Francie směřuje k předčasným volbám. Co vleklá politická krize v zemi znamená pro EU?
Sébastien Lecornu sliboval stabilizovat zemi po řadě francouzských vlád, které u moci setrvaly sotva několik měsíců. Namísto toho ale sám rezignoval po pouhých 28 dnech ve funkci. Co teď Francii čeká? A jak krize hospodářsky druhé nejvýznamnější země EU dopadne na ostatní členské státy, včetně Česka?
Jmenování Lecorna bylo podle komentátorů posledním pokusem prezidenta Emmanuela Macrona dosadit do čela země někoho z jemu blízkého středopravicového kruhu, píše deník The New York Times.
ČTĚTE TAKÉ: Odmítne vláda ETS 2 a migrační pakt? Nic by to nezměnilo, jen poškodilo pověst ČR, říká expert
Taková strategie by sice mohla fungovat, ovšem jen v případě, že prezident má pod kontrolou parlament. Aktuální skóre Francie i prezidenta Macrona je pět vlád za posledních 21 měsíců a chaos. Nyní prezident ztrácí vzhledem k chybějící většině v parlamentu spojence, stejně jako půdu pod nohama.
Marine Le Penová u soudu Zdroj: čtk/profimedia.cz
Zužuje se mu především výběr kandidátů, kteří by byli schopni sjednotit tři rozhádané tábory: nacionalistickou krajní pravici Marine Le Pen, levici a krajní levici, kterou nejhlasitěji zastupuje Jean-Luc Mélenchon, a oslabený střed se slábnoucí loajalitou k Macronovi, jehož funkční období se pomalu chýlí ke konci.
Není to nicméně pouze Macronův mandát, který má datum splatnosti. Akutní otázkou, s níž se musí parlament vypořádat, je také rozpočet Francie na příští rok a propastný deficit veřejných financí.
Lecornu ztroskotal na rozpočtu
Lecornu je blízkým spolupracovníkem Macrona, krizovým manažerem a bývalým ministrem obrany. Jeho neúspěch při hledání kompromisu ohledně rozpočtu na rok 2026, který by byl podle listu Financial Times přijatelný pro tábor prezidenta, středopravici i středolevici – ovšem nikoli pro Le Penovou, nevěstí nic dobrého pro budoucí kandidáty.
Francie přitom již nyní má jeden z nejvyšších státních dluhů mezi členy EU. Ten v roce 2025 směřuje k zhruba 5,4 procenta HDP, informoval deník Le Monde.
Odstupující francouzský premiér Sébastien Lecornu Zdroj: profimedia.cz
Navzdory těmto vyhlídkám se však ve francouzské poslanecké sněmovně nenachází dostatečná podpora pro konsolidaci státního rozpočtu. A nalezení úspěšného kompromisu mezi partajemi je jen nepravděpodobné.
V pondělí před svým odchodem z čela kabinetu Lecornu prohlásil, že práce v parlamentu je podle něj nemožná. „Byl jsem připraven na kompromis, ale každá strana chtěla, aby ostatní strany přijaly všechny její podmínky,“ uvedl.
Dopad na zbytek Evropy
V Bruselu a dalších evropských metropolích mezitím panují podle serveru Politico obavy, že vůdčí postavení prezidenta Emmanuela Macrona v mezinárodních otázkách, jako jsou Ukrajina a Gaza, bude nyní kvůli nestabilitě doma ve Francii zásadně oslabeno.
Část z nich dokonce vyslovila obavy, že by v důsledku toho mohla nakonec být ohrožena ekonomika celé eurozóny. Přestože by takový scénář neměl hrozit v blízké době, situace je dlouhodobě neudržitelná.
„Francie je too big to fail (příliš velká na to, aby zkrachovala), takže tato nekonečná politická nestabilita ohrožuje celou eurozónu,“ řekl Politico diplomat jedné z členských zemí EU za podmínky anonymity.
Francouzský prezident Emmanuel Macron na jednání v Bílém domě (18. 8. 2025) Zdroj: profimedia.cz
Francie je druhou největší ekonomikou Evropské unie, vedoucí silou v G7, jedinou jadernou velmocí EU a stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Stejně významné je, že pod Macronovým vedením je Francie politickou silou, která se zásadně podílí na směřování EU srovnatelně s Německem.
