Nina Farooqiová (vlevo) vyrazila na fotbalové semifinále mezi Anglií a Dánskem. Stálo ji to místo. Zdroj: Nina Farooqiová
Fotbal je pro velkou část anglického národa vším. A občas stojí i za nějakou tu lež. Fanynka Nina Farooqiová chtěla vidět svoji reprezentaci v semifinále mistrovství Evropy naživo, a tak se v práci hodila marod, aby stihla být na londýnském stadionu včas. Měla tu smůlu, že ji během zápasu s Dánskem zachytily televizní kamery, jak na tribuně slaví. Její tvář obletěla svět. Farooqiovou v ochozech zahlédl i její šéf a druhý den ráno na ni čekala výpověď.
Farooqiová se starala o digitální obsah v jedné firmě sídlící v lázeňském městečku Ilkey na severu Anglie. Do Londýna, kde se hrálo semifinále Eura, to měla daleko, a i když utkání začínalo až ve 20 hodin místního času, věděla, že z práce to do Wembley nemůže stihnout včas. Ale nechtěla přijít o tak velkou událost, na kterou navíc dostala od kamarádky vstupenku zadarmo. Chtěla být přímo u toho, jak Albion po dlouhých 55 letech postoupí do finále fotbalového šampionátu, ať už evropského, či světového.
A tak svým nadřízeným řekla, že je nemocná a ve středu do práce nepřijde. Když ale Harry Kane vstřelil proti Dánsku vítězný gól v prodloužení, bylo jasné, že se Farooqiová doma neléčí. Naneštěstí fanynku zabraly kamery, jak emotivně slaví trefu kapitána anglické reprezentace přímo na tribuně zabalená v anglické vlajce.
„Mám smíšené emoce. Postoupili jsme do finále, stále jsem nadšená, ale zároveň jsem přišla o práci,“ řekla 37letá Farooqiová pro web Telegraph. Mezi miliony diváků u televize byl totiž i její šéf, a ten tak rychle věděl, že zaměstnankyně o své nemoci lhala.
Proč si žena nechtěla říct o volno a jít ven s pravdou? Bála se, že by ho nedostala, protože v práci mělo být ten den málo lidí. Zato na londýnském stadionu jich bylo hodně – takřka 60 tisíc. Farooqiová měla smůlu, že z takového množství diváků zabraly kamery zrovna ji.
„Byly jsme ve všech zprávách, můj obličej byl na každé televizní obrazovce po celém světě – mám přátele z Austrálie a Ameriky, kteří mi říkali, že mě viděli. Můj telefon vybuchl. Celý svět mě viděl oslavovat,“ uvedla dále a poznamenala, jak moc fotbalem žije už od dětství.
„Mám v živé paměti, jak jsem brečela na mámině gauči, když Gareth Southgate (současný trenér anglické reprezentace, pozn. red.) neproměnil penaltu v semifinále Eura 1996 proti Německu. Fotbalový fanoušek uvnitř mě to nedokázal překousnout. Fotbal je můj život,“ uzavřela.
