Markéta Pekarová Adamová končí v politice
Od kdy je svědomí zdravotní problém? Takový vzkaz zasvítil na sociální síti komunistky Kateřiny Konečné po oznámení Markéty Pekarové Adamové, že šéfka TOP 09 už ze zdravotních důvodů nebude kandidovat do Sněmovny. Po vlně rozhořčených reakcí Konečná uznala, že jí to tentokrát ujelo, popřála politické konkurentce hodně zdraví a omluvila se. Taková poctivá sebekritika je hezká věc. Jak říkal Švejk: Poctivej člověk je všude váženej, ctěnej, spokojenej sám se sebou a cítí se jako znovuzrozenej, když jde ležet a může říct: Dneska jsem byl zase poctivej!
Je 8. června 1950. A zvláštní věc, děje se snad jen ve snech, v nespoutaných fantaziích, v alegorických textech – existují již počítače, existují již sociální sítě, existuje jedna mladá blonďatá komunistka Kateřina dychtící po slávě, moci a bezpočtu lajků.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Je 8. června 1950.
A žena se svatým hněvem v srdci usedá po dobře vykonané práci ke klávesnici, píše. Píše, co před chvílí tak přeslavně vykřičela na síň plnou lidí, síň hlídanou vojáky, síň se soudci i obžalovanými, síň s rudou hvězdou na zdi. Píše, aby lidé věděli, aby to ocenili, aby jim to neuteklo, aby ani na chvíli nepochybovali, kdo je tady pánem:
My si dáváme pozor před nepřáteli lidu! Dovedeme je najít! A tak jsme našli i tyto zde a posadili je na lavici obžalovaných! Nemohou se vymlouvat ze své zločinné činnosti! Byli varováni! Náš pracující lid řekl v únoru 1948 jasně všem rozvratníkům a zrádcům své ne!
Republiku si rozvracet nenecháme!
A naše republika, to je země, kde lid skutečně vládne! A kde také platí, co lid řekne!
Zatímco textilačka Herajtová z Kotony v Berouně zvyšovala svůj výkon na automatických stavech, aby co nejvíce pomohla budovat naši republiku, obžalovaná Pekarová Adamová v podzemí dávala dohromady nepřátelské bandy ke zničení naší republiky!
Zatímco naši dělníci a rolníci plnili náš pětiletý plán, obžalovaná také plnila! Ale nepřátelské špionážní ústředny zprávami s důležitými státními tajemstvími!
Milada Horáková u soudu Zdroj: ČTK
Proto vítala každé nové válečné štvaní tábora války! Radovala se z atomové bomby! Slibovala a připravovala se na to, že se stane v případě válečného konfliktu a v případě válečného útoku na naši republiku pátou kolonou! A že všemi prostředky bude pomáhat útočníkovi!
Válka! To byl program tohoto zločince!
A válka, to znamená pobořená města, vypálené vesnice! Válka, to jsou zabití a zmrzačení lidé! To jsou matky, plačící nad ztrátou svých dětí!
A proč chtěla obžalovaná uvalit tyto hrůzy na naši vlast? Proto, aby naši republiku zaprodala západním imperialistům! Aby z pracujícího lidu, který se stal hospodářem a pánem ve své zemi, udělala znovu otroky! V tisících rezolucí, které dostáváme, s hnusem se odvrací náš lid od tohoto zrádce! A naše dobré ženy a mámy se ptají: Kam jste dala srdce, vy, obžalovaná?!
Když jste zradila naši vlast a boj milionů a milionů žen za mír! Náš svět, svět socialismu, pokroku a štěstí lidstva, odsuzuje s touto obžalovanou i útočnou válku!
Občané soudci! Jménem lidu suďte zrádce! Chraňte mír!
Ludmila Brožová-Polednová Zdroj: profimedia.cz
Je 8. června 1950 a mladá blonďatá komunistka Kateřina dopsala. Zmáčkla ENTER. Po soudružsku. Bez sebemenší pochybnosti. Rázně.
Tak nějak to, myslím, bylo.
Myslím.
Anebo ne?
Sorry, vlastně asi ne, to ty zatracené sny, nespoutané fantazie, alegorické texty. Počítače a sociální sítě tenkrát přece jen ještě nebyly. Všechna ta slova před 75 lety neproletěla virtuálním světem, jen pankráckou soudní síní při jedné z nejvýraznějších závěrečných řečí, které tu kdy byly proneseny.
A ještě pár dalších věcí možná bylo jinak.
Ano, tady se omlouvám. Ujelo mi to.
Všude, kde je psáno „Pekarová Adamová“, vyměňte správné „Horáková“; vím, chyba, s těmi třídními nepřáteli se to po těch letech už trochu plete, bylo jich zkrátka moc. Bylo, je a bude, protože v tomhle ohledu nestačilo, rozhodně neStačilo, jestli mi jako rozumíte.
Jo, a tam, kde je „mladá blonďatá komunistka Kateřina“, prosím o přepsání na „Ludmila“. Nechápu, kde jsem to vzal, jasně, je to „Ludmila“, Ludmila jako Brožová-Polednová, jako stará dobrá Krvavá Lída, to se při té dikci, heslech, hvězdách, oprášené lince Praha – Moskva, časem prověřených komunistických tradic a stavění na nich také často plete.
Kateřina Konečná Zdroj: Profimedia.cz
Jak říkám – tady se omlouvám.
Znáte to, stane se.
Stane.
A stát se zase může.
Stačí z věty od mladých blonďatých komunistek ubrat jediné slovo, které tam stejně jenom zabloudilo: Od kdy je svědomí problém?
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Lipavský fatálně selhal, je mimo hru. Fiala by ho měl hned odvolat, řekl Plesl k jednání v Paříži
