Typické sluneční brýle, husté kotlety, nepoddajná hříva černých vlasů, spousta legrace a především vynikající řidičské umění. To bývaly charakteristiky prvního brazilského mistra světa formule 1 Emersona Fittipaldiho. Před pár dny stále vitální „Emo" oslavil 75. narozeniny.
Když v lednu 1969 poprvé vystoupil z letadla linky Sao Paulo - Londýn, měl sto chutí opět vyběhnout schůdky zpět a vrátit se do brazilského léta. Místo toho však tento umíněný exoticky vyhlížející mladík zamířil se svým přítelem z promočeného Heathrow přimo na okruh v Silverstone, kde v pěti stupních, větru a dešti poprvé okusil Formuli Ford. Doma byl mistrem všech juniorských kategorií, dobře však věděl, že cesta do světa opravdu velkých závodů vede přes Anglii, kde sídlila většina týmů F1.
Roky, kdy velké ceny obcházela smrt
Mladý Brazilec se záhy dokázal prosadit a juniorskou formuli rychle opanoval. Když si jej v létě 1969 při závodech všiml legendární majitel týmu Lotus, Colin Chapman, a vyzval jej k testu formule 1, Fittipaldi se ještě na podobou příležitost necítil dost zkušený a s díky odmítl.
Dost možná si tím zachránil život, protože v oněch letech se zubatá s kosou na tratích velkých cen vyskytovala mrazivě často. Další jezdecké eso té doby, trojnásobný mistr světa Jackie Stewart, později prohlásil, že za 9 sezón v F1 přišel na závodních okruzích o 52 (!) přátel a známých.
Když se Chapman Fittipaldimu ozval o rok později po druhé, exotický Emerson už neodolal a v týmu se připojil k Jochenu Rindtovi, který se po své smrti v Monze téhož roku stal jediným posmrtným mistrem světa v historii F1. Ale nepředbíhejme.
Fittipaldi debutoval na starším typu Lotus 49 ve Velké ceně Německa a hned napoprvé závod dokončil na vynikajícím čtvrtém místě. Odborníky okouzlil klidným, k autu jemným neokázalým stylem, který byl však současně pekelně rychlým. Po Rindtově smrti o necelý měsíc později byl celý tým v hluboké depresi, ze které jej vytrhlo až Fittipaldiho vynikající první vítězství ve Velké ceně USA. Svojí famózní jízdou Emerson tehdy nejen dosáhl velkého osobního úspěchu, ale pronásledovatelům také zabránil bodově se dotáhnout na mrtvého Rindta v hodnocení šampionátu.
Tituly a odchod ze slávy
První polovina 70. let patřila ve formuli 1 Fittipaldimu a Stewartovi, kteří si rozdělili pod dvou mistrovských titulech, předháněli se však i coby módní ikony své doby. Právě tito dva jezdci udělali pro komerční úspěch a sledovanost formule 1 tolik, jako nikdo před nimi a stejně tak se svorně starali o vyšší bezpečnost.
Po zisku prvního titulu v roce 1972 se Emerson po nezdařené obhajobě v příštím roce přemístil pro sezónu 1974 k týmu McLaren a mladému týmu dojel pro jeho vůbec první titul v historii. Dalším oslavám zabránila o rok později další budoucí legenda a sice rakouský lišák Niki Lauda.
V závěru roku 1975 však Emerson udělal něco, co nikdo nečekal: Připojil se ke svému bratrovi Wilsonovi v projektu vlastního brazilského týmu formule 1 podporovaného cukrovarnickým koncernem Copersucar. Díky Fittipaldiho odchodu z McLarenu se na jeho místo dostal jistý James Hunt a místo Brazilce se tak v roce 1976 mohl po legendárních bojích s Nikim Laudou stát mistrem světa.
Dvě pódiová umístění, kterých Fittipaldi dosáhl za pět let trápení s podprůměrným vlastním autem, žalostně neodpovídala jeho řidičským kvalitám, osobně se navíc ocitl na pokraji bankrotu, což odmítala dále snášet jeho manželka se závodníkem se rozvedla. Zkrátka starostí až nad hlavu, závodnické srdce pilota milujícího nade vše své řemeslo však v Emově hrudi ale ještě úplně neodumřelo.
Pro první titul si dojel v roce 1972, kdy se na dlouhé roky stal nejmladším mistrem svět v historii. Zdroj: Lotus Group
Úspěch v Indy
Že stále umí, ukázal Emerson při testech pro malý tým formule 1 Spirit, od roku 1984 se ale začala objevovat v americké formulové sérii Indy Car. A úspěchy na sebe nedaly dlouho čekat.
Fittipaldi v roce 1993 po vítězství v Indy 500 s dolary za vítězství. Zdroj: AP
S velkou slávou vyhrál dvakrát i prestižní závod 500 mil Indianapolis. V květnu 1994 Fittipaldi vynechal trénink na Indy 500 poté, co se dozvěděl, že jeho blízký přítel a kolega brazilský mistr světa Ayrton Senna zemřel při závodě formule 1. Fittipaldi byl jedním z nositelů rakve během Sennova pohřbu, vedle Jackieho Stewarta, Alaina Prosta a několika dalších mistrů světa F1.
Fittipaldi v témže roce málem vyhrál svou třetí 500, ale 15 kol před koncem závodu havaroval po kolizi s týmovým kolegou. Mnohem hůř dopadla jeho havárie na oválu v Michiganu v roce 1996, kterou přežil spíše zázrakem a necelých padesáti definitivně zatáhl oponu za svou pozoruhodnou profesionální kariérou, jakkoliv takřka dodnes čas od času usedá za volant nejrůznějších závodních strojů a cestuje po celém světě - loni se projel závodním tahačem i na okruhu v Mostě a vynikajícím časem názorně ukázal, že pochvalné rčení „jezdíš jako Fittipaldi" je stále aktuální. Je jedním z posledních žijících rytířů svého sportu, opravdická legenda.
