Nenáviděná i milovaná Evita: Jak se z chudé herečky stala první dáma Argentiny

Po její smrti se naplno projevily ekonomické problémy, kterým Argentina čelila, a Evitina manžela Juana Peróna brzy odstranil vojenský puč. Eva ale zůstala jako symbol boje za rovnoprávnost chudých a žen, jako symbol veliké společenské změny, kterou Argentina procházela.

Sláva Evy Perónové překročila hranice. Andrew Lloyd Webber vytvořil o jejím životě muzikál, jméno Evita se dostalo do širokého povědomí. Vrcholem bylo filmové zpracování, kde se hlavní role ujala Madonna. Eva Perónová neboli zdrobněle Evita fascinuje dodnes zejména svými činy, ať už je vnímáme pozitivně, nebo je odsuzujeme.

Dívka, která utekla k divadlu

Dlouhé roky se nevědělo, kdy přesně se Eva Duarteová narodila. Buď to mohlo být 7. května 1919, nebo 1922. Eva totiž nejspíš před svou svatbou zfalšovala rodný list. Nakonec výzkumy ukázaly, že se narodila v roce 1919 ve vesničce Los Toldos v provincii Buenos Aires. Jejím otcem byl potomek francouzských imigrantů Juan Duarte, statkář, který v nedaleké vesnici už jednu rodinu měl. Vedl dvojí život, což v argentinských pampách nebylo nic neobvyklého, a Evinu matku Juanu finančně zajišťoval. Vše se změnilo v roce 1926, když zemřel. Juana se svými dětmi ani nemohla na pohřeb a kromě hanby ji čekala finanční nouze. Rodina se odstěhovala do města Junín na sever od Los Toldos, kde si Juana otevřela malou jídelnu.

Eva Duarteová nejspíš tehdy získala svou nenávist vůči střední třídě a boháčům, kterým pak vyhlásila politickou válku. Toužila se dostat do velkého světa. Byla třicátá léta a Argentina zažívala období hospodářské krize a politického neklidu. Přesto bylo Buenos Aires výstavní metropolí, která vzpomínala na úspěšné časy, kdy zemi řídili bohatí dobytkáři a stavěli si v hlavním městě přepychové paláce. Eva se sem dostala v roce 1935, když jí bylo teprve šestnáct let. Pomohl jí tam Agustín Magaldi, populární zpěvák tanga, který vystupoval v Junínu. Ze své štace se do Buenos Aires vrátil s mladou Evou, která se toužila stát herečkou.

Velice rychle narazila na problémy hlavního města. Byla bez peněz a práce v divadelních souborech jí často nezaplatila ani jídlo. Tehdy začalo její často opovrhované životní období. Eva využívala kontaktů s muži ze svého okolí, aby získávala další role. Dostala se také do rozhlasové stanice Belgrano. Rádio bylo tehdy populární, vycházely speciální časopisy, které se věnovaly programům jednotlivých stanic a světu herců, jejichž hlasy zněly v éteru. Eva se brzy proslavila a probojovala se i do filmu. Herečka to prý nebyla nijak dobrá, ale zvládla si podmanit davy svým vystupováním v rozhlase. To se jí do budoucna hodilo.

Už v roce 1943 založila odborový svaz zaměstnanců rádií ARA. Dala najevo své sociální cítění a zároveň náklonnost k odborům. Ty do budoucna měly tvořit základ rodícího se politického směru – perónismu, tehdy ještě justicionalismu, tedy směru spravedlivosti (justo znamená spravedlivý, pozn. red.).

Setkání s Perónem

Zlomový byl ale až rok následující. V polovině ledna 1944 zasáhlo město San Juan zemětřesení o síle sedm stupňů, které zlikvidovalo většinu zástavby a zabilo 15 tisíc lidí. Eva už tehdy byla uznávanou herečkou s kontakty jak v umělecké, tak v politické sféře a uspořádala benefiční akci na pomoc obyvatelům města. Během galavečera, na kterém se sešla argentinská smetánka, potkala Juana Peróna.

