily. Pokud hledáte levný hatchback, jehož provozování prakticky nic nestojí a nikdy neujedete více než 60 km za den, může se použitý Leaf jevit jako zajímavá koupě,“ říká Reid.
Jak se ale parametry změní, když dáte ojeté „elektrice“ takříkajíc co proto? Právě takovou extrémní situaci se ve videu rozhodl simulovat Reid se svým kolegou. Hned prvotní měření ukázalo, že původní kapacita baterie se z 24 kWh snížila na 16 kWh. Test se odehrával na 3,2 kilometru dlouhém oválu a venkovní teplota se pohybovala okolo minus tří stupňů.
Po nabití na plnou kapacitu ukázal palubní počítač dojezd 68 kilometrů, záhy měl ale notně poklesnout. Novináři totiž sešlápli pedál akcelerátoru k podlaze a hodlali až do úplného vybití jet maximální možnou rychlostí. Ta v praxi představovala rychlost bezmála 160 km/h. Posádce byla ale samozřejmě zima, takže kromě topení si rádi pustila také vyhřívané sedačky. Důsledek? Po pěti kilometrech klesl udávaný dojezd na 38,6 km a za další dva a půl kilometru začal počítač hlásit nízkou kapacitu baterie a dojezd necelých pět kilometrů.
Počítač pesimista
Záhy se na displeji objevila zlověstná nula. Elektromobily jsou ale, podobně jako auta se spalovacím motorem, stavěny tak, aby v případě naprosté nouze urazily ještě nějaký ten kilometr navíc. Kolik to bude u starého Leafu jedoucího v zimě na plný plyn bylo velkou hádankou.
Nakonec byl výsledek až nečekaně dobrý. Ještě po osmnácti kilometrech byl vůz schopen upalovat 158 km/h. A tak se mu vypečení pasažéři rozhodli ještě víc naložit a na palubě spustili všechny přítomné elektrické spotřebiče a funkce. Až za dalších 15 km spadl výkon elektromotoru do nouzového dojezdového režimu. Záhy následovalo vyřazení na neutrál signalizující definitivní konec dobrodružství. Celkem to vyneslo skoro 35 km. Nic moc, že? Jen pro zajímavost, obdobný test se stejným autem v letních podmínkách vynesl 106 kilometrů.
