Umělci, kteří podepsali Antichartu, čímž se veřejně distancovali od Charty 77 kritizující režim, šli z role do role. Těšili se z výhod a objevovali se pravidelně na televizních obrazovkách. Ti, kteří nepodepsali, byli naopak na černé listině. Ve filmech a seriálech kvůli tomu docházelo k velkým personálním rošádám. Jak ostatně dokládají osudy zpěváka Karla Gotta nebo herečky Jany Hlaváčové.
Začněme u Karla Gotta. Nejenže Antichartu 4. února 1977 podepsal, na manifestu svolaném vládnoucími komunisty navíc před ostatními umělci a za účasti televizních kamer dokonce i řečnil. Dva měsíce poté, konkrétně 3. května 1977, získal na Pražském hradě titul zasloužilého umělce.
V autobiografické knize Má cesta za štěstím na nechvalně proslulý okamžik své kariéry zavzpomínal. „To datum bych nejraději ze svého života vymazal. S velkým odstupem se k tomu dni vracím a nebudu se bičovat ani vypočítavě omlouvat,“ píše Gott.
„Mně osobně je to ustavičně předhazováno jako moje lidské selhání. Čili téma, které mě už po několik desetiletí vždy znovu zvedá ze židle. Sevře se mi žaludek pokaždé, když jen to slovo Anticharta slyším. Jako kdybych já byl jediný signatář toho prokletého lejstra! Jako kdybych já byl jediný řečník na té prokleté schůzi! Dnes je evidentní, že ono prohlášení představující v podstatě kolektivní slib umělců, že budou svou tvorbou sloužit věci socialismu a míru, bylo přinuceno podepsat přes 7 500 tvůrců ze všech oborů, od herců a spisovatelů až po filmaře a architekty,“ dodal zpěvák.
Těch, kdo se odhodlali ke vzdoru, byla podle něj jen hrstka. A měli pak po dlouhá léta velké potíže. Nemohli vydávat, nesměli na obrazovky, byli ignorováni. „Takový Jiří Suchý nebo kluci z brněnského divadla Husa na provázku by mohli vyprávět. Těch, kteří se vesměs se sebezapřením ohnuli a podepsali, bylo podle mého odhadu 90 procent, možná ještě víc,“ poznamenal Karel Gott.
Karel Gott podepisuje Antichartu Zdroj: ČTK
Jana Hlaváčová měla být Žena za pultem
Mezi statečné, kteří Antichartu nepodepsali, patřili například herci Eduard Cupák, Martin Štěpánek, Ilja Racek, Luděk Munzar, jeho manželka Jana Hlaváčová či Táňa Fischerová. A všichni za to platili. Jana Hlaváčová se musela rozloučit s hlavní rolí v seriálu Žena za pultem, která jí byla psána přímo na tělo scénáristou Jaroslavem Dietlem. Nahradila ji nejprotěžovanější režimní herečka a komunistická aktivistka Jiřina Švorcová.
„Můj manžel si vysnil do role maminky s dvěma dětmi, která pracuje v lahůdkách Janu Hlaváčovou. Psal to pro ni. Z nejvyšších míst ale přišlo nařízení, že ji musí hrát Švorcová. Ta sice byla skvělá herečka, ale pro tu postavu se nehodila. Nedalo se nic dělat. Vzpomínám si, že byl děsně naštvaný. Do toho scénáře se zamiloval a psal ho opravdu s velkým nadšením,“ zavzpomínala v knize Žena za pultem Dietlova manželka Magdaléna.
Kvůli této změně muselo dojít k dalšímu přeobsazení. Původně plánovaného Josefa Abrháma, který měl s Janou Hlaváčovou vytvořit milostný pár, nahradil Petr Haničinec. „Abrhám se ke Švorcové prostě nehodil,“ vysvětlila vdova po slavném scénáristovi.
Šulcová: Všichni jsme věděli, že podepisujeme sviňárnu
Táňa Fischerová, která měla ztvárnit jednu z hlavních rolí v seriálu Tajemství proutěného košíku, byla těsně před natáčením také vyškrtnuta a nahradila ji Jana Šulcová. Ta podle svých slov podepsala Antichartu ze strachu.
„Jdete si pro peníze do divadla, musíte je podepsat, a vedle toho leží Anticharta, kterou musíte podepsat také, jinak vám výplatu nedají. To se tomu ještě ani neříkalo Anticharta. Ale nic neomlouvám, měla jsem vždy věci v hlavě srovnané. Musela jsem zvolit ze dvou zel to menší. Komunisté měli na člověka takové páky! Všichni jsme věděli, že jdeme podepsat sviňárnu,“ svěřila se herečka v knize 1968 očima 50 slavných osobností.
Za svůj podpis se veřejně omluvili například Michal Pavlata, Zdeněk Svěrák, Eva Pilarová, Jiří Ornest či Jan Hrušínský. Naopak režisér Jiří Menzel prohlásil, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a nemá se za co omlouvat, protože je to ostuda především těch, kteří ho k tomu donutili.
