Ve spisech nacistické justice, které aktuálně studuje historik Jan B. Uhlíř, byl nalezen další výjimečný dokument. Originální udání z roku 1940 sepsané pronacistickým českým novinářem Karlem Lažnovským, kterého nechal český odboj o rok později otrávit při známé chlebíčkové aféře. „Spisy, které dosud v archivech ležely ladem, vydávají neočekávaná svědectví. Tohle je první skutečný důkaz, jak Lažnovský udával gestapu,“ říká Uhlíř.
O pátrání předního českého odborníka na protektorátní dějiny Jana B. Uhlíře ve spisech německých soudů z nacistické éry informuje CNN Prima NEWS pravidelně. Historik nyní zpracovává spisy Lidového soudního dvora v Berlíně (Volksgerichtshof, soud zřízený nacisty pro potírání nejtěžších politických trestných činů – velezrady a zemězrady), který poslal na smrt i stovky českých odbojářů. „V minulých dnech jsem k mému překvapení našel i udání, které od konce války leželo nepovšimnuto,“ říká Uhlíř a neskrývá radost z badatelského úspěchu.
Kdykoliv zavolá tajná státní policie
V soudním spise protektorátního šéfredaktora deníku Večerní České slovo Luďka Stránského historik objevil udání významného českého pronacistického předáka Karla Lažnovského. Kolaborantský novinář hlásal společně s několika dalšími aktivistickými žurnalisty naprostou oddanost českého národa Třetí říši.
Unikátní objev: Dopisy Čechů psané těsně před popravou nacisty
Přední český odborník na protektorátní dějiny Jan B. Uhlíř začal s výzkumem unikátních archiválií, které dokumentují soudní procesy a popravy 617 českých odbojářů v obávané berlínské věznici Plötzensee. Za komunistů se o dokumenty zajímala hlavně StB, od roku 1989 však leží v archivu takřka nepovšimnuty. „Ve složkách nacházím i poslední dopisy psané před popravou, které nebyly rodinám nikdy odeslány,“ líčí Uhlíř exkluzivně pro CNN Prim NEWS krátce před výročím německé okupace (15. března 1939).
„Zatím je to pouze můj odhad, ale nalezené udání pro gestapo zřejmě Lažnovský napsal s cílem získat pozici šéfredaktora těchto novin, což se mu nakonec podařilo,“ přemítá Uhlíř.
Udání je datováno 31. říjnem 1940 a Lažnovský ho ukončil až neuvěřitelně vstřícnou větou, kterou se plně odevzdal do služeb gestapa čili německé tajné státní policie: „Jsem kdykoliv na telefonické zavolání k dispozici tajné stání policii.“
Tahle věta je především svědectvím o jeho fanatické loajalitě nacistickému systému. Na předchozích čtyřech stranách obsáhlého dopisu ale udal konkrétní novináře i své šéfy z redakce Večerního Českého slova. A tím pádem vydal kolegy do spárů gestapa a ohrozil tak jejich životy, navíc i životy jejich rodin.
V redakci kutí něco nekalého
Udání našel historik náhodně, v soudním spise šéfredaktora Večerního Českého slova Luďka Stránského, jenž skončil před porotou Lidového soudního dvoru v Berlíně. Zda to bylo jen kvůli oznámení Karla Lažnovského, zatím historik zjišťuje. Jisté je, že s denunciací kolegů před gestapem se Lažnovský nikterak nepáral.
„Redaktor Finger bývá ve své pracovně uzamčen, a to pravidelně okolo 6. hodiny večer. U šéfredaktora Stránského konají tři jmenovaní porady nebo rozhovory za zamčenými dveřmi. Z jejich počínání je jasné, že kutí něco nekalého,“ oznamoval novinář gestapu. A odvolával se na svědectví kolegy Bartoše, který do Večerního Českého slova psával podobné kolaborantské anebo antisemitské články jako Lažnovský, jeden z textů měl třeba titulek „Židovský jed je nutno izolovat“.
