David Drahonínský se rozmluvil o paralympiádě
Lukostřelec David Drahonínský si z paralympiády v Tokiu přivezl zlatou a stříbrnou medaili. „Před dvěma lety mi umřel otec a před smrtí mi říkal, že bych mohl vyhrát dvě medaile, tak jsem rád, že jsem to zvládl,“ prozradil v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS.
Česká paralympijská legenda navázala na své úspěchy z předchozích letních paralympiád. 39letý David Drahonínský dosáhl na zlato z lukostřelby už v Pekingu v roce 2008. O čtyři roky později v Londýně získal stříbro.
V roce 2016 v brazilském Riu se pak radoval znovu ze stříbra, navíc přidal bronz v týmové lukostřelbě. Na další paralympiádu v Tokiu, která měla proběhnout původně v roce 2020, měl opět ambice získat dvě medaile.
„Před dvěma lety mi umřel otec a před smrtí mi říkal, že bych mohl vyhrát dvě medaile, tak jsem rád, že jsem to zvládl,“ přiznal Drahonínský ve vysílání CNN Prima NEWS. Z paralympiády v Tokiu si nakonec přivezl zlatou medaili ze samostatné střelby a stříbrnou z týmové.
Nenechal se odradit ani covidovou krizí, která celou akci o rok zpozdila. Během lockdownu si pořídil garáž pro dvě auta. V ní poctivě trénoval, pro vypálené šípy si musel jezdit sám. „V Tokiu jsem si žil v luxusu, jen jsem seděl a nosili mi šípy, to v té garáži nešlo,“ řekl s úsměvem.
Doufám, že naše úspěchy nevyšumí.
Drahonínský rovněž připomněl, že se česká výprava paraplegiků netočila jen kolem jeho osoby. „Není to jen o mně, je tam plno Čechů, kteří se dostali do první desítky. Doufám, že naše úspěchy nevyšumí. Na paralympiádu se nejezdí každý den a já chtěl každého Čecha potěšit,“ dodal.
Na vozík je upoutaný od roku 1999, kdy jako náměsíčník spadl z balkonu třetího patra. Tehdy si poranil páteř, slezinu a játra. Poranění míchy mělo bohužel trvalé následky. Přesto Drahonínský zůstává pozitivně naladěn.
Kromě jeho mimořádných sportovních úspěchů ho mají fanoušci spojeného také s účesem ve tvaru a v barvě české vlajky či s jeho pověstným „wheelchair“ tancem. Drahonínský také často jezdí po různých besídkách, kde se svým příběhem snaží mladé lidi motivovat.
„Taky jim říkám, aby neskákali do bazénu po hlavě. Nechtěl bych, aby přibývali další paralympionici, měl bych pak větší konkurenci,“ řekl v závěru s nadsázkou.