Voják Juan Domingo Perón pocházel z chudších venkovských poměrů, podobně jako Eva. Armádní hierarchií tak šplhal pomaleji než příslušníci bohatých rodin. Uvědomoval si, že politickou sílu najde i v rozpolcených dělnických odborech, ke kterým měl blíž než oligarchové. Když mu pak díky vojenské vládě připadlo roku 1943 ministerstvo práce, zaměřil se na odborovou organizaci CGT, zvýšil počet jejích členů a získal v ní silnou oporu, která mu později pomohla k moci a nějaký čas ho u kormidla i držela.

Juan a Eva v sobě našli silné spojence. Zatímco ona mohla skrze rozhlas šířit jeho politické myšlenky, on ji mohl udržet na výsluní. Zastrašování novinářů bylo běžné a majitelé rozhlasových stanic, časopisů nebo filmových studií měli omezený prostor, aby silný hlas Evy Duarteové umlčeli.

Pochod na prezidentský palác

Nakonec ale Perónův vliv začal vadit samotným generálům v čele státu. Pokusili se nepohodlného a hlasitého plukovníka zbavit. V roce 1945 ho nechali zatknout a internovat na malém ostrově uprostřed Río de la Plata, širokého říčního ústí, na jehož břehu Buenos Aires stojí. Zapomněli ale na odhodlanost a sílu Evy Duarteové, která během jediného týdne byla schopná mobilizovat nejen vlivné přátele, ale také davy tzv. descamisados, lidí „bez košilí“, dělníků, kteří si na rozdíl od oligarchů neoblékali bílé límečky. Ti se 17. října 1945 vydali ke Casa Rosada, velikému paláci s růžovou fasádou v centru Buenos Aires, který je sídlem argentinských prezidentů. Vojenská junta byla donucena Peróna propustit a následně sledovat jeho vzestup až na nejvyšší post.

22. října téhož roku si Eva Duarteová vzala Juana Peróna za manžela. Decentní svatba v utajení z ní udělala Evu Perónovou, která se později transformovala v miláčka davů Evitu – Evičku. Místo líbánek ale pár čekal lítý boj o prezidentský palác. Opozice se zformovala v koalici, jež dostala název Demokratická unie. Jakkoli se tradiční politické síly snažily, Perón vyhrál 24. února 1946 volby se ziskem 56 procent a z Evy se stala první dáma Argentiny.

Evita a charitativní činnost

Pro Evu to ale neznamenalo vítězství. Perónovi vstupovali do prezidentského paláce, který byl roky baštou argentinské oligarchie, jež bohatla na exportu hovězího masa. Už od roku 1823 se tradičně první dáma Argentiny stávala předsedkyní Dobročinné společnosti, která měla pod palcem většinu zdravotnických zařízení v zemi a v níž se scházely manželky oligarchů, aby se věnovaly charitativní práci. Dámy z vysoké společnosti Evu odmítly přijmout a našly si záminku, že je moc mladá na to, aby zastávala takový post. Evita odpověděla likvidací původní společnosti. Následně ji nahradila svou vlastní Nadací Evy Perónové, pro kterou nechala vybudovat monumentální sídlo na Kolumbově třídě nedaleko prezidentského paláce. Sama budovu ale nikdy nevyužívala, zemřela dřív, než došlo ke kolaudaci.

Právě za svou dobročinnou aktivitu si Evita vysloužila obdiv. Chápala potřeby chudých a k charitě volila úplně jiný přístup než ostatní. Rozdávání menších částek považovala za kratochvíli žen z vyšší společnosti. Chtěla, aby si pohodlí a luxus užívali i chudí. Důkazem jsou například Přechodné domovy v Buenos Aires. Sloužily mladým ženám, které se z venkova stěhovaly do hlavního města. Evita je tak ušetřila těžkých začátků, které sama zažila. Domovy byly plně vybavené, většinou se nacházely v domech po oligarších, jedlo se z kvalitního porcelánu. V jednom takovém domě v noblesní čtvrti Palermo je dnes Evitino muzeum. Část expozice ukazuje, jak se v Přechodných domovech bydlelo.

