GLOSA: Protivládní stávka proti čemu? Do protestu se zapojí i boháči ze srdce průmyslu

V době ekonomického růstu se o odborech příliš nevědělo. Jejich šance znovu vyjít ze stínu před veřejnost se jim však naskytla v okamžiku, kdy v Poslanecké sněmovně nesedí žádná autenticky levicová strana pracujících. Pondělní stávka má být jejich návratem na výsluní – zatímco v minulosti byli odboráři slyšet snad jen v rámci každoroční taškařice o minimální mzdu. Alespoň pokud nepočítáme sólo akce typu pošilhávání předáka Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly po účasti v prezidentských volbách nebo prohlášení šéfa Asociace samostatných odborů Bohumíra Dufka v době covidu, kdy radil hospodským, aby šli pracovat do továren.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vánoční speciály, novinky i filmová klasika. Bohatá nadílka Primy vykouzlí sváteční pohodu

Problémem nyní chystané stávky je absence základního tématu – co odboráři požadují? Z letáku k demonstraci se lze dočíst, že odbory chtějí konec levné práce, konec arogance moci a konec propadu životní úrovně. S koncem levné práce přitom bojují už několik let. Arogance moci je podle odborů způsobená zejména tím, že se s nimi pravicové vlády neshodnou. Podobně tomu ale bylo během Topolánkových vlád a později i u Nečasova kabinetu.

Snad jen konec propadu životní úrovně dává alespoň nějaký smysl. Česká republika se stále probírá z úderu po covidových uzávěrách a také po ruské agresi na Ukrajině. Kvůli vysoké inflaci Čechům poklesly reálné mzdy za dva roky o více než desetinu, tedy nejrazantněji v historii. Odbory si ale propadu životní úrovně všímají v situaci, kdy inflace klesá vysokým tempem a v lednu klidně můžeme vidět i v dobrých dobách běžné tříprocentní zdražování. Nehledě na očekávání ekonomů, že v příštím roce poroste životní úroveň nejvíce od roku 2019. Na reálných mzdách podle odhadů uvidíme posun o čtyři procenta. A to i bez svolání stávky odborů nebo jiných nátlakových akcí.

Zástupci zaměstnanců také rádi připomínají, že protestují proti konsolidačnímu balíčku. Akce proti připravovaným úsporám ale míří do prázdna. Prezident Petr Pavel totiž úsporný soubor zákonů už podepsal a snaha protestovat proti schváleným novelám je bezpředmětná. A pokud odboráři chtějí protestovat proti zdražování energií, tak je to zejména vinou nezávislého Energetického regulačního úřadu, který představil návrh na vyšší ceny regulované části elektřiny. Kolik si od příštího roku připlatíme se ale teprve dozvíme na začátku prosince.

Odbory nemíří s ústředním tématem do budoucna. Pouze se hrabají v minulosti a snaží se využít výročí generální stávky z roku 1989. Vláda premiéra Petra Fialy (ODS) si přitom kritiku a zejména velmi tvrdé připomínky jistě zaslouží. Zejména za ústupky v konsolidačním balíčku, za spouštění nových dotací či za nedostatek základních léků. V minulosti však odborářské stávky požadovaly alespoň demisi vlády či odvolání konkrétních ministrů. Podobně jako demonstrace na Václavském náměstí v roce 2012 pod vedením Jaroslava Zavadila.

Snaha protestovat proti konkrétním připravovaným krokům ale neprobíhá. Protest bude spíše připomínat demonstraci opoziční strany, kterou odbory suplují. K vidění tak nebude řada masivních demonstrací ze strachu z penzijní novely a například pozdějšího odchodu do důchodů jako ve Francii. Na to české odbory sílu nemají.

K protestům se přidávají i bohatí

Nesmyslnost stávky je vidět také u účastníků. K protestu se totiž přidává řada škol v čele s učiteli. Ti nesouhlasí například s platy nepedagogických pracovníků, kam patří školníci nebo kuchařky. Stěžují si i na snížení úvazků při dělení hodin. To sice mohou být témata k diskusi, ale na stranu druhou pedagogové v posledních letech získávají výsadní postavení mezi ostatními profesemi. Jejich platy se odvozují od 130 procent průměrné mzdy. Jedná se o nástroj, který kantorům závidí nejeden státní úředník či zaměstnanec.

Více o stávce učitelů se můžete dozvědět v následující reportáži:

Demonstrace se zúčastní také firmy. Dokonce i pracovníci ze srdce českého průmyslu – tedy Škody Auto. Na dvě hodiny se zastaví linky pro výrobu automobilů. Do stávky se zapojí pracovníci, jejichž průměrná mzda přesahuje 60 tisíc korun měsíčně. Lidé z automobilky, kde i dělnické profese mají okolo 50 tisíc korun. K tomu každoročně díky silným odborům získávají desetitisícové odměny a další benefity v řádech desítek tisíc korun.

Automobilka a její zaměstnanci si samozřejmě své výdělky zaslouží a jedná se i o pozitivní trend v celém regionu. Pokud se ale do protestů zapojují takto vysoko výděleční zaměstnanci, máme se evidentně velmi dobře.

Odbory jako výtah k moci pro hnutí ANO

Když se vrátíme k debatě o konsolidačním balíčku, musíme konstatovat, že odbory tlačí na vládu se svými vlastními úspornými opatřeními. Podle jejich 12 opatření by stát mohl ušetřit prý až 163 miliard korun. Patří mezi ně například znovuzavedení elektronické evidence tržeb.

Obávaná EET přitom byrokraticky zatěžovala podnikatele, čehož bylo jasným důkazem i její pozastavení v době covidu, a to samotnou vládou hnutí ANO. S evidencí tržeb přišel Andrej Babiš jako s vlajkovou lodí v boji proti šedé ekonomice. Po několika letech pokusů byla ale zrušena a zůstala po ní nepříjemná pachuť. Část podnikatelů ji hodnotila jako nástroj ke kontrole a šmírování v ruce státu. Druhá část si evidenci pochvalovala za narovnání podnikatelského prostředí.

Žádná relevantní analýza dosud nepotvrdila, kolik peněz státní rozpočet z EET doopravdy získal. Veřejným prostorem létají pouze odhady, které používá ANO. Jisté ale je, že pokud by odbory svůj záměr prosadily, pomohly by opozičnímu hnutí v budoucnu opět zavést kontrolní nástroj, jenž vybízel zákazníky k udávání za mrzkou odměnu v podobě spíše úsměvné účasti v pochybné státní loterii zvané Účtenkovka. Že už si na ni nevzpomínáte? Možná je to tak lepší.