Gekoni, agamy, hadi, želvy, ale i papoušci nebo kočkovité šelmy – v ordinaci veterinárního lékaře Sebastiana Franca v Praze se střídají nejrůznější exotičtí živočichové. Jaké jsou nejčastější chyby chovatelů a co je na práci s exoty nejzajímavější?
„Naší klinikou prošla řada zajímavých pacientů. Například z plazů korovec mexický, kobra indická, bojga stromová a čukvala. Mezi ptáky to byl největší papoušek světa ara hyacintový, sova pálená, jestřáb královský, nandu pampový. A mezi savci bych zmínil mládě černého levharta, karakala, servaly, a pak mládě pumy, lvíčata a tygřata,“ vyjmenovává Franco, který pacienty ošetřuje jak v ordinaci, tak v terénu.
A proč právě exotická zvířata? „V první řadě asi proto, že jsem v dětství mezi nimi vyrůstal – mezi (pro vás) exotickými ptáky a dalšími zvířaty v mé domovině v Jižní Americe, konkrétně v Paraguayi, odkud pocházím. A za druhé asi proto, že jsem během studia zjistil, že exotická medicína je dost specifická a málo zkoumaná, což pro mě bylo výzvou,“ vzpomíná veterinární lékař. Předností exotické medicíny je podle něj široká škála různých zvířat – od miniještěrek přes obojživelníky, ryby, ptáky, až po lvy a jiné kočkovité šelmy.
Zobák jako nový
Nejčastějšími pacienty jsou ještěři, zejména agamy a chameleoni, které trápí kostní onemocnění, vnitřní i vnější paraziti a u samic zadržené snůšky vajec. Častými návštěvníky ordinace jsou i papoušci, nejvíce kvůli potížím s trávením, záněty volete nebo deformacemi zobáku. Problémem bývá i škubání peří z psychických či fyzických důvodů. S tím vším si musí umět veterinární lékař poradit.
Stejně jako u psů a koček, i u ještěrů, hadů nebo papoušků dochází k pochybení majitelů a chovatelů. „Někteří nerespektují přirozené podmínky daného zvířete. Například u ještěrů jsou specifické požadavky jako UV světlo a intenzita světla, doba osvětlení nebo vlhkost a typ substrátu,“ popisuje Sebastian Franco. U papoušků je pak největším problémem rozmazlování v podobě překrmování, což opeřencům škodí. „Na druhé straně jim majitelé nedopřejí jejich vlastní specifické potřeby,“ doplňuje Franco.
Vedle pštrosa i holub z ulice
Přestože každý pacient je jiný a svým problémem jedinečný, několik z nich Francovi přece jen utkvělo v paměti o něco více. Jedním z nich je i zvědavý pštros, který sezobl porcelánový střep. „V noci jsme ho operovali na pohotovosti. Kvůli tomu měl asi patnácticentimetrovou ránu v jícnu komunikující s krční oblastí. Naštěstí pacient druhý den již běhal po dvorku a hledal další střepy,“ popisuje Franco a po pštrosovi vzpomíná i na želvu, které musel po pádu z třetího patra rekonstruovat krunýř, nebo karakala Jerryho s chronickou hypokalcemií a mnohočetnými zlomeninami.
Mezi exotickými pacienty se vyjímají „obyčejní“ holubi, mnohdy zachránění z ulice. „Spolupracujeme s několika spolky a záchrannými stanicemi, které se zabývají ochranou a pomocí různým druhům zvířat. Jsou mezi nimi i spolky na pomoc holubům. Občas se stane, že přivezou i holuba se zdravotními problémy, které jsou v podstatě obdobné, jako u exotických papoušků,“ říká Sebastian Franco, pro kterého podle jeho vlastních slov není žádný den v ordinaci stejný.
