Štrunc 2020 (5)
Každá normální země chce mít pod kontrolou kritickou infrastrukturu, tvrdí ekonomka Ilona Švihlíková. Podle ní by potravinová soběstačnost měla být základní strategickou osou politiky každé rozumné vlády. Důležitou otázkou je také závislost ekonomiky na Německu, proti níž se u nás vede třicet let marný boj, neboť tady existuje silná lobby, která z ní profituje jak politicky, tak ekonomicky.
Na úvod rozhovoru s Pavlem Štruncem se ekonomka vyjádřila k dopadům restriktivních opatření proti koronaviru. „Bezprostřední efekt, který se dá očekávat, je dopad na trh práce. Můžeme počítat s tím, že poroste nezaměstnanost a pro nás to bude velký šok, protože v těch posledních letech byla Česká republika na špičce nízké nezaměstnanosti v celé EU.“
Silná lobby pro závislost naší ekonomiky na Německu
Podle Švihlíkové se u nás projeví také pokles kupní síly nebo tlak na to, aby se mzdy snížily. „Kumuluje se nám tady hromada negativních jevů, z nichž některé jsou spojené s pandemií a některé jsou zostřeny a vyhroceny tím, co se stalo od března dále.“
„Tady se třicet let vede boj o to, jestli budeme levná pracovní síla, ten subdodavatel Německa, co dělá za třetinové mzdy a dostává úkoly, befely, které vykonává, a přitom je v podřízeném postavení, nebo jestli se z toho dokážeme dostat.“
Potravinová soběstačnost vede k drahotě a potravinovým lístkům, varují ekonomové
Pětapadesát, nebo pětaosmdesát procent? Nejnovější návrh zní: dvě třetiny potravin na pultech obchodů by mohly mít tuzemský původ. Takovou představu o struktuře potravinové produkce v supermarketech má ministr zemědělství Miroslav Toman (za ČSSD). Ekonomové z otevřené diskusní platformy KoroNERV však tvrdí, že snahy o potravinovou soběstačnost jsou drahým a nebezpečným nápadem.
Díky členství v různých poradních orgánech Švihlíková dle svých slov velmi dobře vidí početné zastoupení těch, kteří si přejí, aby to tak zůstalo. „To je opravdu velká síla, velká lobby. Protože spousta lidí s tím má spjaté živobytí – jak politicky, tak ekonomicky.“
Potvrdila pak moderátorova slova o roli českých pracovníků coby výborných laciných zaměstnanců, kteří moc neprotestují a nechají si klidně „dělat na hlavu“. „Spousta lidí si na tom postavila politickou kariéru. Na zdůvodňování toho, že to nejde a že ta produktivita práce není tak velká,“ dodala. Podle ní bude právě tohle velký politický zápas, v němž bude záležet na budoucí trajektorii, kterou zvolíme, a na tom, zda přestaneme být ekonomicky závislí na Německu.
„Vláda je v těžké pozici, protože je v situaci, která je bezprecedentní,“ reagovala na dotaz ohledně českého půlbilionového státního deficitu. „Udělat pod časovým tlakem ten správný mix opatření je těžká věc, takže dochází k revizím, mě to nepobuřuje.“ Problém podle ní spočívá v tom, že tyto náklady ponesou zaměstnanci a ti nejchudší, o čemž se moc nemluví. Deficit navíc nebude jen tento rok, ale i v těch příštích.
Na potravinové soběstačnosti není nic špatného
Podle Švihlíkové je dalším klíčovým tématem potravinová soběstačnost, a to nejen z hlediska cen. „Každá normální země chce mít pod kontrolou kritickou infrastrukturu. Tam patří mimo jiné to naše nešťastné vodárenství, které jsme si nechali geniálně přeprodat, aby cizí firma čerpala rentu, což je neuvěřitelné. Samozřejmě k tomu patří potraviny. Já na tom nevidím nic extrémního ani špatného. Potravinová soběstačnost by měla být základní strategickou osou politiky každé rozumné vlády,“ řekla.
„Ten návrh reaguje na obavy, že ta soběstačnost klesá v řadě důležitých kategorií a jsem ráda, že to konečně rozpoutalo trošku debatu o tom, co chceme pěstovat, jak má vypadat půda a práce zemědělce,“ sdělila. „Pro mě by bylo vhodnější proti jedné struktuře, to znamená proti zahraničím ovládaným sítím, postavit české sítě. Proti struktuře postavit kontrastrukturu,“ zdůraznila.
Co dalšího Švihlíkovou zlobí? Co je v našem daňovém systému patologické? Co si myslí o výši podpory v nezaměstnanosti nebo o záchranném ekonomickém plánu Německa a Francie proti koronaviru? Dozvíte se v přiloženém pořadu Štrunc.