Eva byla charitativní činnosti plně oddaná a s největší pravděpodobností se na práci v nadaci nijak neobohatila. Že by zpronevěřila peníze, nepotvrdilo ani vyšetřování po pádu perónismu v roce 1955, jak upozorňuje historik Josef Opatrný ve své knize Lid mi říká Evita. Nadace zkvalitnila život mnoha Argentincům, když stavěla školy nebo nemocnice. Výsměchem Spojeným státům, které tvrdě kritizovaly Perónovu vládu, bylo rozhodnutí poslat loď s obnošeným šatstvem pro chudé Newyorčany.

Byla Eva Perónová opravdu feministka?

Přes Evitinu sociální práci ale nesmíme zapomínat, že byla i výraznou politickou osobností, jejíž činy se dají hodnotit různě. Na jedné straně se angažovala v boji za volební právo žen, kterého docílila v roce 1947, na druhé straně její nadace nakupovala zbraně pro milice podporující Peróna.

Zajímavá je její feministická role. Zejména v Latinské Americe je vnímána jako jedna z významných feministek, ale její postoje by se současným bojovnicím za práva žen nelíbily. Evita podporovala rozdělení mužských a ženských rolí a tvrdila, že žena má vytvářet domov a být oporou svému muži. Snaha o uzákonění volebního práva žen tak souvisela i s tím, aby Perón získal hlasy dělnic.

V roce 1947 se Eva vydala na cestu po Evropě. Argentina se během druhé světové války zdráhala podpořit Spojence a udržovala diplomatické vztahy s Německem, tvořila protiváhu USA na kontinentě a argentinští vojáci obdivovali italský fašismus. Tenhle škraloup na Argentině ulpěl a vláda se ho chtěla zbavit. Evita byla oblíbená a krásná, její cesta do Evropy měla dopomoct Argentině, aby se opět zapojila do světových struktur. První zastávku udělala Eva ve Španělsku. Návštěva se hodila i generálu Francovi, který potřeboval vysvobodit fašistické Španělsko z mezinárodní izolace. Evita ale možná měla v Madridu ještě jeden cíl – předat falešné argentinské pasy nacistům, kteří přes Španělsko utíkali do Latinské Ameriky.

V Itálii se Eva setkala s odporem veřejnosti podporující komunisty, v Paříži čile nakupovala, ve Švýcarsku někdo zaútočil na její auto a britský král ji odmítl přijmout. Nadějný počátek cesty dostal pachuť neúspěchu.

Velké ambice zastavila nemoc

Její popularitu v Argentině to ale neohrozilo. Evitin vliv byl natolik velký, že se debatovalo o její možné kandidatuře na viceprezidentku v roce 1951. To se nakonec nestalo kvůli machismu Perónových souputníků a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu Evity. Projevila se u ní rakovina děložního čípku, kterou onemocněla i její matka. Ta včas podstoupila operaci a přežila. Eva Perónová ale kvůli pracovnímu nasazení nádor ignorovala. Když chtěla situaci řešit, už bylo pozdě.

Při veřejných vystoupeních ji Juan Perón musel podpírat a červenec 1952 strávila skrytá před zraky veřejnosti. Zemřela 26. července 1952. Následoval megalomanský pohřeb. Rakvi se přišly poklonit tisíce lidí a město La Plata, které je centrem české komunity v Argentině, se na několik let přejmenovalo na Město Evy Perónové.

Evita je ikonou i po smrti

Klid Evita neměla ani po smrti. Její veřejně vystavené nabalzamované tělo nechali vojáci v roce 1955 odstranit. Rakev putovala po buenosaireských bytech a skladech, aby ji pak tajně převezli přes oceán do Itálie. Evitino tělo leželo ukryté až do sedmdesátých let na jednom z milánských hřbitovů. Až s návratem Peróna k moci mohlo být převezeno do Argentiny.

Dnes Evita spočívá v hrobce na hřbitově La Recoleta, kam se tradičně pochovávají významné argentinské osobnosti. Hřbitov je také díky Evitině hrobu turistickým cílem, který vynechá jen málokterý návštěvník Buenos Aires. Oproti pompě, které se Evitě dostalo při pohřbu, je její tělo dnes uloženo ve skromné hrobce. Každý den na ni ale lidé přinášejí čerstvé květiny a zapalují tu svíčky.