Dětí s vadami řeči přibývá. Školy hledají pomoc, ale logoped je dnes nedostatkové zboží
Profese školského logopeda je zákonem uznaná teprve od ledna 2024. Přesto – nebo právě proto – je o ni obrovský zájem. Dětí s poruchami řeči totiž přibývá, ať už jde o drobné vady výslovnosti, nebo závažné komunikační poruchy. Proč ale školských logopedů stále není dost a proč mladí absolventi častěji míří do klinické praxe?
Drobná patlavost, záměna hlásek, ale i masivní řečové poruchy či úplná nemluvnost. S tím vším se dnes školy setkávají čím dál častěji. Své o tom ví i rodina Pikalových. „Mi to nešlo, nikdo mi nerozuměl, takže jakoby jsem nechtěl moc mluvit, protože mi nikdo nerozuměl. Už mě čeká normální základka,“ vzpomíná Václav Pikal, bývalý žák Církevní ZŠ logopedické Don Bosco a MŠ logopedické.
Jeho maminka popisuje náročné začátky. „Domlouval se nějakými gesty a citoslovci, pak jsme se dostali do logopedické školky Don Bosco, kde absolvoval intenzivní logopedickou péči. Dejme tomu od pěti, šesti let už mu naskakovaly skoro všechny ty písmenka, už mu bylo rozumět. Myslím si, že už je i vhodné, aby to místo uvolnil potřebnějším dětem,“ říká Iva Pikalová.
V běžných školách často chybí odborník
Speciálních škol ani školských logopedů nepřibývá stejným tempem jako dětí s obtížemi. Ty pak končí v běžných třídách – často bez včasné diagnózy. „Ty vady řeči samozřejmě sleduju, všechny umím napodobit, ale v podstatě nic víc jsem o nich nevěděla. Nikdo mi nikdy neřekl, co za vadu je tohle,“ přiznává Ilona Sajenková, učitelka ZŠ Tusarova, Praha.
Právě proto absolvovala během letních prázdnin kurz primární logopedické prevence v logopedické škole Don Bosco.
Logopedie není jen o hláskách
Kurz vedly zkušené školské logopedky. Učitelé se učili rozpoznat problém, správně dítě nasměrovat a také s ním dále pracovat. „Dostanou metodiku, čeho si mají všímat a na co se zaměřit. Logopedie není jen o vadných hláskách. Dva měsíce pak pracují s pěti dětmi, rozvíjejí motoriku, oromotoriku, zrakové i sluchové vnímání, logické myšlení, paměť a soustředění,“ vysvětluje Kateřina Denemarková, školská logopedka, Církevní ZŠ logopedická Don Bosco a MŠ logopedická.
Po splnění teoretických i praktických požadavků získají pedagogové certifikát logopedického preventisty.
Nová škola za půl miliardy
O tom, že dětí s vadami řeči přibývá, svědčí i to, že stávající budova už potřebám Církevní ZŠ logopedické Don Bosco a MŠ logopedické nestačí. V Klecanech proto vzniká zcela nový areál za bezmála 500 milionů korun.
„Kapacita školy se zvýší o 50 dětí školních a 10 dětí mateřských. Celá škola bude pod jednou střechou, což je naprostá výhoda,“ říká Kateřina Denemarková, logopedka, Církevní ZŠ logopedická Don Bosco a MŠ logopedická. Zájem rodičů je obrovský i proto, že letošní rok přinesl také zpřísnění podmínek pro odklad školní docházky. Některé důvody – například nedokončený vývoj řeči (dyslálie), hyperaktivita či poruchy pozornosti – už odklad neumožní. A právě tady mohou pomoci logopedi.
Škola svaté Ludmily - co je důležité vědět:
Jedná se o školu s křesťanskými základy, což se promítá do výchovy a hodnot, které škola podporuje. Škola je přístupná pro všechny děti, ať už jsou věřící nebo ne. Důraz je kladen na křesťanské hodnoty a škola se tak snaží být inkluzivní.
Náročná cesta k profesi
Stát se školským logopedem však znamená dlouhé roky studia. Nejprve pětileté magisterské studium oboru Speciální pedagogika – logopedie. Poté další tříleté kvalifikační studium.
Rozdíl mezi školským a klinickým logopedem je zásadní. Školský může pracovat pouze s dětmi ve školách. Klinický logoped poskytuje péči pacientům všech věkových kategorií a má širší uplatnění.
Právě to je často rozhodující. „Já bych radši do nemocnice i celkově do kliniky. Setkáme se tam s novorozenci, řešíme poruchy sání, polykání, rozštěpové vady, ale i pacienty po cévních mozkových příhodách. Ta klientela je mnohem širší,“ říká Michaela Suchá, studentka 3. ročníku Pedagogické fakulty UK.
Podobně to vidí i její spolužačky. „U těch dětí je hezké, že vidíte progres během několika terapií. U staršího věku to může být náročnější, zvlášť u neurogenních onemocnění. Já bych se ráda vydala do kliniky,“ říká Veronika Zaderlíková, studentka 3. ročníku PF UK.
„Je to hezké, ráda pracuju s dětmi, ale je to hodně náročné. Mně by se asi víc líbila soukromá praxe,“ dodává Michaela Luisa Vysušilová, studentka 3. ročníku PF UK.
Výjimky existují
Ne všechny studentky ale volí klinickou dráhu. „To studium je náročné docela, ale po té praxi bych se asi rozhodla pro školského logopeda kvůli tomu kolektivu těch dětí,“ říká Viktorie Vaníčková, studentka 3. ročníku PF UK.
Podle učitelky Ilony Sajenkové však podobných rozhodnutí není mnoho. „Ti mladí hledají tu nejsnazší cestu a ta je pro ně v těch běžných základkách a běžných mateřských školách,“ myslí si.
A právě proto zůstává školský logoped profesí, po které je čím dál větší poptávka – ale odborníků je stále nedostatek. Celou reportáž najdete ve videu.
