Všední den, úterý 11. září 2001, 15:00 hodin. Mnozí Češi už jdou z práce a chlapi se zastavují na jedno v oblíbených výčepech. Televize v zakouřené restauraci ale vysílá něco, co vypadá jako reklama na katastrofický film, v němž hoří mrakodrap. Bohužel, je to přímý přenos z New Yorku.
V 15:03 hodin (středoevropského času, ten newyorský lze získat odečtením šesti hodin) do mrakodrapů na Manhattanu naráží druhé letadlo. České hospody utichají a štamgasti propadají panice, že začala třetí světová. Zpráv je jen žalostně málo, televizní hlasatel napřed jen popisuje, co sám vidí na obrazovce: „Do druhé věže Obchodního centra narazilo další letadlo. O obětech nejsou informace. Obě budovy explodovaly a hoří.“
15:58 – „Americké úřady potvrdily, že Pentagon v hlavním městě Washington zasáhlo letadlo a že to byl teroristický útok.“
16:02 – „Jedna z budov Světového obchodního centra padá.“
16:28 – „I druhá věž padá.“
18:05 – „Společnost United Airlines potvrdila, že ztratila druhé letadlo na lince z Washingtonu do LA.“
19:00 – Moderátorka Martina Kociánová z televize Prima zahajuje hlavní zpravodajskou relaci: „A teď aktuální informace z teroristického útoku na Spojené státy. Terčem se tedy staly Spojené státy. Dvě zřejmě unesená dopravní letadla naletěla do mrakodrapů newyorského Světového obchodního centra, další stroje spadly na americké ministerstvo obrany ve Washingtonu a severně od Pittsburghu. Počet obětí není znám, mrtvých by mohly být stovky.“
Chlapi v hospodách objednávají po rumu a neví, co k tomu všemu říct. Alespoň v restauraci, v níž tehdy seděl autor tohoto textu, je téměř hrobové ticho. Jen nad výčepem hřímá televizor a dramaturg Miroslav Vlček, s nímž sedím u stolu, asi jednou za čtvrt hodiny zopakuje stále stejný povzdech: „To je strašné!“
Bylo to strašné. V úterý 11. září 2001 totiž opravdu započalo něco jako třetí světový konflikt, neboť radikální islamisté zahájili dlouhodobý totální boj s euroatlantickou křesťanskou (a judaistickou) civilizací. A ten den dostaly nová témata i pábitelské hovory v hospodách, neboť také tuzemský pivař se najednou stává součástí války, na jejíž konec zatím nedohlédne. Vždyť televizor nad výčepem i po dvaceti letech ukazuje záběry afghánských bojovníků, kteří by ve jménu islámského emirátu zřejmě splnili jakýkoliv rozkaz.
Zpropadený svět! Tohle je výzva k dalšímu pivu anebo možná rovnou ke štamprli. Česká hospoda vášnivě prožívá každý globální konflikt, i když k jeho vyřešení nemůže vůbec nijak přispět.
