V 60. letech se Ferrari skutečně málem stalo součástí Fordova gigantu. Ferrariho odmítnutí transakce vyústilo v nesmiřitelný boj na závodní dráze.
Grand Prix, Le Mans, Rivalové... To je výčet nejslavnějších a po umělecké i realistické stránce nejlepších filmových snímků o prostředí automobilových závodů. V předminulém roce se mezi „petrolheadskou“ klasiku zařadil také film pojednávající o souboji značek Ford a Ferrari během 24hodinového závodu v Le Mans. Jak se ve skutečnosti odehrály dramatické děje popsané v Le Mans '66?
Když pomineme um jejich tvůrců, staly se všechny shora uvedené filmy kultovními ze dvou hlavních důvodů: jednak jde v každém jednotlivém případě o skvělé retro nabité auty z plakátů a jednak jsou vždy více či méně inspirovány skutečnými událostmi a postavami. Také nelítostné souboje vozů Ford a Ferrari, které ve druhé polovině 60. let zvedaly ze sedel diváky vytrvalostních závodů, byly vděčným námětem vynikajícího filmu. Jak se ale vše odehrálo ve skutečnosti?
Jeden z titulních hrdinů příběhu, závodník Ken Miles.
Jeden z titulních hrdinů příběhu, závodník Ken Miles.
Chtěl někdy Ford koupit Ferrari?
Ano. Na začátku 60. let byla láska Henryho Forda II. k automobilovým závodům jedním z důvodů, proč se rozhodl, že společnost Ford Motor Company začne závodit. Ještě podstatnější důvod souvisel se skutečností, že Ford potřeboval marketingovou podporu tváří v tvář svým padajícím prodejům a tvrdé konkurenci společnosti General Motors, zejména pokud jde o přilákání mladších zákazníků.
Drobným problémem ale bylo, že Ford neměl ve svém výrobním programu žádné ryze sportovní, natož závodní auto. V roce 1963 se tedy Henry Ford II (vnuk a jmenovec zakladatele společnosti) rozhodl, že nejrychlejším způsobem, jak dostat Ford na závodní dráhu, bude nákup malé italské automobilky Ferrari, známé už tehdy špičkovými sporťáky. Ford poslal skupinu vyjednavačů do italské Modeny, aby uzavřel dohodu s Enzem Ferrari, což zabralo měsíce detailních jednání. Ve filmu byla samozřejmě jednání urychlena.
Film odhaluje, že Fordova nabídka činila 10 milionů dolarů. Enzo Ferrari s dohodou nejprve souhlasil, smlouva však měla mj. obsahovat klauzuli, která stanovovala, že Ford bude kontrolovat rozpočet firmy (a s ním související rozhodování). To se také stalo kamenem úrazu. „Inženýr“ Ferrari jednoduše nedokázal zkousnout myšlenku, že by měl rozhodnutí týkající se jeho závodního týmu mít pod kontrolou kdokoli jiný. Tím se stala jakákoliv dohoda nemožná.
Filmovou fikcí jednoznačně je, že by Ferrari jen využil Ford k získání více peněz od koncernu Fiat. Italský gigant koupil podíl ve Ferrari až počátkem roku 1969, tedy dlouho po prvním vítězství Fordu v Le Mans. Je ale každopádně pravdou, že rozzlobený Henry Ford II. se hrdému Ferrarimu snažil pomstít vybudováním vlastního závodního týmu a postavení sportovního vozu, který by mohl porazit Ferrari na nejprestižnějších automobilových závodech na světě. Povedlo se – Ferrari už v Le Mans od roku 1965 nikdy nezvítězilo.
V roce 1965 to Fordu ještě nevyšlo.
V roce 1965 to Fordu ještě nevyšlo.
Byly rané verze Fordu GT40 opravdu tak nebezpečné?