Ovšem v situaci, kdy má Francie rozhádaný parlament, její síla znatelně oslabuje – což není dobrá zpráva pro žádný z evropských států. Spolupráce Francie a Berlína tak tvoří motor evropské politiky, tradičně považovaný za nutnost pro silnou a efektivní EU. Macronovy problémy toto nyní výrazně ztěžují.
Byl to například právě Macron, kdo se před lety stal hlavním propagátorem strategické nezávislosti Evropy i její podpory Ukrajině.
Růst strany Le Penové
Pád premiéra méně než měsíc po jeho jmenování Macronem nyní pouze posiluje pozici lídryně krajní pravice, která volá po nových volbách.
Má k tomu totiž jasný důvod – průzkumy veřejného mínění jasně ukazují, že její strana Národní shromáždění, největší samostatná strana v parlamentu, má silnou podporu alespoň v prvním kole parlamentních voleb.
Poslední z průzkumů ze začátku září, který provedla agentura Ifop, ukazuje, že strana Le Penové má podporu 33 procent, zatímco Macronovu stranu Obnovu by volilo pouze 14 procent respondentů.
France, Ifop poll:
— Europe Elects (@EuropeElects) September 14, 2025
RN and allies-PfE: 33% (+1)
PCF/LÉ/PS/PP-LEFT|G/EFA|S&D: 19% (n.a.)
Ensemble-RE: 14% (-1)
LR-EPP: 12% (-1)
LFI-LEFT: 9% (n.a.)
REC-ESN: 4%
Divers gauche-*: 3% (-1)
DLF→ECR: 2%
Divers droite-*: 2%
Far-left c.-*: 1%
Divers-*: 1%
+/- vs. 05-08 September 2025… pic.twitter.com/NzK3fVYfNl
Macron by ovšem nyní přání Le Penové mohl vyjít vstříc. A to i navzdory vysoké oblibě krajně pravicového Národního shromáždění.
„Vyčerpali jsme všechny možnosti, jak v tomto parlamentu najít stabilní vládu,“ uvedla v rozhovoru pro The New York Times Anne-Charlène Bezzina, vyučující veřejné právo na Univerzitě v Rouenu. „Nejlepším řešením jsou tedy volby a rozpuštění parlamentu, což alespoň vyjasní vůli veřejnosti,“ říká.
Kdo by mohl stanout v čele vlády?
Prezident nicméně není povinen vyhlásit předčasné volby. V současné chvíli by z takového kroku netěžila ani jeho vlastní politická strana.
Možnou alternativou, která se Macronovi nabízí, je jmenování nového premiéra z řad levice. Takovou osobností by se podle Financial Times mohl stát Bernard Cazeneuve, bývalý socialistický premiér.
Prezident se dlouho bránil takovému jmenování vzhledem k požadavkům levice na zavedení daně z majetku a zrušení některých Macronových vlajkových pro podnikatelských reforem.
Další možností je posadit do křesla úřednického předsedu vlády bez stranické příslušnosti.
Jaký bude osud Macrona?
V ohrožení by se ale mohl ocitnout i sám Macron.
Podle francouzské ústavy je prezident volen samostatně a Macronovo druhé funkční období trvá do roku 2027. Sám opakovaně vyloučil, že by hodlal odstoupit dříve, než jeho mandát skončí.
Výzvy k jeho rezignaci ale sílí. A to jak ze strany jeho někdejších spojenců, tak od protestujících, kteří v posledních týdnech vyšli do ulic. Mnozí považují současnou krizi za Macronovu vlastní vinu, za niž by měl nést odpovědnost – a za jediný způsob, jak patovou situaci vyřešit.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Ukrajinci našli slabé místo Rusů. Údery na rafinerie vyvolaly krizi, dopadají na obyčejné lidi
Vystudovala bohemistiku a mediální studia na Univerzitě Karlově. První novinářské zkušenosti získala v redakci webu Euractiv, kde se věnovala evropské politice. O volném čase ráda chalupaří, sportuje nebo čte. Do redakce CNN Prima NEWS nastoupila v březnu 2025.
