Galásek o Ibrahimovicovi: Svérázná povaha. Chtěl slyšet, že je lepší než Koller

Čas neúprosně letí, ale v případě Zlatana Ibrahimovice platí ono „věk je pouze číslo“. Na podzim oslavil 39. narozeniny, přesto stále válí na nejvyšší úrovni – momentálně v AC Milán. Ve svém CV má i jiné významné adresy včetně Juventusu Turín, Manchesteru United, Paris Saint-Germain, Barcelony a také Ajaxu Amsterdam. Když k „Potomkům bohů“ v roce 2001 muž silných prohlášení přestoupil, vítal ho i Tomáš Galásek, který tehdy v nizozemském celku působil už rok.

V okamžiku, kdy k vám do Ajaxu 19letý Ibrahimovic ze Švédska přicházel, čekal byste, že může udělat takovou kariéru plnou jedinečných gólů?
Určitě si to v první chvíli nikdo nemyslel. Viděli jsme, že přijde mladý a vysoký hráč. Z menšího klubu – Malmö – se stěhoval do velkého. Ale hned od prvního tréninku všem ukazoval, co v něm je. Byl zajímavý zejména technikou, kterou velmi dobře zvládal i přes svoji výšku, a bylo celkově postupem času jasné, že z něj bude výtečný fotbalista. Ajax mu ve fotbalovém růstu určitě hodně pomohl.

Zmiňoval jste techniku, ale překvapil vás během prvních dní ještě něčím?
Hlavně tím, že si hned zjednal respekt (úsměv). S náhradním brankařem, kterému bylo tehdy přes 30 let a pomalu by mu mohl dělat tatínka, se po nějakém souboji chytnul. V konfliktu ukázal, že si ani v 19letech od nikoho nenechá nic líbit, a tedy velmi rychle ho respektovali i starší hráči. A měl bych takovou perličku.

Povídejte.
Chvíli poté, co přišel, se psalo, že jsme koupili rychlého hráče. Konkrétně se to objevilo v největších novinách v Nizozemsku De Telegraaf. Akorát to mysleli tak, že při řízení ve městě překročil rychlost. Měli jsme mít rychlého hráče, ale zatím ne na hřišti (úsměv).

Na dres si dal Zlatan, ale dlouho u toho nevydržel

Ibrahimovic je také známý svojí flexibilitou, a to především díky tomu, že se věnoval taekwondu. Byla jeho hypermobilita něco, co vás hned praštilo do očí?
Hlavně ukazoval to, jakou má sílu, třeba když se různě svlékal v kabině. Ale já jinak ani předtím neměl páru, že se taekwondu věnoval.

Už jste zmínil příhodu s gólmanem. Bylo tím pádem asi velmi brzy znát, že Ibrahimovic je poměrně specifická osobnost, že?
Je to trochu složitější povaha. Bylo hned jasné, že jeho je nátura specifická, sice přišel ze Švédska, ale má balkánské kořeny. Proudila v něm divoká krev. A k tomu, jak byl svůj, pasovalo i to, že si první rok nechal dát na záda na dres jen Zlatan. Možná si myslel, že to bude pro lidi jednodušší na zapamatování a zní to lépe. Pak ale asi pochopil, že napřed musí něco dokázat, možná v tom hrála roli i trochu pověrčivost, protože první rok se mu tolik nedařilo.

Jak vycházel se spoluhráči – pouštěl si je k tělu?
Klasicky se projevovalo jeho silné ego (úsměv). Velkou konkurenci tvořili zejména tehdy mladí Nizozemci – Rafael van der Vaart a Wesley Sneijder. A Ibrahimovic poměrně těžce nesl, že oni byli možná trochu více v záři reflektorů než on, což v kabině dával celkem najevo. V tomto to moc nefungovalo. Na hřišti ale podle mě nebyl problém. A jelikož jsme byli kulturně poměrně rozmanitý tým, on si rozuměl spíše s cizinci. Každopádně si myslím, že speciálně kvůli Van der Vaartovi si vydobyl přestup do Juventusu. Asi by pro klub nebylo dobré, kdyby v něm zůstali dále oba dva.

