Rozhovor s českým architektem, který viděl padat Dvojčata
Věděl jsem, že se kusy mrakodrapů Světového obchodního centra budou bortit, chtěl jsem hasiče varovat, říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS český architekt Jiří Boudník. V den teroristických útoků 11. září 2001 byl v New Yorku. V době nárazu prvního letadla pracoval v Brooklynu, který sousedí s Manhattanem. Hned vyrazil na místo tragédie a dalších šest měsíců pomáhal s odklízením trosek. Celý rozhovor s Boudníkem můžete sledovat v sobotu v rámci speciálního vysílání CNN Prima NEWS k 20letému výročí útoků.
Jak jste se o útoku dozvěděl a jaká byla vaše reakce?
Volala mi kamarádka. Zrovna jsem měl pracovní schůzku, pracovali jsme na stavbě federálního soudu v Brooklynu. V telefonátu říkala, že se něco stalo, pilot měl asi infarkt a naletěl do jedné z věží. Zprvu jsem to nepovažoval za důležité.
Posléze jste se vydal z Brooklynu na sousední Manhattan přes Brooklynský most.
Když jsem slyšel v rádiu, které jsem měl s sebou, že mosty a tunely budou další cíle útoku, dostal jsem strach. Nad hlavou létala letadla, myslel jsem, že je se mnou konec. Takže jsem se otočil a šel jsem zpátky do Brooklynu. Pak jsem zjistil, že šlo o americká letadla, proto jsem zase zamířil na Manhattan. To ještě stála severní věž, která ovšem spadla, když jsem došel k budově radnice.
Jaká byla vaše motivace, proč jste šel ke věžím?
Volal jsem známým, kteří v těch mrakodrapech pracovali, ale nezvedali mi telefon. Budova, kterou jsme stavěli, byla hned vedle vjezdu na Brooklynský most. Kolem nás projížděly sanitky a požární vozy. Vybavila se mi vzpomínka na rok 1993, kdy se islamista odpálil v podzemních garážích těch věží. Tehdy jsem chodil s jednou dívkou, která pracovala ve stém podlaží. Volala mi, že je chaos, musejí se evakuovat a všude je tma a kouř. Šel jsem jí naproti a když jsem tam dorazil, viděl jsem požární vozy zaparkované hned pod severní věží. Vybavilo se mi, že udělají to samé. Ale já tušil, že něco spadne, nevěděl jsem, že obě věže, myslel jsem, že půjde o nějakou část pláště. Chtěl jsem je proto varovat.
Kam až jste se dostal?
Pouze na náměstí před radnicí, zhruba půl kilometru od věží. V ten moment už dva mrakodrapy spadly, už nebylo koho varovat. Policie mě nepustila dál. Až druhý den jsem se vydal s kolegy stavaři odklízet trosky.
Co jste dělal 12. září?
Šel jsem do zaměstnání, ale nikdo si nedokázal představit, že bude pracovat. Když jsem byl na stavbě, domluvili jsme se s kolegy, že půjdeme prohledávat trosky a budeme hledat přeživší. Přemluvili jsme policisty, aby nás odvezli do epicenta tragédie.
Jak se vám povedlo je přesvědčit?
Měli jsme nářadí, provazy, pracovní helmy, asi usoudili, že můžeme pomoci.
A potom?
Jeli jsme přes prázdný Brooklynský most na vylidněný Manhattan, město vypadalo jako muzeum. Nikde žádné auto, žádný pohyb, téměř žádní lidé v ulicích. Když jsme dorazili, připadali jsme si jako na Měsíci. Všude byl prach, americká armáda nám rozdala roušky, byly ale úplně k ničemu. Nejdřív jsem s kyblíky odklízel trosky, ale necítil jsem se moc platný. Řekl jsem si, že najdu sadu plánů Světového obchodního centra, okopíruju je a dám je hasičům. Oni se tam pohybovali doleva, doprava, nevěděli, jestli stojí nad výtahovou šachtou, nebo nad podlažím. Tušil jsem, že v podlažích nikdo nepřežil, ale byla šance, že živí by se mohli najít v tubusech výtahových šachet, které zpravidla mají ochranný plášť. Když jsem našel plány budovy a rozdal všem kopie, napadlo mě, že vytvořím model mrakodrapů.
Jak vypadal?
Šlo o papírový model, ne zvlášť přesný, ale ukázal hasičům a záchranářům, kteří se nevyznali v plánech, kde se můžou pohybovat a kde by neměli. Byl vstupenkou k tomu, abych tam mohl pracovat. Nakonec jsem vytvořil i počítačový model.
Jaké pak byly měsíce po 11. září?
Kolem Vánoc už jsem musel uprchnout, měl jsem toho dost. V lednu jsem se vrátil, v březnu na mě zase dolehla únava, už jsem tam nedokázal být. Vlastně jsem nechtěl ani žít. Ptal jsem se, proč se ostatní mohou vrátit zpátky do normálního života a mně se to nedaří. Přišlo mi banální jít třeba na party. Pomohlo mi narození syna a moje kniha, ve které jsem se ze všeho vypsal.
Jak tragédii s odstupem vnímají vaši přátelé v New Yorku?
Válka vyhlášená terorismu změnila nás všechny. Nevinnost vystřídal boj s terorismem, který nelze nikdy vyhrát. Hlavně přibyly kontroly. Objevil se pocit, že nějaký Velký bratr kontroluje všechno, co děláme a říkáme. To se projevuje v různých hnutích typu MeToo či Black Lives Matter. Svoboda je oproti minulosti omezená, ačkoli pro jiné je větší. To vidím jako problém. Ale nemáme na výběr.
Speciální vysílání k 20letému výročí teroristických útoků 11. září 2001 můžete sledovat v sobotu od 10:00 na CNN Prima NEWS.