Zřejmě jsou členy maffie
Bartoš měl Lažnovskému dosvědčit, že šéfredaktor Stránský asi s kolegy Fingerem a Kolářem pravidelně diskutují za zavřenými dveřmi o poslední relaci zahraničního vysílání z Londýna. Kolaborující novinář přímo napsal: „Všichni tři, Stránský, Kolář a Finger, jsou členy nějaké maffie a provozují v redakci nějakou státu nepřátelskou nebo konspirační práci.“
Lažnovský posléze neváhal vyzvat šéfredaktora Luďka Stránského, aby „podezřelou“ činnost v redakci sám oznámil gestapu. „Žádal jsem jej, aby šel na tajnou státní policii. Když si není ničeho vědom, nemusí se bát. Řekl mi, že se obává zatčení a dlouhé vazby. Zejména však se bojí, že strhne do vyšetřování i jiné osoby. Řekl jsem mu, že se věc stejně nemůže utajovat, že já i Bartoš máme povinnost vše oznámit, neboť jinak jsme sami trestní,“ uvedl Lažnovský v udání.
Smrtící chlebíček
Šéfredaktor Stránský tedy zatčení nemohl uniknout, historik Jan B. Uhlíř nyní prověřuje osudy dalších redaktorů, které Lažnovský udal. Získaný post šéfredaktora Českého slova si ale práskač neužíval dlouho. Odboj se ho záhy rozhodl zbavit jakožto národního zrádce a byl otráven při známé chlebíčkové aféře 18. září 1941.
S popravou Milady Horákové souhlasil i Emil Zátopek. Protestoval Albert Einstein
V úterý 27. června 1950 v 5 hodin 38 minut ráno byla oběšena Milada Horáková (1901–1950). S rozsudkem smrti tehdy souhlasili i přední umělci, akademici či sportovci. „Rozsudek je výstrahou pro všechny, kteří by u nás v Československé republice hledali působiště pro své hanebné cíle,“ prohlásil olympionik Emil Zátopek. Prezidentskou milost pro Horákovou však žádalo několik světových osobností, mezi nimi i Albert Einstein.
Sedm aktivistických novinářů tehdy pozval k jednání protektorátní ministerský předseda Alois Eliáš a nabídl jim otrávené obložené chleby. Lažnovský otravě podlehl 10. října a byl pohřben jako hrdina. „Bil se za to, aby se český národ dostal na správnou cestu v soudobém dějinném vývoji,“ zaznělo v nekrologu vydaném v Českém slově.
Ve skutečnosti zemřel autor publikací Hovory s dějinami, Revoluce na postupu a Říše a my, které jsou dodnes považovány za nejhorší příklady kolaborační protektorátní ideologie. „A nyní má historická obec v ruce i první důkaz jeho udavačské činnosti. Dosud žádný takový dokument nebyl k dispozici,“ říká objevitel denunciačního listu Jan B. Uhlíř.
Nečekané unikáty v berlínských spisech
Spisy Lidového soudního dvoru v Berlíně po válce cestovaly Evropou. Sověti pečlivě prošli všechny složky a co považovali za důležité, odvezli do Moskvy. Ostatní zůstalo v Berlíně zhruba do poloviny padesátých let, kdy byla akta týkající se českých obětí oficiálně předána do Prahy. Složky ale skončily v Studijním ústavu ministerstva vnitra, kde je vytěžovala téměř výhradně Státní bezpečnost.
Po listopadu 1989 se dokumentace stala součástí Archivu bezpečnostních složek, nicméně historici o výjimečné materiály už třicet let neprojevují téměř žádný zájem. Dokumenty navíc nejsou v ideálním stavu, zhruba čtvrtina fondu vyžaduje brzkou konzervaci. Válečný papír byl nekvalitní, mnohé materiály nesou stopy plísní, jiné jsou ohořelé.
Uhlíř volá po vzniku vládní meziresortní komise, která by zaštítila záchranu fondu – jeho konzervaci a digitalizaci. „Význam tohoto fondu pro interpretaci dějin domácího odboje i kolaborace je daleko větší, než si zatím historická obec dovedla vůbec představit,“ dodává badatel pro CNN Prima NEWS.