A byl tedy – pomineme-li vztahy se Sneijderem a Van der Vaartem – družnější povahy?
Spíše se bavil s mladšími fotbalisty, mně už tou dobou bylo kolem 30 let, takže jsem se úplně neúčastnil nějakých sezení na kávičce. Mimo hřiště jsem ho úplně nezažil. On si rozuměl především s Nigelem de Jongem nebo Stevenem Pienaarem. Tam si to sedlo dobře a měl s nimi opravdu dobrý vztah i mimo kabinu.

Takže jste se s Ibrahimovicem nikdy rozsáhleji nezapovídal?
Asi ani ne. Jediné, na co si vzpomínám, bylo to, když po mě vždy chtěl, abych ho hodnotil lépe než Honzu Kollera. Chtěl mít pocit, že je dobrý hráč, tak jsem mu dělal radost, povzbudil ho a měl jsem klid (úsměv). Musím říct, že s cizinci opravdu vycházel lépe, dal by za ně ruku do ohně.

Fanoušci ho měli rádi i přes spory s Van der Vaartem

Vy jste v Ajaxu působil ještě dvě sezony poté, co Ibrahimovic odešel do Juventusu Turín. Za tři roky, kdy byl Zlatan v Amsterdamu jste vyhráli dva ligové tituly, když pak odešel, čekal Ajax na trofej z Eredivisie až do sezony 2010-2011. Bylo znát, že týmu schází?
Určitě. Sice potřeboval nějaký čas na adaptaci, ale tak je to skoro u každého hráče. Po první sezoně, kdy se možná spíše rozkoukával, pomáhal opravdu hodně. V šestnáctce byl pak neubránitelný a rozhodoval skutečně důležité zápasy.

Nezapomenutelné je zejména jeho sólo…
…Ano, jistě, v lize proti Bredě. Naznačil střelu, pak ještě jednou a ještě a ještě. Měl jsem velkou radost. Hned jsem si říkal, že to musí být nejhezčí gól v historii Ajaxu. Bylo to v době, kdy měl právě už určité neshody s Van der Vaartem. Pak také kamery na tribuně zabíraly Van der Vaarta, jak tomu sólu přihlížel. On tehdy trenérovi Ronaldu Koemanovi (současnému kouči Barcelony, pozn. red.) řekl, že s Ibrahimovicem v jednom týmu hrát nebude. Byl tedy mezi zraněnými jen v ochozech. A Ibrahimovic mu před očima vysekl takovýto kousek. Sdělil mu tím: „Tak vidíš, co umím.“ Pro trenéra byl tento spor hodně těžký.

Jak na tom byl Ibrahimovic s popularitou u fanoušků, když si takto nerozuměl s domácím hráčem, navíc odchovancem?
Fanoušci ho určitě měli moc rádi. Stoprocentně si u fanoušků udělal dobré jméno, přece jen leccos dokázal, takže oni asi neřešili tyto spory. Možná až v té finální fázi, když říkal, že chce odejít, mohlo to být složitější. Ale nepamatuju si, že by se postavili proti němu. Byl to idol.

Od odchodu Ibrahimovice z Ajaxu uplynulo už 15 let, přesto pořád hraje, a to na nejvyšší úrovni v AC Milán. Co říkáte na tuto jeho dlouhověkost, protože v 39 letech už většinou nehrají fotbalisté ani na daleko nižším levelu?
Je to úžasné. Mohu to posoudit podle sebe – věděl jsem, že v 36 letech je ohromně těžké udržet se na úrovni Bundesligy (tehdy hrál Galásek za Borussii Mönchengladbach, pozn. red.), je obtížné chytat hráče. Už se vám hlavou honí, že na to úplně nemáte. On si to prodlužuje poměrně neuvěřitelně. Ale jde si za svým. Má to, co si umane. A pokouší se to všem dokázat. Je to zkrátka Zlatan.

Myslíte si, že se v létě, kdy mu končí smlouva, se vydá ještě hrát do Švédska, kde dokonce částečně vlastní klub Hammarby IF?
Těžko říct. Podle mě už pomalu nastává čas, aby ukončil kariéru. A možná by to bylo lepší na vrcholu, čili si myslím, že skončí v AC. Ale těžko říct, nevíme, jak se bude cítit.