Pro amatérské sportovce podle aktuálních vládních pravidel platí, že pokud chtějí v halách či tělocvičnách hrát, musí při tom mít roušku. Toto nařízení platí i pro mládež. Navzdory tomu, že dýchání v rouškách je problematické i za běžné chůze, natož při sportu. Redakce CNN Prima NEWS měla možnost podívat se na trénink mladých florbalistů. Podle nich i jejich trenérů je sice nošení roušek při hře náročné, je to ale lepší možnost, než kdyby zůstali bez pohybu.
Amatérští a mládežničtí sportovci již můžou trénovat nejen venku, ale i v tělocvičnách. V uzavřených prostorách však platí zcela jiná pravidla. Na hrací ploše může být maximálně deset lidí, včetně trenéra. Všichni navíc musí mít roušku, i když právě hrají.
Na jeden takový trénink jsme se byli podívat. V hale na pražském Chodově se sešla skupina mladých hráčů florbalového klubu Olymp Florbal. Vzhledem k pravidlům omezujícím počet lidí v hale jsou hráči na hrací ploše, ale trenéři se již do počtu deseti nevejdou, a tudíž své svěřence pozorují pouze z chodby.
Trénink florbalové mládeže Zdroj: Tomáš Kačmár
Jak hraní florbalu, tak posilování musí probíhat v rouškách. „V roušce se samozřejmě špatně dýchá a sport je při tom únavnější. Člověk při sportu musí hodně dýchat, aby podal dobrý výkon,“ shrnul čtrnáctiletý florbalista Martin. Podobně hovoří i jeden z jeho spoluhráčů. „V roušce se mi hraje docela blbě, ale můžu být rád, že jsem aspoň na hřišti,“ říká stejně starý Matouš.
Vadí vám rouška v práci? Co teprve při tréninku
Na chodbě při vstupu do haly pak stojí trenéři klubu Olymp Florbal – klubový šéftrenér Jakub Krise a jeho kolega Tomáš Slavík. Na hráče dohlíží takto z dálky, protože vládní opatření neumožňuje více než deset lidí na hrací ploše. „Tréninky jsme rozjeli, i když to nejsou plnohodnotné tréninky, jak je známe. Jsme počtově omezení a trénovat v rouškách naplno se taky nedá. Takže máme tréninkové jednotky na zhruba 45 minut, ale rozjeli jsme to hlavně proto, aby děti neseděly pořád doma na zadku,“ vysvětluje znovuzahájení tréninků šéftrenér klubu Jakub Krise.
Nošení roušky se nevyhnul ani brankář, přestože nosí gólmanskou masku. Zdroj: Tomáš Kačmár
Jeho kolega-trenér přitakává. „Myslím, že na klucích je nyní vidět, že jsou rádi, že si konečně můžou florbal zahrát. I když je to za těchto okolností a v tomhle počtu,“ dodává Slavík.
Šéftrenérovi Olympu Florbal na nynějších sportovních opatřeních vadí zejména roušky. „U sportu, kde se běhá a je tam fyzická aktivita a sportovní výkon, je to podle mě holý nesmysl. Nevím, jaký to má dopad na zdraví, ale kdo sedí v kanceláři celý den s rouškou, musí uznat, že to není paráda. A teď si představte, že do toho ještě děláte fyzickou aktivitu,“ vysvětluje Krise.
Plnohodnotný trénink to není, ale aspoň jsou kluci v kolektivu
Ne všechny děti se však vrátily mezi své spoluhráče. „Někteří odmítají trénovat po dobu, kdy tato opatření budou platit. Rodiče mají strach o zdraví svých dětí. Ne každý chce, aby jeho dítě běhalo v roušce a zadýchávalo se,“ říká šéftrenér florbalového klubu.
Mladí florbalisté klubu Olymp Florbal při tréninku, který vzhledem k vládním opatřením musí absolvovat v rouškách. Zdroj: Tomáš Kačmár
Mladí florbalisté klubu Olymp Florbal při tréninku, který vzhledem k vládním opatřením musí absolvovat v rouškách. Zdroj: Tomáš Kačmár
Ten se zároveň podivuje nad tím, že venku se může sejít daleko větší počet lidí na jednom místě, zatímco v tréninkové hale maximálně devět lidí s trenérem, či deset hráčů, „když je trenér za dveřmi a jen na ně kouká“. „Je to nesmyslné, nicméně je lepší, když jsou kluci v kolektivu a socializují se,“ říká Krise a dodává, že ani tak to nelze nazvat plnohodnotným tréninkem.
Jeho kolega se neobává, že by kvůli pauze zaviněné koronavirem došlo k zastavení rozvoje hráčů. Ještě před otevřením hal totiž pro své svěřence pořádal venkovní tréninky, při nichž se udržovali v kondici. V době, kdy se nešlo scházet ani v malém počtu, jim navíc vypracoval individuální plány. „Když ti kluci dělají něco doma a plní si individuály od trenérů, tak to jde. Kluky to baví, proto to dělají,“ zakončuje Slavík.