Ano. Ford GT40, který soutěžil v Le Mans v letech 1964 a 1965, nebyl zdaleka dokonalý a Ford oba zmiňované ročníky nedokončil. Jak byla jeho auta rychlá, tak byla také choulostivá. Selhávaly převodovky, praskala těsnění hlavy válců a přední brzdové kotouče se během několika sekund zahřívaly až na 1 500 stupňů a přestávaly fungovat. Při zkušební jízdě v roce 1964 havarovaly dvě aerodynamicky nestabilní GT40. Nehody přiměly zkušebního jezdce Fordu Roye Salvadoriho testovací program opustit. „Odhlásil jsem se z tohoto programu, abych si zachránil život,“ poznamenal tehdy.
Carroll Shelby byl legendárním šéfem amerických závodních týmů a také úpravcem sportovních vozů. Málo se ví, že v mládí sám závodil. Ve filmu jej ztvárnil Matt Damon.
Carroll Shelby byl legendárním šéfem amerických závodních týmů a také úpravcem sportovních vozů. Málo se ví, že v mládí sám závodil. Ve filmu jej ztvárnil Matt Damon.
Přestal Carroll Shelby závodit kvůli problémům se srdcem?
Ano. Shelby (představovaný Mattem Damonem) byl teprve třetím americkým jezdcem, který kdy vyhrál Le Mans, když spolu s Angličanem Royem Salvadorim zvítězil v roce 1959 s vozem Aston Martin. Shelby skutečně trpěl vážným onemocněním srdce, a sice anginou pectoris. Toto zjištění přimělo Shelbyho, aby odešel do závodnického důchodu. Stejně jako ve filmu musel pravidelně polykat tablety nitroglycerinu. O několik desetiletí později, v roce 1990, se podrobil transplantaci srdce.
Ken Miles byl v období, které zobrazuje film Le Mans 66 v pokročilém závodickém věku - v roce 1966 mu bylo už 48 let. Na plátně jej zpodobnil Christian Bale.
Ken Miles byl v období, které zobrazuje film Le Mans 66 v pokročilém závodickém věku - v roce 1966 mu bylo už 48 let. Na plátně jej zpodobnil Christian Bale.
Opravdu řídil Ken Miles během druhé světové války tank?
I tohle je pravda. Na začátku druhé světové války byl Miles vyslán do protiletadlové jednotky. Poté pracoval jako ženista a v roce 1942 byl povýšen na seržanta. Technicky se podílel na přistávání letadel během vylodění v Normandii v den D roku 1944 jako člen tankové jednotky. Pokud jde o jeho manželku Mollie (Caitriona Balfe) a syna Petera (Noah Jupe), jde také o skutečné postavy Mollie a Petera Milesovi.
Podíleli se Carroll Shelby a Ken Miles skutečně na vývoji závodního vozu Ford GT40?
Ne tak docela. Film Le Mans '66 líčí automobilového designéra Carrolla Shelbyho (Matt Damon) a britského pilota Kena Milese (Christian Bale) jako rebely, kteří bojují proti zásahům závodního ředitele Fordu Lea Beebeho (Josh Lucas). Tady ale šlo vyloženě o snahu vytvořit přitažlivější příběh kolem dvou hlavních postav. Film také záměrně opomíná obrovské množství lidí, kteří byli zodpovědní za úspěch modelu GT40 na 24 hodin Le Mans. Ve skutečnosti se kromě Shelbyho a Milese na řešení složitých technických překážek v neuvěřitelně krátkém časovém horizontu podílelo i mnoho dalších talentovaných zaměstnanců a dodavatelů Fordu. Mezi ně patřili i byrokraté Fordu v sídle v Dearbornu v Michiganu, přezdívaného Skleněný dům.
Vzal Carroll Shelby Henryho Forda II. na ďábelskou projížďku?
Ne. Ve skutečnosti velkého šéfa provezl Ken Miles. Neexistují ale žádné záznamy o Fordově pláči, stejně tak není pravda, že by Shelby zamkl Lea Beebeho v kanceláři, zatímco Ford byl odvezen na projížďku.
Ken Miles si ve filmu užil svoje s Leem Beebem, šéfem zavodního oddělení Fordu. Ve skutečnosti to tak žhavé nebylo.
Ken Miles si ve filmu užil svoje s Leem Beebem, šéfem zavodního oddělení Fordu. Ve skutečnosti to tak žhavé nebylo.
Odmítl šéf závodního oddělení Fordu Leo Beebe v roce 1965 poslat Kena Milese do Le Mans?
Ne. Konflikt mezi Kenem Milesem a byrokratem z Fordu je ve filmu významně přibarven. Miles v Le Mans v roce 1965 dokonce startoval, byl nucen odstoupit kvůli poruše převodovky.
Vsadil Carroll Shelby své podnikání na vítězství Kena Milese v závodě?
Ne. Carroll Shelby se s Henrym Fordem II. o svůj byznys nikdy nesázel. Fordova pravá ruka Leo Beebe pouze vznesla námitky proti rizikům spojeným s účastí Kena Milese v závodech.
Byl Enzo Ferrari v Le Mans?
Ne. „Tohle je ńejvětší mystifikace celého filmu: Il Comendatore Ferrari se v inkrimovaných letech v Le Mans nikdy neobjevil,“ říká režisér James Mangold. „Nemohl jsem ale vydržet myšlenku, aby se ve filmu aspoň na chvilku neobjevil. Promiň, historie!“ Pokud jde o Henryho Forda II., ten v Le Mans přítomen byl.
Formace, ve které vítězné Fordy dojely do cíle, se stala důvodem nečekané změny konečného pořadí závodu.
Formace, ve které vítězné Fordy dojely do cíle, se stala důvodem nečekané změny konečného pořadí závodu.
Je dojezd do cíle a následné vyhlášení vítěze odrazem skutečnosti?
Ano, dobové dokumenty jednoznačně prokazují, že tři Fordy GT40 dorazily do cíle v šípovité formaci s Milesem na čele. Je také pravda, že koncem závodu se Ken Miles pohyboval zhruba tři minuty před ostatními vozy, ale vedení Fordu mu prostřednictvím boxové signalizace skutečně nařídilo, aby zpomalil a všechny tři vozy mohly projet cílovou páskou společně. Miles touto myšlenkou nebyl ve skutečnosti tak pobouřen jako ve filmu a disciplinovaně ubral plyn. Říká se ale, že navzdory týmovým příkazům Bruce McLaren s druhým Fordem na poslední chvíli zrychlil, aby skončil těsně před Milesem (ve filmu cíl všechny tři vozy protínají současně).
I když byl Ken Miles na konci závodu mírně vpředu nebo na stejno s McLarenem, výhru ho stála skutečnost, že poslechl rozkazy Forda a zpomalil. Důvodem bylo to, že funkcionáři závodu rozhodli, že protože Bruce McLaren a Chris Amon startovali do závodu z místa dále od startovní/cílové čáry než Miles, překonali za stejnou dobu větší vzdálenost. Na rozdíl od filmu také Carroll Shelby připustil, že se na rozhodnutí o sešikování tří automobilů Ford podílel a po zbytek svého života jej litoval. Kena Milese stálo vítězství.
Kolik peněz utratil Ford za vítězství v Le Mans a podílel se finančně na vzniku filmu?
Odhaduje se, že Ford vynaložil na úsilí o vítězství v 24 h Le Mans ne méně než 25 milionů dolarů (někteří odhadují až 100 milionů dolarů). Kromě poskytnutí určitých archivních materiálů pro zpřesnění filmových skutečností se Ford na výrobě filmu nikterak nepodílel. Film je založen na knize A.J. Kniha Baime z roku 2009 jeď jako ďábel: Ford, Ferrari a jejich bitva o rychlost a slávu v Le Mans.
Zemřel Ken Miles krátce po závodě v Le Mans
Ano. Ken Miles se zabil během podivné nehody při zkušební jízdě s další evolucí vítězného vozu Ford GT40 J, který měl být nástupcem Fordu GT40 Mk II. V rychlosti přes 300 km/h vyletěl z trati okruhu v Riverside v jižní Kalifornii. Auto se po vyjetí z dráhy převrátilo, narazilo do hliněného náspu a začalo hořet. Při nárazu se rozpadlo na prvočinitele a Miles vypadl i se sedačkou volně do terénu. Byl na místě mrtev.
